Zajímavým průvodcem po historii tohoto místa nám bude drobný tisk od neznámého autora, vydaný E. Em. Ripplem v Jihlavě v roce 1869, jak je uvedeno na zadní obálce této brožury. Nazvaná je "Štěpnice, rozkoše duchovní, aneb: Nábožné vzývání Marie Panny, obzvláště před jejím obrazem na předměstí Teleckým, Štěpnice řečeným, v kapli ku počestnosti králowni nebes". Na rubu prvního listu je velké vyobrazení této Bohorodičky a pak následuje stručná historie vzniku kaple, kdy jeden telčský měšťan ji volal na pomoc v ohrožení života a jako poděkování za záchranu postavil v roce 1720 tuto kapli. V ní byla umístěna kamenná soška Matky Boží, podobná té, kterou zachránce viděl v Uhrách. V roce 1866 byla kaple Josefem Tomáškem přestavěna a 20. září téhož roku slavnostně vysvěcena telčským děkanem Josefem Těšíkem. Slávy bylo přítomno vedení města, mnoho zbožného lidu a také vojska. Dále je zde uveden krátký popis interiéru od oltářů až po zvony. Následuje stať věnovaná modlitbě a pak dvěma nábožným písním ke zdejší Štěpnické Madoně. Jedna má 28 slok a druhá, nazvaná Nová píseň, celkem 20 slok. Až do konce osmapadesáti stránkové brožury jsou potom uvedeny různé mariánské modlitby. Poslední list obsahuje inkoustovou tužkou psaný zápis: "Složil Josef Tomášek, soused proti "Kapličce," (nyní dům p. Marka)". Omšelá a plísněmi napadeá zelená knížečka je součástí knižního fondu Státního okresního archivu v Jihlavě, pobočka v Telči, kde je ještě uložen druhý exemplář této publikace, ale značně poškozený, neúplný a neodborně restaurovaný.
Nakonec došlo na zcela novotou vonící nenápadnou publikaci nazvanou Štěpnická Královna, která vyšla někdy v roce 1993. Autor není uveden, ale je jím bezpochyby P. Bohumil Pavlů z Telče. Podobně, jako jeho předchůdci, zmiňuje se také on o zakladateli, zámožném soukeníkovi Ondřejovi Hanusíkovi, který tuto kapli v roce 1719 založil. Po něm se dokonce nějaký čas nazývala Hanusíkova kaple. Byl to velmi zámožný telčský měšťan, vlastnící dva zdejší domy, který nechal mimo jiné postavit v roce 1727 sousoší Svaté Rodiny pod Velkou Branou a v roce 1750 byla z jeho odkazu postavena dokonce křížová cesta u farního kostela sv. Jakuba.
Při svých obchodních cestách navštívil Hanusík také poutní místo v severních Uhrách, Mariathal, kde byla pro četné zázraky uctívána tzv. Černá Královna. Když pak byl Hanusík při jedné z obchodních cest přepaden lupiči a zázrakem, na přímluvu Panny Marie, se zachránil, slíbil postavit v Telči kapli k její oslavě, což se také stalo. Zápis o této události se nachází v městské knize a nese datum 12. července 1719. Podle něj nechal Hanusík zhotovit kamennou sochu Panny Marie z Mariathalu a s povolením biskupské konsistoře a se souhlasem děkana Jana Xavera Prokeše se zavázal postavit na svůj náklad kapli ke cti a chvále Panny Marie.
V roce 1786 došlo k jejímu zrušení. Po odsvěcení a dražbě sloužila dlouhý čas jako skladiště a stále více chátrala. Nakonec ji devastovanou zakoupil po roce 1860 štepnický měšťan Josef Tomášek a v roce 1868 ji přestavěl do dnešní podoby. Po instalaci tří zvonů ve věži bylo provedeno dne 20. září 1868 slavnostní vysvěcení obnovené a rozšířené kaple. Konalo prý se za veliké účasti věřících, kněží a také vojska.
Zázračná soška však byla v roce 1904 z hlavního oltáře přemístěna do výklenku v zadní části kostelíka a nahrazena novou, která byla zhotovena v ateliéru chrámového umění Ferninanda Stufflessera v Groedenau v Tyrolsku.
V representativní publikaci o Telči z roku 1992 je o kapli Panny Marie pouze malá zmínka. V jedné větě je celá historie. Není totiž stavbou representující vzestup města, ani uměleckým projevem doby baroka. Patří však k městu, patří do jeho přebohaté historie a dotváří jeho bílou podobu současna. Je nenahraditelným kousíčkem telčské mosaiky.

Ladislav VILÍMEK

Zpět nahoru na začátek stránky