Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

31.7.: Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou se v sobotu 1. srpna otevře veřejnosti, v provozu bude i kladivo

31.7.: Nejvíce netopýrů na Vysočině je ve věži v Heřmani, Biskupicích a u Roštejna

31.7.: Motorkář zemřel v Kameni po nárazu do betonového valu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Poslední Vánoce druhého tisíciletí

Blíží se konec roku. Konec druhého tisíciletí. Zanedlouho bude Štědrý den, budou Vánoce, přijde Ježíšek. Procházím archivní knihovnou a hledám zajímavou knížku. O Vánocích. O těch, které nemohu pamatovat. Těch vzdálených, těch Alšových nebo Ladovských, plných bílého sněhu, klouzaček po zadku a v dřevácích. Kouzelných Vánoc, které prožívám díky svým rodičům i dnes, na stará kolena, se zavřenýma očima na své třista let staré chalupě.

Přenesme se proto tiše tak o jedno století nazpátek, někam na chalupu k Větrnému Jeníkovu a poslyšme vyprávění o tamních vánočních zvycích, které popsal Jaroslav Mančala.
Na Štědrý den se míchá všecko jednou vařečkou. O jedenácté hodině v noci vezme ji děvče a jde klepat na hrušku. Přitom volá: Můj milej, můj milej, ozvi se mi! Odkud zaštěká pes, odtud přijde její milý.
Při večeři se přinesou na stůl jablka a ořechy. Každý přeřízne jablko příčným řezem. Je-li v něm hvězdička, bude živ a zdráv, pak-li tvoří jádra křížek, zemře brzy. Rovněž první rozlousknutý ořech, je-li nezdravý, věstí smrt.
Po večeři běží děvčata s dřízkem na zahradu a klukouce na něj, volají:
Tluču, tluču dřez,
pověz ty mě pes,
kde je můj milý dnes?
Kde se pes ozve, odtud přijde její hoch.

Kdo jí na Štědrý den ráno syrový hrách, bude mít tolik vředů, kolik sní hrachu. Také se na tento den nemá půjčovati dížka. Kdo ji dluží, ten chce učarovati našemu dobytku. Pod práh se dávají stříbrné peníze, aby se potom po celý rok držely v domě.
Chce-li děvče věděti, co ji v nastávajícím roce potká, musí jíti o půlnoci ke studánce s lucernou a dívati se na dno. Vidí-li tam pohřeb, umře, když svatbu, vdá se.
Štědrého večera dostane všechen dobytek velký i drobný i drůbež i myši. Všecky skořápky a odpadky s ořechů a jablek se zhrnou po večeři a vysypou myškám ve stodole, aby nežraly obilí. Také studánka, z níž se béře voda, dostává jablko, ořech a kousek vánočky, aby měla stále dobrou vodu.
V některých domech se vykuřuje jalovcem, aby se zahnaly nemoci.
Dvanáct dnů, od Božího hodu vánočního do Tří králů, určuje počasí celých dvanáct měsíců: Je-li na Boží hod krásně, jest i leden krásný, chumelí-li na sv. Štěpána, jest celý únor takový, atd.
Na den Mláďátek, 28. prosince, pozorují staří lidé počasí. Převládá-li v ten den nečas, jest v příštím roce mnoho nemocí a mnoho pohřbů. Je-li krásně, bude nemocí a úmrtí málo. Je-li ráno nečas, umírají lidé ve středním věku. Je-li večer nečas, umírají staří lidé.
Na Hromnice, je-li metelice, říká se: Medvěd bourá boudu, bude brzy jaro. Je-li o Hromnicích krásné počasí, říká se, že medvěd boudu staví a očekává se tedy dlouhá zima.
Když se o masopustě hodně chumelí, bude hodně bramborů. Dlouhé rampouchy, dlouhý len. Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Na sv. Blažeje, napije se z koleje.
Měsícům lednu, únoru a březnu se říká bratří. Jaké počasí přinese leden, má jistě únor i březen.
Prší-li v únoru, slyšíme říkati: Když únor vodu spustí, březen mu ji zhustí.
Zelená-li se osení v březnu, slýcháme:
Co si březen zazelená,
duben mu to spálí.
Co si duben zazelená,
květen mu to hájí.

A nakonec, jsou-li zimní měsíce mírné, říkává lid: Zima a páni nic neodpustí! Ale to už jsme v novém tisíciletí. Zima, ať je proto jaká chce, a páni, ať nám vlezou na záda...
Otevírám umělohmotnou láhev bílého vína z jedné nejmenované budoucí země Evropské unie a připíjím ze staré skleničky, opravdu skleněné, po neznámé praprababičce. Ať se nám žije vesele! Hodně zdraví, přátelé!!!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)