Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Vánoce v zapadákově

Nic k nám do vsi nejezdí. Ani autobus, ani vlak. Zapadákov. Chcíp tady pes, to neříkám. Psi se tady mají dobře a spokojeně zde dožívají až do konce. Lišky zde dávají dobrou noc, to ano, pokud některá přežije časté hony. Ale noci jsou zde dobré. Tiché, klidné, občas zaduní vlak z údolí. I jitra jsou zde tichá. Pokud pan Strnad nespustí hoblovku ve čtyři ráno. Ale teď je zima a on tráví zimu ve městě. Zaplať pámbu za tu pohodu a za město!

Jeden ze zapadákovů na Českomoravské vysočině...
Letošní vánoční čas se vydařil. Sníh napadl a vydržel a my také. Zdravíčko nám přálo. Epidemie se naší vsi vyhnuly, snad pochcípalo jen něco králíků. Výlov zdejšího rybníka Honzák byl úspěšný: Úlovek musel být mimořádný, protože v blátě tam zůstalo pár stovek drobných rybiček. A radostný, protože maringotka zůstala opuštěná na hrázi dodnes a v ní několik úplně vyprázdněných lahví od rumu a vyhasnutá kamna se zásobou dřeva. Co by za to leckterý bezdomovec z východu dal... včetně těch rybiček.
Opravená cesta ze vsi na nádraží se ukázala být dobrá. Povrch moc neklouže. Upadl jsem jen dvakrát a při posledním pádu se mi dokonce napravila bolavá noha. Také smetiště na okraji obce se pomalu zaváží a není daleko doba, že zmizí úplně. Snad je to i škoda. V letním parnu oznamoval zápach, že první chalupa v naší vsi je už jen co bys kamenem dohodil či plechovkou nebo igelitovým pytlem. Spějeme k lepšímu. Většina chalup topí dřevem nebo elektřinou. Jen pár z nich připomíná dávnou romantiku blízkého nádraží a nažloutle smrdí a štípe do očí. Fuj, topí uhlím a ještě si ho kupují.
A teď, pozor, pohled vás nešálí, to není supermarket, to jen pokrok došel až sem. V oknech, našich venkovských vil blikají barevné žárovičky z Honkongu či Filipín. Jdeme do Evropy. Před jedním moderním domem bliká poťouchle dokonce celý ozdobený stromek. Ale bez dárků. Jako opodál stojící boží muka bez sošky. Krade se tady. Asi jako všude.
Ale Vánoce jsou Vánoce. A svátky se tady světí. Málo kdo by vyšel před chalupu v nevypraných modrákách. A protože si tady věcí vážíme tak chodíme v zelených "vaťácích" ještě deset let po rozpadu JZD. Kdo šetří, má dnes né za tři, ale za deset. On takový kabát stál tehdy 300 Kčs a dnes ho za 1000 Kč nepořídíte.
Je mrazivé odpoledne a na zamrzlém rybníčku na návsi bruslí děti. Přijeli z města a bujarým křikem a smíchem zaplnily rekreační i každodenní chalupy. Pod okny stojí auta cizích značek a starý dobrý český kos marně hledá krmítko. Hajdy, hochu, za humna na šípky či na stromy plné chutných jablíček. Blázen, klove do banánových a pomerančových slupek. Ještě nepochopil, že žije v úplně jiné době.
Stmívá se a do kulturního domu přicházejí utahaní členové mysliveckého sdružení. Tak máte je dnes k vidění dobře organisovaných lidí. A vůbec tady na vsi. Kolik je dnes po chalupách legitimací, pár občanských a pár od všeobecné pojišťovny. Ostatních je sice daleko víc, ale ty se už dnes nepočítají...
Na prodejně potravin, která mimochodem po novém roce zavře, máme skříňku po bývalé "názorné agitaci". V těchto dnech tam na vás jukne betlém s vánoční výzdobou a heslem: Veselé Vánoce! Tak tedy, veselé Vánoce a nejenom ty, veselé všechny dny a noci tohoto budoucího roku 2000! A komu se nelení, tomu ať se přijede k nám do vsi podívat. Vítáme vás všechny už předem!
P.S. Najdete nás za patero horama a jednou řekou na mírném návrší mezi zalesněným vrcholem kopce a klikatým údolím.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)