Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.8.: U Markvartic na Třebíčsku se zranilo po nehodě sedm osob, jedna těžce

18.8.: Opilý cyklista v Havlíčkově Brodě vrazil do auta, utrpěl lehké zranění

18.8.: Od půlnoci budou opět jihlavské trolejbusy "B" zajíždět do Starých hor k přejezdu

18.8.: Mezinárodní cvičení AMPLE STRIKE 2019 se uskuteční od 29. srpna do 20. září i nad Vysočinou

18.8.: Mezi obcemi Čenkov a Třešť na Jihlavsku srazilo auto dva chodce, oba zemřeli

18.8.: Kraj Vysočina představuje Chutě Vysočiny; první s podtitulem Brambory

18.8.: Dvaadvacetiletému řidiči ve Žďáře nad Sázavou testy prokázaly amfetamin a kokain

17.8.: Řidič v Havlíčkově Brodě měl pozitivní test na kokain

17.8.: Veselé barely a popelnice z rukou potomků sochaře Františka Němce z Hriště u Přibyslavi

17.8.: O další peníze na hospodaření v lesích se na Vysočině bude moci žádat celé září

17.8.: Nová doba

17.8.: Muž usedl za volant i přes platný zákaz řízení

17.8.: Komentovaná prohlídka výstavy děl Miloše Jiránka v jihlavské galerii v úterý 20. srpna

17.8.: Dálnice D1 ve Velkém Meziříčí bude od půlnoci do neděle šesti hodin ráno úplně uzavřená

16.8.: Řidič ve Starči na Třebíčsku se snažil policistům ujet a nevyšel mu ani pokus o výměnu se spolujedoucí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kostel Bolestné Panny Marie v Cizkrajově

Cizkrajov či německy Sitzgras je výstavná ves ležící asi šest kilometrů jižně od Dačic. Tak začíná svůj popis poutního kostela Bolestné Panny Marie historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské z roku 1908. Pro úplnost dodejme, že v místě stojí ještě farní gotický dvoulodní kostel sv. Petra a Pavla, což jenom potvrzuje slova o výstavnosti této vsi, řečená v úvodu.

Kostel Bolestné P. Marie byl postaven asi dva kilometry od vsi na vrchu zvaném Montserrat. Majitelem byl v té době rytíř Bartoloměj Tannazoll, podplukovník císařského vojska. V roce 1626 byl v jedné z bitev vážně poraněn a tak učinil slib, že uzdraví-li se, vykoná pouť do proslulého poutního chrámu Montserrat ve Španělsku. Nejenom, že slib dodržel, ale rozhodl se postavit na svém panství mariánskou kapli se sochou podobnou Montserratské Rodičce Boží. Po ukončení švédské okupace Jihlavy v roce 1647, a návratu domů, pustil se v roce 1651 do stavby. Celý dokončený areál se skládal, mimo hlavní kaple, ze šesti dalších malých kapliček a čtyř pousteven, jak tomu bylo ve Španělsku. Přes velikou popularitu a přízeň věřících, navzdory přestavbě na kostel v roce 1712, rozhodl se císař Josef II. celý komplex v roce 1785 zrušit a uzavřít. Soška Bohorodičky byla přenesena do kostela sv. Petra a Pavla v Cizkrajově a stavby rozprodány na stavební materiál. Část jich byla použita při stavbě židovské synagogy v Bolíkově. Do rozvalin se počali lidé navracet po roce 1841, kdy z popudu ovčáka z nedaleké Mutné a díky faráři z Cizkrajova se počalo s obnovou celého areálu. K dokončení došlo v roce 1865, kdy se do kostela na krásně vyřezávaný hlavní oltář znovu slavnostně navrátila zázračná soška a kdy došlo za obrovské účasti lidu k jejímu vysvěcení brněnským biskupem Antonínem Arnoštem. Papež Pius IX. pak daroval chrámu stříbrný kalich.
Mnohem podrobněji se o historii farností na Dačicku a o tomto kostele rozepisuje Karel Eichler ve své knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku ve stati nazvané Montserrat u Cizkrajova. Zdejší kostel prý byl ponejvíce navštěvován poutníky ze sousedního Rakouska, zatímco česká procesí směřovala do Kostelního Vydří. Podle pověsti prý v nedalekém Bílkově hlásali víru katolickou Cyril a Metoděj a tak děkanství v okolí Dačic prý byla založena už dávno před rokem 1300. O staviteli kaple rytíři Bartoloměji z Tannazoll - Zillu uvádí, že se vyznamenal především v roce 1626, když bylo město Linec obleženo vzbouřenými sedláky a kdy za jeho osvobození byl povýšen na c.k. podplukovníka. Jednou v boji prý zůstal ležet se čtrnácti ranami a tehdy slíbil za záchranu svého života uskutečnit pouť do Montserratu. Celý výjev této události je prý vyobrazen na velikém plátně ve hřbitovní kapli ve Slavonicích. Po návratu z této cesty byl v roce 1634 jmenován hejtmanem kraje Jihlavského. Vlastnil velkostatek Bolíkov, svobodný dvůr v Cizkrajově a dům č. 45 ve Slavonicích. Do stavu rytířského byl povýšen císařem Ferdinandem III. dne 27. ledna 1652. Zemřel v Bolíkově 4. července 1658 a byl pochován vedle své manželky ve farním kostele sv. Petra a Pavla v Cizkrajově.
V roce 1716 byla kaple za vydatné pomoci hraběte Maxmiliána z Deblína a místního faráře Sissenbecka přebudována na kostel. Tehdy prý zde, při nedostatku vody při stavbě, vytryskl pramen ze skály hned vedle hlavního oltáře. Velké slavnosti se konaly 1. května a na mariánské svátky 2. července a 8. září. Často se jich zúčastnili významné osobnosti z řad šlechty. V roce 1754 prý přijalo svaté přijímání na deset tisíc poutníků a bylo slouženo více jak šest stovek bohoslužeb. Pak přišlo již zmíněné období zkázy. Teprve v roce 1841 ovčák jménem Haberl z Mutné nalezl bývalou studnu a po jejím vyčištění zavěsil vedle ní do výklenku obrázek Panny Marie Montserratské. Počali přicházet první věřící, přihlásili se první dárci stavebního materiálu a peněžních darů a první stavební dělníci. V roce 1858 byl vystavěn krov. Roku 1861 byl na věž vztyčen kříž a 31. října se již ozvalo první zvonění.
Karel Eichler se pak dále rozpisuje o postupu celé stavby a vyjmenovává jednotlivé dárce. Konečně dne 2. července 1865 je přenesena milostivá socha Panny Marie zpět na své místo. Slavnosti bylo přítomno na deset tisíc lidí, ač prý byl silný vichr. V čele průvodu šel slavonický děkan Vavřinec Marek. Ještě mohutnější bylo svěcení kostela za přítomnosti brněnského biskupa, hraběte Antonína Arnošta Schaaffgotsche, kterému sekundoval cizkrajovský farář V. Peniška a přítomno bylo dalších třiatřicet kněží z okolí a tentokrát více jak deset tisíc věřících. Modlitby a zpěv nebraly konce až do rána. V samém závěru se konstatuje, že v roce 1888 se o kostel staral tamní poustevník, jenž byl zároveň kostelníkem.
Nejnovější zmínka o tomto poutním místě, čerpající jen velmi krátce z obsahu výše uvedené Eichlerovy knihy, je zachycena v publikaci Jana Royta z roku 1999 nazvané Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)