Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

15.1.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributorku drog, vandal polil auto barvou, opilec nadýchal 3,35 promile

15.1.: U Štoků na silnici I/38 se střetl náklaďák a pět osobních aut, nikdo se nezranil

15.1.: Sdružení Krajina po úpravě pastvisek nabízí přebytečné dřevo

15.1.: Prvním letošním přírůstkem v táborské zoo je jehně ovce kamerunské

15.1.: Policisté pátrají po šestnáctileté Veronice, která se nevrátila z vycházky do zařízení pro mládež v Janštejně

15.1.: Pachatele krádeže policisté v Kamenici nad Lipou dopadli na místě činu

15.1.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě má málo personálu, od pondělí pomohou hasiči

15.1.: Na silnici I/38 u Štoků se srazila tři auta, řidička osobního auta utrpěla lehké zranění

14.1.: Z policejního deníku: krádež peněženky, vloupání do hospody a také do bývalé líhně

14.1.: Vedle atletického stadionu na louce na Heulose v Jihlavě se již lyžuje

14.1.: V Jihlavě se loni narodilo 1371 dětí; vedla jména Terezka a Honzík

14.1.: U Jihlávky se převrátil náklaďák se dřevem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Tiché návraty

Píše se rok 1945, je měsíc srpen. Okresní národní výbor oznamuje Ministerstvu školství a osvěty, že "...při velkostatku se nachází starobylý zámek, v němž podle zjištění jsou uloženy umělecké a jiné památky". O rok později obdrželo zemědělské družstvo v této obci dopis, kde se mimo jiné uvádělo, že budova zámku včetně parku se bude udržovat v dobrém stavu, že úpravy se budou provádět pouze se souhlasem památkového úřadu, že stylový mobiliář bude podroben výběru a užitkový nábytek zde zůstane atd. atd. Dopis podepsal sám ministr J. Ďuriš v.r.

Zámek se pod tího péče pracujícího lidu nakonec zhroutil. Nebylo to samozřejmě najednou, padal a rozpadal se postupně. Nejprve byla zbourána rohová věž, pak došlo na přestavby místností. Do okenních otvorů byl co chvíli zazdíván jiný typ okna. Trochu pestrosti jistě nevadilo. Nikomu. Kupředu levá, kupředu levá... Fekální jímka se naplnila po okraj. Nevadí. Odpady byly svedeny do zámeckého sklepení a zápach, tedy sklepní vchod, byl zazděn. Došlo i na zámeckou kapli v přízemí. Dodnes se mi nepodařilo zjistit její zasvěcení. Navštívil jsem však její prostory a fotografoval alespoň stropy, podlaha byla poseta vysokou vrstvou starého harampádí, uhlím, šatstvem, hnilobou. Psal se rok 1992. Byla naděje, že se zde objeví barokní malby. Byla nepatrná naděje na záchranu. Žel, nebyla. A tak zůstávají jen archivní dokumenty a fotografie. A vzpomínky a výpovědi svědků.
Jednoho slavnostního dne byla v zámeckých prostorách, někdy v padesátých letech, radostná a bujará oslava nějaké vítězné revoluce. Pilo se, tančilo, až se dopilo. Tu si jeden z místních pijanů vzpomněl na kapli. Údajně tam byla uložena "jistá relikvie" v nádobce naplněné neznámou tekutinou. Ta byla samozřejmě tekutá. A tak se vypila. Vypravěč oné události popsal mnoho detailů, ale co je hlavní, pijan - labužník přežil. Snad to zařídil onen neznámý světec, kterému byla kaple zasvěcena.
Vrátíme-li se podle archivních dokumentů do 18. století, byla zámecká kaple umístěna v přízemí. Nevelká prostora byla zaklenuta. Byl zde oltář s obrazem Panny Marie, starý tisk, dále sedm starých obrázků blíže nespecifikovaných a šest olejových obrazů na plátně. Dvě zasklené modlitby, tři dřevěné sošky svatých a další tři blíže neurčené, dřevěný a kovový krucifix, skříňka s ostatky a pod položkou číslo 381 je doslova uvedeno "1 ostatky zasklené". Tak přece, vypravěč a pamětník nelhal. Je to tu černé na bílém. Inventář byl sepsán při konfiskaci majetku krátce po odsunu německého majitele. A výčet dalších předmětů pokračuje. Nechybí dvě kostelní lavice, klekátko, nástěnný zvonek, kněžské oblečení a jeden kokosový běhounek na podlaze. Pámbu ví, kam se všechno podělo.
Něco je snad v museu, něco po domech, něco někdo odvezl do Prahy. Takže, vlastně - nic. Nic nezůstalo ani z obrovské oranžérie plné palem a cizokrajných květin. Rostly zde citrony i pomeranče. Jednoho dne přijel z nedalekého města zahradník a nabídl se, že zaplatí a něco odveze. Byl podzim a tak chvátal. Přijede prý druhý den ráno. Pilní družstevníci nemeškali a jen odjel, vynosili všechnu květenu před skleník. Do rána prý uhodil řádný mráz. Zahradník přijel zbytečně. Sklo potom posloužilo celé obci na pařeniště a to nedostupné klukům na rozbíjení. Všichni byli spokojeni. Feudalismus už neměl nejmenší šanci na návrat. A s kapitalismem jsme si také už poradili, po padesáti letech jsme si ho vycinkali zase zpátky. Jenže, smůla, jednou už nebude co v téhle vesnici bourat...
P.S. Podle skutečné události a na základě skutečných archivních pramenů ve Státním okresním archivu v Jihlavě převyprávěl a přepsal autor. Případné foto není v tomto případě vítáno.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)