Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Židé za války na Vysočině

Po okupaci ČSR přinutili fašisté židovské náboženské obce ke spolupráci s gestapem. Jejich prostřednictvím byly zasílány veškeré tiskoviny a žádosti a v textu se pouze uvádělo, že jde o nařízení vyšších míst. Legitimace byly přetištěny velkým "J" a hned 21.4.1939 vyšel v pražském časopise Der neue Tag článek o nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku, kde byla i stať o tom, kdo je Židem. Toto ustanovení se shodovalo s jedním odstavcem známých norimberských zákonů.

Od tohoto okamžiku se stupňoval teror vůči všem protektorátním Židům. Ve 20 hodin museli být všichni doma. Byli vyloučeni ze všech veřejných korporací, dokonce i z krematoria. Nesměli chodit na zábavy, do veřejných místností, kin, divadel, čítáren, knihoven, sportovních podniků a veřejných sadů. Nákupní doba byla většinou omezena od 15 do 17 hodin.
Důležité bylo zabavení veškerého židovského majetku. Konta byla zablokována a byly vypláceny jen nejnutnější částky na obživu. Nemovitosti připadly tzv. vystěhovaleckému fondu. Někde bylo zabavováno i šatstvo a kožichy. Odevzdat se muselo lékařské zařízení, psací a šicí stroje, auta, motocykly, kola, gramofony, hudební nástroje, šperky, zlato, stříbro, umělecké předměty, sportovní výzbroj, rozhlasové přijímače a telefony. Byli vyloučeni postupně ze všech škol, nemocnic a lékáren. Lékaři dostali příkaz, že nesmějí léčit židovské pacienty a židovští lékaři směli léčit jen Židy, pokud k tomu dostali souhlas.
Jinak všichni museli nastupovat na různé hrubé práce. Na nedělní odpočinek neměl židovský dělník nárok. Nakonec už působilo groteskně, když smíšeným domácnostem bylo nařízeno odvést kočky, psy i zpěvné ptactvo. Jízda vlakem či elektrikou byla na zvláštní povolení a v posledním vagoně. Židé nedostávali ovoce, zeleninu, bílou mouku, tvaroh, sýry, vejce, maso, pečivo a cukru jen část.
Židovské náboženské obce zasílaly souvěrcům jen samá nařízení a příkazy. Podobně jako v Jihlavě, i třeba v Havlíčkově Brodě byla řada významných židovských rodin nejdříve přestěhována do Prahy a teprve odtud následovala tragická cesta do Terezína a dále do koncentračních táborů. Toto se dálo už od 10.8.1939! Ostatní se stěhovali stále do menších a horších bytů. Mimo to prodělávali řadu tzv. registrací a lékařských prohlídek, o nichž nikdo nevěděl, k čemu vlastně jsou.
Oficiální potupou, ale i hrůzou, bylo nošení žluté hvězdy od roku 1941. Chodit bez označení bylo smrtelně nebezpečné a jak uvádí svědkové, mnohdy končilo udáním a okamžitým transportem do koncentračního tábora. Tak končila často i prohlídka kabelek nebo aktovek, kde stačilo nalézt noviny, které nesměli Židé odebírat, ohryzek z jablka, na které neměli nárok a nebo nedopalek cigarety. V roce 1942 vstupuje v platnost zákaz Židům i míšencům vstupovat v sňatek s protektorátními příslušníky. Ústředí Pražské židovské obce, která řídí všechny ostatní náboženské obce v Protektorátě, se přejmenovává na Židovskou radu starších.
Postupně dochází i na smíšená manželství, která jsou v průběhu roku 1944 postupně soustřeďována do nových internačních a později koncentračních táborů v Praze, stadion Hagiboru za Olšanskými hřbitovy, dále pak v Šakovicích u Prahy a v Postoloprtech, kam směřovaly i rodiny z Brtnice. Všude se pracovalo pod dozorem SS. Arijským partnerům pak bylo slibováno, že se mohou všeho zbavit, rozvedou-li se se svým židovským partnerem. Ani zde však pro mnohé nebylo toto místo posledním a ještě v prvních měsících roku 1945 byly realisovány transporty do Terezína, kde se dokonce plánoval provoz nových plynových komor od 7. května 1945! V té době však byl Terezín pod ochranou Červeného kříže a ruské tanky byly již nablízku. Zůstaly nekonečné seznamy umučených Židů, nekonečné utrpení a bolest těch, kteří se dočkali osvobození...
(Volně zpracováno podle výpovědi V. Pokorné z Havl. Brodu v knize Havlíčkobrodsko v národním odboji /HB 1946/)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)