Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Tiché návraty

Píše se rok 1945, je měsíc srpen. Okresní národní výbor oznamuje Ministerstvu školství a osvěty, že "...při velkostatku se nachází starobylý zámek, v němž podle zjištění jsou uloženy umělecké a jiné památky". O rok později obdrželo zemědělské družstvo v této obci dopis, kde se mimo jiné uvádělo, že budova zámku včetně parku se bude udržovat v dobrém stavu, že úpravy se budou provádět pouze se souhlasem památkového úřadu, že stylový mobiliář bude podroben výběru a užitkový nábytek zde zůstane atd. atd. Dopis podepsal sám ministr J. Ďuriš v.r.

Zámek se pod tího péče pracujícího lidu nakonec zhroutil. Nebylo to samozřejmě najednou, padal a rozpadal se postupně. Nejprve byla zbourána rohová věž, pak došlo na přestavby místností. Do okenních otvorů byl co chvíli zazdíván jiný typ okna. Trochu pestrosti jistě nevadilo. Nikomu. Kupředu levá, kupředu levá... Fekální jímka se naplnila po okraj. Nevadí. Odpady byly svedeny do zámeckého sklepení a zápach, tedy sklepní vchod, byl zazděn. Došlo i na zámeckou kapli v přízemí. Dodnes se mi nepodařilo zjistit její zasvěcení. Navštívil jsem však její prostory a fotografoval alespoň stropy, podlaha byla poseta vysokou vrstvou starého harampádí, uhlím, šatstvem, hnilobou. Psal se rok 1992. Byla naděje, že se zde objeví barokní malby. Byla nepatrná naděje na záchranu. Žel, nebyla. A tak zůstávají jen archivní dokumenty a fotografie. A vzpomínky a výpovědi svědků.
Jednoho slavnostního dne byla v zámeckých prostorách, někdy v padesátých letech, radostná a bujará oslava nějaké vítězné revoluce. Pilo se, tančilo, až se dopilo. Tu si jeden z místních pijanů vzpomněl na kapli. Údajně tam byla uložena "jistá relikvie" v nádobce naplněné neznámou tekutinou. Ta byla samozřejmě tekutá. A tak se vypila. Vypravěč oné události popsal mnoho detailů, ale co je hlavní, pijan - labužník přežil. Snad to zařídil onen neznámý světec, kterému byla kaple zasvěcena.
Vrátíme-li se podle archivních dokumentů do 18. století, byla zámecká kaple umístěna v přízemí. Nevelká prostora byla zaklenuta. Byl zde oltář s obrazem Panny Marie, starý tisk, dále sedm starých obrázků blíže nespecifikovaných a šest olejových obrazů na plátně. Dvě zasklené modlitby, tři dřevěné sošky svatých a další tři blíže neurčené, dřevěný a kovový krucifix, skříňka s ostatky a pod položkou číslo 381 je doslova uvedeno "1 ostatky zasklené". Tak přece, vypravěč a pamětník nelhal. Je to tu černé na bílém. Inventář byl sepsán při konfiskaci majetku krátce po odsunu německého majitele. A výčet dalších předmětů pokračuje. Nechybí dvě kostelní lavice, klekátko, nástěnný zvonek, kněžské oblečení a jeden kokosový běhounek na podlaze. Pámbu ví, kam se všechno podělo.
Něco je snad v museu, něco po domech, něco někdo odvezl do Prahy. Takže, vlastně - nic. Nic nezůstalo ani z obrovské oranžérie plné palem a cizokrajných květin. Rostly zde citrony i pomeranče. Jednoho dne přijel z nedalekého města zahradník a nabídl se, že zaplatí a něco odveze. Byl podzim a tak chvátal. Přijede prý druhý den ráno. Pilní družstevníci nemeškali a jen odjel, vynosili všechnu květenu před skleník. Do rána prý uhodil řádný mráz. Zahradník přijel zbytečně. Sklo potom posloužilo celé obci na pařeniště a to nedostupné klukům na rozbíjení. Všichni byli spokojeni. Feudalismus už neměl nejmenší šanci na návrat. A s kapitalismem jsme si také už poradili, po padesáti letech jsme si ho vycinkali zase zpátky. Jenže, smůla, jednou už nebude co v téhle vesnici bourat...
P.S. Podle skutečné události a na základě skutečných archivních pramenů ve Státním okresním archivu v Jihlavě převyprávěl a přepsal autor. Případné foto není v tomto případě vítáno.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)