Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Ex libris

Archiv. Nepřeberná hromada přebraných papírů pečlivě uložených do desek a ty zase do archivních krabic. A nejenom to, jsou zde i knihy. Kniha vedle knihy. Spousta knih. Staré i docela nové, vonící a zatuchlé. Bůh ví, jestli je vůbec někdo někdy přečetl. Tváří se ale důstojně a opatřeny nálepkami civí do sousedních regálů.

Pojednou vás napadne si jednu z nich vytáhnout a jen tak, ze zvědavosti, podívat se, alespoň na začátek. Ušmudlaný, omšelý, ošahaný, pomačkaný, počmáraný. Ta kniha někomu kdysi dávno, moc dávno, patřila. A hle, ten dotyčný zde zanechal podivný vzkaz. Čtvereček či obdélníček zajímavého papíru a obrázkem a textem. EX LIBRIS. Česky prý to značí "z knih" neboli "z knihovny". Komu asi patřila, ta kniha, ta knihovna. Kdo byl onen - pan X.
EX LIBRIS. Nalepený kousek papíru. Kousek radosti, že tato kniha je jen a jen moje kniha. Kniha z mé knihovny. Koho to kdy vůbec napadlo. Prý se objevilo poprvé spolu s tiskařským uměním. Nejstarší známé Ex libris je z roku 1470 a je z Německa. V 16. století se mu věnují nejvýznačnější umělci. Dürer, Holbein, Cranach. Nejstarší české patří prý Jiřímu z Poděbrad a je to ručně malovaná a kolorovaná kresba českého erbu se lvem s královskou korunou v červeném poli.
Nejkrásnější prý patří rektoru pražské university P.K. Tulechovy a je z druhé poloviny 16. století. Není bez zajímavosti, že právě díky Ex libris Petra Voka z Rožmberka se zjistilo, že jeho knihovna byla v roce 1648, jako válečná kořist, odvlečena Švédy a dodnes se její část údajně nachází v knihovně ve švédské Uppsale.
Z českých malířů se Ex libris věnoval Mánes, Aleš, Braunerová, Bubeníček, Mucha a také třebíčský Stägr a mnoho dalších umělců. Zájem projevili i sběratelé a tak před druhou světovou válkou bylo známo, že největší sbírku - více jak 100.000 exemplářů - vlastní British museum v Anglii, kde byl také založen v roce 1891 první spolek sběratelů Ex libris.
Začali jsme však svoje povídání v jihlavském archivu. V knihovně se zde nachází skoro 40.000 svazků. Cesty některých knih musely být velmi složité a snad i tragické. To když podle Ex libris poznáme jejich majitele. A někdy podle pouhého razítka spolkovou či školní knihovnu. Podívejme se proto společně na několik ukázek. Sledujme pozorně motivy a provedení. Třeba nás upoutají i jména majitelů. Možná, že se nám podaří odhalit i autory těchto drobných uměleckých dílek. Dávné autory, dávné majitele, zmizelé knihovny.
EX LIBRIS. Malý výtvarný klenot uložený jakoby za rámem, zatím co obraz se ukazuje každému, Ex libris pouze zvídavému. Čtenáři, sběrateli i archiváři. Postůjme proto alespoň chvíli a dívejme se...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)