Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zvon Zuzana na svatojakubské věži

Byly to vždycky slavnostní chvíle, když jsme před nedělním polednem stoupali s kostelníkem panem Středou na věž minoritského kostela a přesně o poledni jsme rozhoupali tamní zvon. Nebylo v tom okamžiku slyšet vlastního slova a mohutné dunění nás zcela pohltilo. Byl to úžasný pocit. Nezapomenutelný. Krásné chvíle po kterých následoval neuvěřitelný klid po těle i po duši. Ticho nás pak provázelo cestou s věže dolů po dřevěných žebřících a lávkách. Vždycky jsem se těch vrzajících prken bál víc, než lomozu vyzvánějících zvonů. A přesto jsem chodil pravidelně každou neděli znovu a znovu...

Zvon mistra Brikcího řečený Zuzana na nižší svatojakubské věži váží přes 115 centů, průměr 220 a výšku 182 centimetrů... (foto: L. Pavlíček)
Zvony. Kolik jich v minulosti znělo ve městech i na vesnicích a nejen v neděli v poledne. Byly to zvony a zvonky veselé a byly také smutné. Nejdéle se smutným zvonkem zvonilo na Rounku. Malá ves. Pár čísel a snad ještě méně lidí. Byl tady zvoníkem pan Vacek. A pak přišel den, kdy najednou tenhle dědeček zemřel a zvon zůstal němý. Nebylo od té doby zvoníka. A ve městech se nakonec stejně zvonit nesmělo. To minulá doba některým lidem a všem zvonům nepřála...
Zuzana. Krásné jméno spojené s jedním jihlavským zvonem a jednou jihlavskou lazebnicí. Dne 18. května 1523 vypukl ve městě obrovský požár. Padly mu za oběť lidé, domy i zvony na věži kostela svatého Jakuba. O pár let později bylo rozhodnuto obcí zhotovení nového. Ohromného zvonu. Zájemců bylo několik, ale práce byla nakonec svěřena mistru Brikcímu z Cimperka, pražskému radnímu a měštěnínu, jinak vynikajícímu zvonaři a kováři.
Pak nadešel onen slavnostní den 5. září 1563. V prostoru mezi dvěma hradbami u brány Matky Boží byla postavena tavící pec a do ní postupně přidávána zvonovina. Celou tuto slavnostní událost sledovala nejen městská rada, ale i veliké množství obyvatel. Do roztaveného kovu prý házeli lidé stříbrné mince a šperky z drahých kovů. Když bylo potom přikročeno k vlastnímu lití, všechen lid poklekl a modlil se za zdar tohoto díla. Podařilo se. Překrásné dílo spatřilo světlo světa za zpěvu nábožných písní a následně pak, 25. října byl hotový zvon slavnostně vytažen asi stovkou lidí na věž.
Dodnes je umístěn na nižší věži svatojakubského kostela. Má výšku 182 cm a průměr 220 cm. Váží asi 115 centů a do pohybu byl uváděn nejprve šlapáním a někdy ve třicátých letech tohoto století elektromotorem, který můj otec často opravoval a rád vzpomínal na provozní zkoušky, které pak vždy následovaly. Povrch zvonu je krásně vyzdoben řadou ornamentů a reliéfy Zvěstování Panny Marie, Ukřižovaného a sv. Jakuba, patrona kostela. Svoje jméno pak mistr Brikcí poznamenal na zvoně hned dvakrát. To snad, aby se vědělo...
Za příhodného počasí bylo prý Zuzanu slyšet až do Příseky, snad až v okruhu 10 km kolem města. Ať nás tedy její hlas provází i do dalšího tisíciletí a ať je to zvonění pro krásu a pro radost ze života!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)