Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.10.: Z policejního deníku: muž v Telči okradl svého známého či muž, který fyzicky napadl ženu

22.10.: Výzva praktických lékařů z Vysočiny: nepodceňujte náhlé změny svého zdraví

22.10.: Víte, že když jde o život přeparkovat nestihnete?

22.10.: V oblasti zabezpečení chat a chalup je stále co zlepšovat; letos policisté na Vysočině řešili 33 případů vloupání

22.10.: V Dukovanech provádí mimořádnou údržbu hlavních cirkulačních čerpadel

22.10.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v pátek končí

22.10.: Propadlé řidičské průkazy už ministerstva částečně tolerují; nejen jihlavskému odboru dopravy se tak ulevilo; v Jihlavě ve středu dokonce obsloužili všechny klienty

22.10.: Na Staroměstském náměstí probíhal hlavně občanský protest proti vládě

22.10.: Medvědi v táborské zoo marně vyhlíží návštěvníky

22.10.: Do židovské čtvrti v Třebíči budou moci vjet pouze její obyvatelé a podnikatelé

21.10.: Z policejního deníku: rvačka v Jihlavě; krádež čerpadla či hledaný muž skončil ve vězení

21.10.: V Urbanově bouraly dva traktory, jeden řidič byl opilý

21.10.: V Prostředkovicích na silnici I/38 silničáři potrvá do pátku reklamační oprava, dopravu řídí semafory

21.10.: Silnice I/38 mezi lokalitou u Vránů a křižovatkou Svatý Kříž na Havlíčkobrodsku se opravuje, provoz řídí semafory

21.10.: Nevstupujte do nemocnice, pokud nemusíte

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Zvon Zuzana na svatojakubské věži

Byly to vždycky slavnostní chvíle, když jsme před nedělním polednem stoupali s kostelníkem panem Středou na věž minoritského kostela a přesně o poledni jsme rozhoupali tamní zvon. Nebylo v tom okamžiku slyšet vlastního slova a mohutné dunění nás zcela pohltilo. Byl to úžasný pocit. Nezapomenutelný. Krásné chvíle po kterých následoval neuvěřitelný klid po těle i po duši. Ticho nás pak provázelo cestou s věže dolů po dřevěných žebřících a lávkách. Vždycky jsem se těch vrzajících prken bál víc, než lomozu vyzvánějících zvonů. A přesto jsem chodil pravidelně každou neděli znovu a znovu...

Zvon mistra Brikcího řečený Zuzana na nižší svatojakubské věži váží přes 115 centů, průměr 220 a výšku 182 centimetrů... (foto: L. Pavlíček)
Zvony. Kolik jich v minulosti znělo ve městech i na vesnicích a nejen v neděli v poledne. Byly to zvony a zvonky veselé a byly také smutné. Nejdéle se smutným zvonkem zvonilo na Rounku. Malá ves. Pár čísel a snad ještě méně lidí. Byl tady zvoníkem pan Vacek. A pak přišel den, kdy najednou tenhle dědeček zemřel a zvon zůstal němý. Nebylo od té doby zvoníka. A ve městech se nakonec stejně zvonit nesmělo. To minulá doba některým lidem a všem zvonům nepřála...
Zuzana. Krásné jméno spojené s jedním jihlavským zvonem a jednou jihlavskou lazebnicí. Dne 18. května 1523 vypukl ve městě obrovský požár. Padly mu za oběť lidé, domy i zvony na věži kostela svatého Jakuba. O pár let později bylo rozhodnuto obcí zhotovení nového. Ohromného zvonu. Zájemců bylo několik, ale práce byla nakonec svěřena mistru Brikcímu z Cimperka, pražskému radnímu a měštěnínu, jinak vynikajícímu zvonaři a kováři.
Pak nadešel onen slavnostní den 5. září 1563. V prostoru mezi dvěma hradbami u brány Matky Boží byla postavena tavící pec a do ní postupně přidávána zvonovina. Celou tuto slavnostní událost sledovala nejen městská rada, ale i veliké množství obyvatel. Do roztaveného kovu prý házeli lidé stříbrné mince a šperky z drahých kovů. Když bylo potom přikročeno k vlastnímu lití, všechen lid poklekl a modlil se za zdar tohoto díla. Podařilo se. Překrásné dílo spatřilo světlo světa za zpěvu nábožných písní a následně pak, 25. října byl hotový zvon slavnostně vytažen asi stovkou lidí na věž.
Dodnes je umístěn na nižší věži svatojakubského kostela. Má výšku 182 cm a průměr 220 cm. Váží asi 115 centů a do pohybu byl uváděn nejprve šlapáním a někdy ve třicátých letech tohoto století elektromotorem, který můj otec často opravoval a rád vzpomínal na provozní zkoušky, které pak vždy následovaly. Povrch zvonu je krásně vyzdoben řadou ornamentů a reliéfy Zvěstování Panny Marie, Ukřižovaného a sv. Jakuba, patrona kostela. Svoje jméno pak mistr Brikcí poznamenal na zvoně hned dvakrát. To snad, aby se vědělo...
Za příhodného počasí bylo prý Zuzanu slyšet až do Příseky, snad až v okruhu 10 km kolem města. Ať nás tedy její hlas provází i do dalšího tisíciletí a ať je to zvonění pro krásu a pro radost ze života!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)