Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.4.: Divadelníci pomáhali domácímu hospici Bárka

20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Vánoce v zapadákově

Nic k nám do vsi nejezdí. Ani autobus, ani vlak. Zapadákov. Chcíp tady pes, to neříkám. Psi se tady mají dobře a spokojeně zde dožívají až do konce. Lišky zde dávají dobrou noc, to ano, pokud některá přežije časté hony. Ale noci jsou zde dobré. Tiché, klidné, občas zaduní vlak z údolí. I jitra jsou zde tichá. Pokud pan Strnad nespustí hoblovku ve čtyři ráno. Ale teď je zima a on tráví zimu ve městě. Zaplať pámbu za tu pohodu a za město!

Jeden ze zapadákovů na Českomoravské vysočině...
Letošní vánoční čas se vydařil. Sníh napadl a vydržel a my také. Zdravíčko nám přálo. Epidemie se naší vsi vyhnuly, snad pochcípalo jen něco králíků. Výlov zdejšího rybníka Honzák byl úspěšný: Úlovek musel být mimořádný, protože v blátě tam zůstalo pár stovek drobných rybiček. A radostný, protože maringotka zůstala opuštěná na hrázi dodnes a v ní několik úplně vyprázdněných lahví od rumu a vyhasnutá kamna se zásobou dřeva. Co by za to leckterý bezdomovec z východu dal... včetně těch rybiček.
Opravená cesta ze vsi na nádraží se ukázala být dobrá. Povrch moc neklouže. Upadl jsem jen dvakrát a při posledním pádu se mi dokonce napravila bolavá noha. Také smetiště na okraji obce se pomalu zaváží a není daleko doba, že zmizí úplně. Snad je to i škoda. V letním parnu oznamoval zápach, že první chalupa v naší vsi je už jen co bys kamenem dohodil či plechovkou nebo igelitovým pytlem. Spějeme k lepšímu. Většina chalup topí dřevem nebo elektřinou. Jen pár z nich připomíná dávnou romantiku blízkého nádraží a nažloutle smrdí a štípe do očí. Fuj, topí uhlím a ještě si ho kupují.
A teď, pozor, pohled vás nešálí, to není supermarket, to jen pokrok došel až sem. V oknech, našich venkovských vil blikají barevné žárovičky z Honkongu či Filipín. Jdeme do Evropy. Před jedním moderním domem bliká poťouchle dokonce celý ozdobený stromek. Ale bez dárků. Jako opodál stojící boží muka bez sošky. Krade se tady. Asi jako všude.
Ale Vánoce jsou Vánoce. A svátky se tady světí. Málo kdo by vyšel před chalupu v nevypraných modrákách. A protože si tady věcí vážíme tak chodíme v zelených "vaťácích" ještě deset let po rozpadu JZD. Kdo šetří, má dnes né za tři, ale za deset. On takový kabát stál tehdy 300 Kčs a dnes ho za 1000 Kč nepořídíte.
Je mrazivé odpoledne a na zamrzlém rybníčku na návsi bruslí děti. Přijeli z města a bujarým křikem a smíchem zaplnily rekreační i každodenní chalupy. Pod okny stojí auta cizích značek a starý dobrý český kos marně hledá krmítko. Hajdy, hochu, za humna na šípky či na stromy plné chutných jablíček. Blázen, klove do banánových a pomerančových slupek. Ještě nepochopil, že žije v úplně jiné době.
Stmívá se a do kulturního domu přicházejí utahaní členové mysliveckého sdružení. Tak máte je dnes k vidění dobře organisovaných lidí. A vůbec tady na vsi. Kolik je dnes po chalupách legitimací, pár občanských a pár od všeobecné pojišťovny. Ostatních je sice daleko víc, ale ty se už dnes nepočítají...
Na prodejně potravin, která mimochodem po novém roce zavře, máme skříňku po bývalé "názorné agitaci". V těchto dnech tam na vás jukne betlém s vánoční výzdobou a heslem: Veselé Vánoce! Tak tedy, veselé Vánoce a nejenom ty, veselé všechny dny a noci tohoto budoucího roku 2000! A komu se nelení, tomu ať se přijede k nám do vsi podívat. Vítáme vás všechny už předem!
P.S. Najdete nás za patero horama a jednou řekou na mírném návrší mezi zalesněným vrcholem kopce a klikatým údolím.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)