Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Zvon Zuzana na svatojakubské věži

Byly to vždycky slavnostní chvíle, když jsme před nedělním polednem stoupali s kostelníkem panem Středou na věž minoritského kostela a přesně o poledni jsme rozhoupali tamní zvon. Nebylo v tom okamžiku slyšet vlastního slova a mohutné dunění nás zcela pohltilo. Byl to úžasný pocit. Nezapomenutelný. Krásné chvíle po kterých následoval neuvěřitelný klid po těle i po duši. Ticho nás pak provázelo cestou s věže dolů po dřevěných žebřících a lávkách. Vždycky jsem se těch vrzajících prken bál víc, než lomozu vyzvánějících zvonů. A přesto jsem chodil pravidelně každou neděli znovu a znovu...

Zvon mistra Brikcího řečený Zuzana na nižší svatojakubské věži váží přes 115 centů, průměr 220 a výšku 182 centimetrů... (foto: L. Pavlíček)
Zvony. Kolik jich v minulosti znělo ve městech i na vesnicích a nejen v neděli v poledne. Byly to zvony a zvonky veselé a byly také smutné. Nejdéle se smutným zvonkem zvonilo na Rounku. Malá ves. Pár čísel a snad ještě méně lidí. Byl tady zvoníkem pan Vacek. A pak přišel den, kdy najednou tenhle dědeček zemřel a zvon zůstal němý. Nebylo od té doby zvoníka. A ve městech se nakonec stejně zvonit nesmělo. To minulá doba některým lidem a všem zvonům nepřála...
Zuzana. Krásné jméno spojené s jedním jihlavským zvonem a jednou jihlavskou lazebnicí. Dne 18. května 1523 vypukl ve městě obrovský požár. Padly mu za oběť lidé, domy i zvony na věži kostela svatého Jakuba. O pár let později bylo rozhodnuto obcí zhotovení nového. Ohromného zvonu. Zájemců bylo několik, ale práce byla nakonec svěřena mistru Brikcímu z Cimperka, pražskému radnímu a měštěnínu, jinak vynikajícímu zvonaři a kováři.
Pak nadešel onen slavnostní den 5. září 1563. V prostoru mezi dvěma hradbami u brány Matky Boží byla postavena tavící pec a do ní postupně přidávána zvonovina. Celou tuto slavnostní událost sledovala nejen městská rada, ale i veliké množství obyvatel. Do roztaveného kovu prý házeli lidé stříbrné mince a šperky z drahých kovů. Když bylo potom přikročeno k vlastnímu lití, všechen lid poklekl a modlil se za zdar tohoto díla. Podařilo se. Překrásné dílo spatřilo světlo světa za zpěvu nábožných písní a následně pak, 25. října byl hotový zvon slavnostně vytažen asi stovkou lidí na věž.
Dodnes je umístěn na nižší věži svatojakubského kostela. Má výšku 182 cm a průměr 220 cm. Váží asi 115 centů a do pohybu byl uváděn nejprve šlapáním a někdy ve třicátých letech tohoto století elektromotorem, který můj otec často opravoval a rád vzpomínal na provozní zkoušky, které pak vždy následovaly. Povrch zvonu je krásně vyzdoben řadou ornamentů a reliéfy Zvěstování Panny Marie, Ukřižovaného a sv. Jakuba, patrona kostela. Svoje jméno pak mistr Brikcí poznamenal na zvoně hned dvakrát. To snad, aby se vědělo...
Za příhodného počasí bylo prý Zuzanu slyšet až do Příseky, snad až v okruhu 10 km kolem města. Ať nás tedy její hlas provází i do dalšího tisíciletí a ať je to zvonění pro krásu a pro radost ze života!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)