Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kalendáře

Barevné i bez obrázků stojí na našich stolech, na poličkách, visí na zdech a na obložení stěn. Provází náš každodenní život poznámkami co udělat a co zase ne, kam jít, komu zavolat. Některé nosíme při sobě jen tak a jiné zase na důležité porady. Kalendáře. Provázejí člověka už od poloviny 13. století a postupně zdokonalují svůj obsah a rozšiřují nabídku. Objevují se první naučení zdravotnická, opírající se o astrologii, objevují se první obrázky. Založení pražské university pak obohatilo jejich obsah a to především od 15. století, kdy byly vydávány kalendáře "z učení pražského", podobně jako byly vydávány kalendáře na universitách v Krakově a ve Vídni.

K jejich rozšíření dopomohl knihtisk a tak v roce 1489 vydává v Plzni Mikuláš Štětina svůj první tištěný český kalendář. Ani první nástěnný nenechává na sebe dlouho čekat a roku 1506 jej vydává Václav Žatecký. Kalendáře se plní historickými příběhy, výtahy z katechismu a zábavným čtením. Stále se objevují pranostiky a výklady planet. V roce 1760 se objevuje první miniaturní kalendář "do tobolky" a další kalendáře špalíčkového formátu. Koncem 18. století jsou vydávány kalendáře toleranční, stoleté, hospodářské a pro evangelíky.
Řada z nich se dodnes dochovala díky pečlivosti starých archivářů. Nahlédněme nyní do některých z nich:
NOVÝ KRAKOWSKÝ KALENDÁŘ PO NAROZENÍ PÁNĚ 1814, v Brně a Opavě vytištěný a k dostání u Jos. Jiřího Traslera knihtlačitele a knihhandlíře. V úvodu se mimo jiné uvádí:
let od stvoření světa 5814 roků
od potopy světa 5017 roků
od skažení Sodomy a Gomory 3712 roků
od vynalezení prachu od jednoho kněze jménem Berthold Švarc, řádu františkánského 434 roků
od vynalezení kunštu impresorského od Jana Kutenberka 374 roků
Obsažen je i výčet výročních trhů v Markrabství Moravském, kde je uveden Batelov, Jihlava, Brtnice, Telč, Třešť a další města a vesnice.
BRNĚNSKÝ DOMÁCÍ KALENDÁŘ NA ROK 1793, vytištěný v Brně nákladem Jana Sylwestra Siedlera priwilegirowaného impressora.
Obsažen je rodokmen císaře Františka II. V hospodářské části je pojednání o rojení včel, o pošlapání cibulee a svazování česneku. Další stať je věnována OBWESELENI MYSLE. Příběh o ctném a pobožném myslivci Kryštofovi a o dívce Elwíře, kterou dva nápadníci milovali, až nakonec blesk ukončil životy všech tří, když udeřil do stromu, pod nímž se nemohli dohodnout, kdo ji vlastně víc miluje a tím také na celý život získá.
Nebo zajímavé hádanky, jedna z nich: Běžy, běžy člowíček, má čerwený nossyček, kde woda crčí, tam ho strči. (Co je to? No, přece KAČENA).
MALÝ BRNĚNSKÝ DOMÁCÍ KALENDÁŘ NA ROK 1794. Obsahuje na začátku obvyklé statě o stvoření světa, předpovědi počasí v jednotlivých ročních obdobích a měsících, v hospodářské části radí jak odstranit koukol v žitě, povídání o hnoji a hnojení a o čistotě ve chlévech. Zajímavá je stať:
DOMÁCY PROSTŘEDKY, KTERÝMI SOBĚ JEDEN KAŽDÝ POTŘEBNÝ A SPROSTÝ ČLOWĚK WE WŠELIKÝCH NEMOCECH SPOMOCTI MŮŽE. Zkusme třeba Prostředek proti bolení zubů - Veme se esence krámských hřebíčků a namočí se do ní kousek bavlny a přiloží se na prachnivý zub. Jeli ale zub velmi již natažený, nic nepozůstává jiného, než aby vytržen byl.
Mimo dojemnou povídku následují ROZLIČNÉ POHÁDKY čili hádanky BEZ ČEHO U JIDLA NEMŮŽEME BÝTI?
Wyswětleni pohádky - bez huby.
KTERÉ JEST TO NEJUŽITEČNĚJŠÝ A NEJLEPŠY TUČNÉ, KTERÉ SE NEJI A NEUŽIWÁ?
Wyswětlení této pohádky - hnůj.
Následuje opět přehled "jarmarkownim a trhownim obdařených míst", kde je uvedena GIHLAWA, MEZŘIČ WELKÝ, TŘEBYČE, ŘIŽE STARÁ, SAAR a další.
Zastoupen je Stoletý kalendář 1800 - 1900 vydaný W GIHLAWĚW, wytisstěná u Fabiána Beynhaura knihotiska s powolenim cýs. král. cenzury. Na titulním listě má vyobrazení Kryštofa Kolumba.
Následuje Stoletý kalendář, to jest dumění hwězdářske na Léta Páně, jenž jsau po milostiwém narozeni Pana a Spasytele nasseho Ježisse Krysta 1800 až do roku 1900 w němžto se wynacházy sedm nebeských planetů atd. atd. Sto let jako na dlani. Všechno se zde mohll čtenář dozvědět. Jak bude v prosinci roku 1900? No, prosím, můžete se přesvědčit:
PRASYNEC
Prasynec tuhau zimau a sněhem začíná, nocy welmi chladne, pak tuhá zyma, lewne powětři, pak jasno ale zymlawo.
A konec. Počasí i našemu povídání o kalendářích. Budou teď všechny další začínat po celých 1000 let dvojkou!!! Závěrem můžeme použít ještě naposledy rozloučení podle starého stoletého kalendáře:
WYNŠUJI MÉMU LASKAWÉMU ČTENÁŘI, ABY TENTO STOLETÝ KALENDÁŘ WE ŠTĚSTÍ, ZDRAWÍ A HOJNÉM BOŽÍM POŽEHNÁNÍ UŽÍWAL. (Třeba tisíc let!!! - pozn. autora).

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)