Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Tiché návraty

Píše se rok 1945, je měsíc srpen. Okresní národní výbor oznamuje Ministerstvu školství a osvěty, že "...při velkostatku se nachází starobylý zámek, v němž podle zjištění jsou uloženy umělecké a jiné památky". O rok později obdrželo zemědělské družstvo v této obci dopis, kde se mimo jiné uvádělo, že budova zámku včetně parku se bude udržovat v dobrém stavu, že úpravy se budou provádět pouze se souhlasem památkového úřadu, že stylový mobiliář bude podroben výběru a užitkový nábytek zde zůstane atd. atd. Dopis podepsal sám ministr J. Ďuriš v.r.

Zámek se pod tího péče pracujícího lidu nakonec zhroutil. Nebylo to samozřejmě najednou, padal a rozpadal se postupně. Nejprve byla zbourána rohová věž, pak došlo na přestavby místností. Do okenních otvorů byl co chvíli zazdíván jiný typ okna. Trochu pestrosti jistě nevadilo. Nikomu. Kupředu levá, kupředu levá... Fekální jímka se naplnila po okraj. Nevadí. Odpady byly svedeny do zámeckého sklepení a zápach, tedy sklepní vchod, byl zazděn. Došlo i na zámeckou kapli v přízemí. Dodnes se mi nepodařilo zjistit její zasvěcení. Navštívil jsem však její prostory a fotografoval alespoň stropy, podlaha byla poseta vysokou vrstvou starého harampádí, uhlím, šatstvem, hnilobou. Psal se rok 1992. Byla naděje, že se zde objeví barokní malby. Byla nepatrná naděje na záchranu. Žel, nebyla. A tak zůstávají jen archivní dokumenty a fotografie. A vzpomínky a výpovědi svědků.
Jednoho slavnostního dne byla v zámeckých prostorách, někdy v padesátých letech, radostná a bujará oslava nějaké vítězné revoluce. Pilo se, tančilo, až se dopilo. Tu si jeden z místních pijanů vzpomněl na kapli. Údajně tam byla uložena "jistá relikvie" v nádobce naplněné neznámou tekutinou. Ta byla samozřejmě tekutá. A tak se vypila. Vypravěč oné události popsal mnoho detailů, ale co je hlavní, pijan - labužník přežil. Snad to zařídil onen neznámý světec, kterému byla kaple zasvěcena.
Vrátíme-li se podle archivních dokumentů do 18. století, byla zámecká kaple umístěna v přízemí. Nevelká prostora byla zaklenuta. Byl zde oltář s obrazem Panny Marie, starý tisk, dále sedm starých obrázků blíže nespecifikovaných a šest olejových obrazů na plátně. Dvě zasklené modlitby, tři dřevěné sošky svatých a další tři blíže neurčené, dřevěný a kovový krucifix, skříňka s ostatky a pod položkou číslo 381 je doslova uvedeno "1 ostatky zasklené". Tak přece, vypravěč a pamětník nelhal. Je to tu černé na bílém. Inventář byl sepsán při konfiskaci majetku krátce po odsunu německého majitele. A výčet dalších předmětů pokračuje. Nechybí dvě kostelní lavice, klekátko, nástěnný zvonek, kněžské oblečení a jeden kokosový běhounek na podlaze. Pámbu ví, kam se všechno podělo.
Něco je snad v museu, něco po domech, něco někdo odvezl do Prahy. Takže, vlastně - nic. Nic nezůstalo ani z obrovské oranžérie plné palem a cizokrajných květin. Rostly zde citrony i pomeranče. Jednoho dne přijel z nedalekého města zahradník a nabídl se, že zaplatí a něco odveze. Byl podzim a tak chvátal. Přijede prý druhý den ráno. Pilní družstevníci nemeškali a jen odjel, vynosili všechnu květenu před skleník. Do rána prý uhodil řádný mráz. Zahradník přijel zbytečně. Sklo potom posloužilo celé obci na pařeniště a to nedostupné klukům na rozbíjení. Všichni byli spokojeni. Feudalismus už neměl nejmenší šanci na návrat. A s kapitalismem jsme si také už poradili, po padesáti letech jsme si ho vycinkali zase zpátky. Jenže, smůla, jednou už nebude co v téhle vesnici bourat...
P.S. Podle skutečné události a na základě skutečných archivních pramenů ve Státním okresním archivu v Jihlavě převyprávěl a přepsal autor. Případné foto není v tomto případě vítáno.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)