Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Tiché návraty

Píše se rok 1945, je měsíc srpen. Okresní národní výbor oznamuje Ministerstvu školství a osvěty, že "...při velkostatku se nachází starobylý zámek, v němž podle zjištění jsou uloženy umělecké a jiné památky". O rok později obdrželo zemědělské družstvo v této obci dopis, kde se mimo jiné uvádělo, že budova zámku včetně parku se bude udržovat v dobrém stavu, že úpravy se budou provádět pouze se souhlasem památkového úřadu, že stylový mobiliář bude podroben výběru a užitkový nábytek zde zůstane atd. atd. Dopis podepsal sám ministr J. Ďuriš v.r.

Zámek se pod tího péče pracujícího lidu nakonec zhroutil. Nebylo to samozřejmě najednou, padal a rozpadal se postupně. Nejprve byla zbourána rohová věž, pak došlo na přestavby místností. Do okenních otvorů byl co chvíli zazdíván jiný typ okna. Trochu pestrosti jistě nevadilo. Nikomu. Kupředu levá, kupředu levá... Fekální jímka se naplnila po okraj. Nevadí. Odpady byly svedeny do zámeckého sklepení a zápach, tedy sklepní vchod, byl zazděn. Došlo i na zámeckou kapli v přízemí. Dodnes se mi nepodařilo zjistit její zasvěcení. Navštívil jsem však její prostory a fotografoval alespoň stropy, podlaha byla poseta vysokou vrstvou starého harampádí, uhlím, šatstvem, hnilobou. Psal se rok 1992. Byla naděje, že se zde objeví barokní malby. Byla nepatrná naděje na záchranu. Žel, nebyla. A tak zůstávají jen archivní dokumenty a fotografie. A vzpomínky a výpovědi svědků.
Jednoho slavnostního dne byla v zámeckých prostorách, někdy v padesátých letech, radostná a bujará oslava nějaké vítězné revoluce. Pilo se, tančilo, až se dopilo. Tu si jeden z místních pijanů vzpomněl na kapli. Údajně tam byla uložena "jistá relikvie" v nádobce naplněné neznámou tekutinou. Ta byla samozřejmě tekutá. A tak se vypila. Vypravěč oné události popsal mnoho detailů, ale co je hlavní, pijan - labužník přežil. Snad to zařídil onen neznámý světec, kterému byla kaple zasvěcena.
Vrátíme-li se podle archivních dokumentů do 18. století, byla zámecká kaple umístěna v přízemí. Nevelká prostora byla zaklenuta. Byl zde oltář s obrazem Panny Marie, starý tisk, dále sedm starých obrázků blíže nespecifikovaných a šest olejových obrazů na plátně. Dvě zasklené modlitby, tři dřevěné sošky svatých a další tři blíže neurčené, dřevěný a kovový krucifix, skříňka s ostatky a pod položkou číslo 381 je doslova uvedeno "1 ostatky zasklené". Tak přece, vypravěč a pamětník nelhal. Je to tu černé na bílém. Inventář byl sepsán při konfiskaci majetku krátce po odsunu německého majitele. A výčet dalších předmětů pokračuje. Nechybí dvě kostelní lavice, klekátko, nástěnný zvonek, kněžské oblečení a jeden kokosový běhounek na podlaze. Pámbu ví, kam se všechno podělo.
Něco je snad v museu, něco po domech, něco někdo odvezl do Prahy. Takže, vlastně - nic. Nic nezůstalo ani z obrovské oranžérie plné palem a cizokrajných květin. Rostly zde citrony i pomeranče. Jednoho dne přijel z nedalekého města zahradník a nabídl se, že zaplatí a něco odveze. Byl podzim a tak chvátal. Přijede prý druhý den ráno. Pilní družstevníci nemeškali a jen odjel, vynosili všechnu květenu před skleník. Do rána prý uhodil řádný mráz. Zahradník přijel zbytečně. Sklo potom posloužilo celé obci na pařeniště a to nedostupné klukům na rozbíjení. Všichni byli spokojeni. Feudalismus už neměl nejmenší šanci na návrat. A s kapitalismem jsme si také už poradili, po padesáti letech jsme si ho vycinkali zase zpátky. Jenže, smůla, jednou už nebude co v téhle vesnici bourat...
P.S. Podle skutečné události a na základě skutečných archivních pramenů ve Státním okresním archivu v Jihlavě převyprávěl a přepsal autor. Případné foto není v tomto případě vítáno.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)