Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.5.: Z policejního deníku: opilý řidič boural; opilý muž obtěžoval na vlakovém nádraží kolem jdoucí, nadýchal přes tři promile

27.5.: V jihlavské nemocnici se bude konat kurz první pomoci novorozencům, zájemci by se měli přihlásit včas

27.5.: Na Vysočinu přijíždí více turistů domácích i zahraničních

27.5.: Jihlavský magistrát hledá smrk nebo jedli, která roste na soukromém pozemku

27.5.: Dukovany ochrání armáda,vojáci v rámci cvičení budou reagovat na různé varianty simulovaného napadení objektů elektrárny

26.5.: Z policejního deníku: opilý řidič nákladní soupravy boural

26.5.: Vycházka za matečnicí v Jamách a na louku skrývající prstnatec májový vachtu trojlistou či hnědáska rozrazilového

26.5.: Ocenění regionální potravina Vysočiny obdržel smetanový zákys, kmínové sušenky či levandulový sirup s brusinkami

26.5.: Den dětí v jihlavské zoo plný her, soutěží a doplněný o komentované krmení

25.5.: V jihlavském muzeu pokřtí knihu Josef Alois Schumpeter: Ekonom a humanista z moravské Třeště

25.5.: Slováci se propadli mezi barbarské státy. Umožní zabíjet chráněné medvědy, i když nikoho nenapadnou

25.5.: Kolama dolů - učme se přežít! Společná vyjížďka motorkářů společně s policisty z Pelhřimova do Jihlavy

25.5.: Francouzští výtvarníci přijedou do Telče, před zraky zájemců připraví výstavu

25.5.: Druhý výrobní blok v jaderné elektrárně v Dukovanech je odstaven, důvodem je údržba i výměna části paliva

24.5.: Z policejního deníku: vandal poničil vstupní dveře, škoda je padesát tisíc; opilá agresivní žena skončila na záchytce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Poslední Vánoce druhého tisíciletí

Blíží se konec roku. Konec druhého tisíciletí. Zanedlouho bude Štědrý den, budou Vánoce, přijde Ježíšek. Procházím archivní knihovnou a hledám zajímavou knížku. O Vánocích. O těch, které nemohu pamatovat. Těch vzdálených, těch Alšových nebo Ladovských, plných bílého sněhu, klouzaček po zadku a v dřevácích. Kouzelných Vánoc, které prožívám díky svým rodičům i dnes, na stará kolena, se zavřenýma očima na své třista let staré chalupě.

Přenesme se proto tiše tak o jedno století nazpátek, někam na chalupu k Větrnému Jeníkovu a poslyšme vyprávění o tamních vánočních zvycích, které popsal Jaroslav Mančala.
Na Štědrý den se míchá všecko jednou vařečkou. O jedenácté hodině v noci vezme ji děvče a jde klepat na hrušku. Přitom volá: Můj milej, můj milej, ozvi se mi! Odkud zaštěká pes, odtud přijde její milý.
Při večeři se přinesou na stůl jablka a ořechy. Každý přeřízne jablko příčným řezem. Je-li v něm hvězdička, bude živ a zdráv, pak-li tvoří jádra křížek, zemře brzy. Rovněž první rozlousknutý ořech, je-li nezdravý, věstí smrt.
Po večeři běží děvčata s dřízkem na zahradu a klukouce na něj, volají:
Tluču, tluču dřez,
pověz ty mě pes,
kde je můj milý dnes?
Kde se pes ozve, odtud přijde její hoch.

Kdo jí na Štědrý den ráno syrový hrách, bude mít tolik vředů, kolik sní hrachu. Také se na tento den nemá půjčovati dížka. Kdo ji dluží, ten chce učarovati našemu dobytku. Pod práh se dávají stříbrné peníze, aby se potom po celý rok držely v domě.
Chce-li děvče věděti, co ji v nastávajícím roce potká, musí jíti o půlnoci ke studánce s lucernou a dívati se na dno. Vidí-li tam pohřeb, umře, když svatbu, vdá se.
Štědrého večera dostane všechen dobytek velký i drobný i drůbež i myši. Všecky skořápky a odpadky s ořechů a jablek se zhrnou po večeři a vysypou myškám ve stodole, aby nežraly obilí. Také studánka, z níž se béře voda, dostává jablko, ořech a kousek vánočky, aby měla stále dobrou vodu.
V některých domech se vykuřuje jalovcem, aby se zahnaly nemoci.
Dvanáct dnů, od Božího hodu vánočního do Tří králů, určuje počasí celých dvanáct měsíců: Je-li na Boží hod krásně, jest i leden krásný, chumelí-li na sv. Štěpána, jest celý únor takový, atd.
Na den Mláďátek, 28. prosince, pozorují staří lidé počasí. Převládá-li v ten den nečas, jest v příštím roce mnoho nemocí a mnoho pohřbů. Je-li krásně, bude nemocí a úmrtí málo. Je-li ráno nečas, umírají lidé ve středním věku. Je-li večer nečas, umírají staří lidé.
Na Hromnice, je-li metelice, říká se: Medvěd bourá boudu, bude brzy jaro. Je-li o Hromnicích krásné počasí, říká se, že medvěd boudu staví a očekává se tedy dlouhá zima.
Když se o masopustě hodně chumelí, bude hodně bramborů. Dlouhé rampouchy, dlouhý len. Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Na sv. Blažeje, napije se z koleje.
Měsícům lednu, únoru a březnu se říká bratří. Jaké počasí přinese leden, má jistě únor i březen.
Prší-li v únoru, slyšíme říkati: Když únor vodu spustí, březen mu ji zhustí.
Zelená-li se osení v březnu, slýcháme:
Co si březen zazelená,
duben mu to spálí.
Co si duben zazelená,
květen mu to hájí.

A nakonec, jsou-li zimní měsíce mírné, říkává lid: Zima a páni nic neodpustí! Ale to už jsme v novém tisíciletí. Zima, ať je proto jaká chce, a páni, ať nám vlezou na záda...
Otevírám umělohmotnou láhev bílého vína z jedné nejmenované budoucí země Evropské unie a připíjím ze staré skleničky, opravdu skleněné, po neznámé praprababičce. Ať se nám žije vesele! Hodně zdraví, přátelé!!!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)