Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.8.: V pelhřimovské knihovně nepůjčují jen knihy, ale zabalí vám třeba učebnice a sešity či vyčistí brýle a šperky

22.8.: Třebíčští policisté objasnili vloupání do vozidel; chytili dva muže

22.8.: Středověká sklářská pec u Havlíčkova Brodu vydá na konci srpna svá tajemství

22.8.: Pachatel se vloupal do garáže a odnesl si sedm jízdních kol

22.8.: Nový krajský domov pro seniory v Jihlavě už čeká jen na stavební povolení

22.8.: Jed na hraboše otrávil na Opavsku čápy bílé

22.8.: Družstvu invalidů v Třebíči usnadní práci nový paletový vozík

21.8.: Výstava vinných etiket ze sbírky Rudolfa Fojtíka v pelhřimovském muzeu

21.8.: V noci komplikovaly provoz na dálnici D1 na Vysočině tři dopravní nehody, naštěstí bez zranění

21.8.: V Třemošnici se srazil osobní vlak s náklaďákem, tři lidé ve vlaku utrpěli zranění

21.8.: Silnice z Třebíče na Velké Meziříčí se bude opravovat ve dvou etapách

21.8.: Letošní léto přibylo alergických reakcí po bodnutí hmyzem

21.8.: Kriminalisté v Třebíči dopadli pachatele sexuálního útoku

21.8.: Chirurgická ambulance v Habrech na Havlíčkobrodsku se přemístila

20.8.: Řidič, který opilý zabil autem dva mladé chlapce, byl obviněn ze dvou trestných činů, trestní stíhání bude vedeno na svobodě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Židé za války na Vysočině

Po okupaci ČSR přinutili fašisté židovské náboženské obce ke spolupráci s gestapem. Jejich prostřednictvím byly zasílány veškeré tiskoviny a žádosti a v textu se pouze uvádělo, že jde o nařízení vyšších míst. Legitimace byly přetištěny velkým "J" a hned 21.4.1939 vyšel v pražském časopise Der neue Tag článek o nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku, kde byla i stať o tom, kdo je Židem. Toto ustanovení se shodovalo s jedním odstavcem známých norimberských zákonů.

Od tohoto okamžiku se stupňoval teror vůči všem protektorátním Židům. Ve 20 hodin museli být všichni doma. Byli vyloučeni ze všech veřejných korporací, dokonce i z krematoria. Nesměli chodit na zábavy, do veřejných místností, kin, divadel, čítáren, knihoven, sportovních podniků a veřejných sadů. Nákupní doba byla většinou omezena od 15 do 17 hodin.
Důležité bylo zabavení veškerého židovského majetku. Konta byla zablokována a byly vypláceny jen nejnutnější částky na obživu. Nemovitosti připadly tzv. vystěhovaleckému fondu. Někde bylo zabavováno i šatstvo a kožichy. Odevzdat se muselo lékařské zařízení, psací a šicí stroje, auta, motocykly, kola, gramofony, hudební nástroje, šperky, zlato, stříbro, umělecké předměty, sportovní výzbroj, rozhlasové přijímače a telefony. Byli vyloučeni postupně ze všech škol, nemocnic a lékáren. Lékaři dostali příkaz, že nesmějí léčit židovské pacienty a židovští lékaři směli léčit jen Židy, pokud k tomu dostali souhlas.
Jinak všichni museli nastupovat na různé hrubé práce. Na nedělní odpočinek neměl židovský dělník nárok. Nakonec už působilo groteskně, když smíšeným domácnostem bylo nařízeno odvést kočky, psy i zpěvné ptactvo. Jízda vlakem či elektrikou byla na zvláštní povolení a v posledním vagoně. Židé nedostávali ovoce, zeleninu, bílou mouku, tvaroh, sýry, vejce, maso, pečivo a cukru jen část.
Židovské náboženské obce zasílaly souvěrcům jen samá nařízení a příkazy. Podobně jako v Jihlavě, i třeba v Havlíčkově Brodě byla řada významných židovských rodin nejdříve přestěhována do Prahy a teprve odtud následovala tragická cesta do Terezína a dále do koncentračních táborů. Toto se dálo už od 10.8.1939! Ostatní se stěhovali stále do menších a horších bytů. Mimo to prodělávali řadu tzv. registrací a lékařských prohlídek, o nichž nikdo nevěděl, k čemu vlastně jsou.
Oficiální potupou, ale i hrůzou, bylo nošení žluté hvězdy od roku 1941. Chodit bez označení bylo smrtelně nebezpečné a jak uvádí svědkové, mnohdy končilo udáním a okamžitým transportem do koncentračního tábora. Tak končila často i prohlídka kabelek nebo aktovek, kde stačilo nalézt noviny, které nesměli Židé odebírat, ohryzek z jablka, na které neměli nárok a nebo nedopalek cigarety. V roce 1942 vstupuje v platnost zákaz Židům i míšencům vstupovat v sňatek s protektorátními příslušníky. Ústředí Pražské židovské obce, která řídí všechny ostatní náboženské obce v Protektorátě, se přejmenovává na Židovskou radu starších.
Postupně dochází i na smíšená manželství, která jsou v průběhu roku 1944 postupně soustřeďována do nových internačních a později koncentračních táborů v Praze, stadion Hagiboru za Olšanskými hřbitovy, dále pak v Šakovicích u Prahy a v Postoloprtech, kam směřovaly i rodiny z Brtnice. Všude se pracovalo pod dozorem SS. Arijským partnerům pak bylo slibováno, že se mohou všeho zbavit, rozvedou-li se se svým židovským partnerem. Ani zde však pro mnohé nebylo toto místo posledním a ještě v prvních měsících roku 1945 byly realisovány transporty do Terezína, kde se dokonce plánoval provoz nových plynových komor od 7. května 1945! V té době však byl Terezín pod ochranou Červeného kříže a ruské tanky byly již nablízku. Zůstaly nekonečné seznamy umučených Židů, nekonečné utrpení a bolest těch, kteří se dočkali osvobození...
(Volně zpracováno podle výpovědi V. Pokorné z Havl. Brodu v knize Havlíčkobrodsko v národním odboji /HB 1946/)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)