Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kaple Panny Marie v Telči na Štěpnici

V soupisu poutních míst na Moravě tuto památku nenajdeme. Karel Eichler se o zázračné sošce v tomto kostelíku vůbec nezmiňuje. První popis najdeme v knížce Aloise Hrdličky, Kostel Matky Boží a jiné církevní památky města Telče, vydané roku 1899. Autor zde píše o jejím založení v roce 1719 zbožným měšťanem Ondřejem Hanusíkem. Roku 1786 byla kaple zrušena a nedlouho na to ji zakoupil měšťan Matěj Drdácký. V roce 1867 ji získal štěpnický soused Josef Tomášek, který ji nemalým nákladem rozšířil. V roce 1868 byla slavnostně vysvěcena a o rok později zde bylo povoleno sloužit mše svaté. Obnovena byla znovu roku 1898 a v této době byla na hlavní oltář umístěna "nezdařilá" mariánská socha, prý napodobenina sochy z poutního místa Maria Brunn. Další popis této kaple v Topografii diecese brněnské z roku 1908, od téhož autora, se týká krátce opět její historie. Také zde se zmiňuje o zdejší "méně vkusné soše P. Marie" a o přestavbě a obnově v roce 1905, které se kaple dočkala z dobrovolných sbírek. Tehdy byla pořízena rovněž nová socha Bohorodičky, která je zde umístěna doposud.

Zajímavým průvodcem po historii tohoto místa nám bude drobný tisk od neznámého autora, vydaný E. Em. Ripplem v Jihlavě v roce 1869, jak je uvedeno na zadní obálce této brožury. Nazvaná je "Štěpnice, rozkoše duchovní, aneb: Nábožné vzývání Marie Panny, obzvláště před jejím obrazem na předměstí Teleckým, Štěpnice řečeným, v kapli ku počestnosti králowni nebes". Na rubu prvního listu je velké vyobrazení této Bohorodičky a pak následuje stručná historie vzniku kaple, kdy jeden telčský měšťan ji volal na pomoc v ohrožení života a jako poděkování za záchranu postavil v roce 1720 tuto kapli. V ní byla umístěna kamenná soška Matky Boží, podobná té, kterou zachránce viděl v Uhrách. V roce 1866 byla kaple Josefem Tomáškem přestavěna a 20. září téhož roku slavnostně vysvěcena telčským děkanem Josefem Těšíkem. Slávy bylo přítomno vedení města, mnoho zbožného lidu a také vojska. Dále je zde uveden krátký popis interiéru od oltářů až po zvony. Následuje stať věnovaná modlitbě a pak dvěma nábožným písním ke zdejší Štěpnické Madoně. Jedna má 28 slok a druhá, nazvaná Nová píseň, celkem 20 slok. Až do konce osmapadesáti stránkové brožury jsou potom uvedeny různé mariánské modlitby. Poslední list obsahuje inkoustovou tužkou psaný zápis: "Složil Josef Tomášek, soused proti "Kapličce," (nyní dům p. Marka)". Omšelá a plísněmi napadeá zelená knížečka je součástí knižního fondu Státního okresního archivu v Jihlavě, pobočka v Telči, kde je ještě uložen druhý exemplář této publikace, ale značně poškozený, neúplný a neodborně restaurovaný.
Nakonec došlo na zcela novotou vonící nenápadnou publikaci nazvanou Štěpnická Královna, která vyšla někdy v roce 1993. Autor není uveden, ale je jím bezpochyby P. Bohumil Pavlů z Telče. Podobně, jako jeho předchůdci, zmiňuje se také on o zakladateli, zámožném soukeníkovi Ondřejovi Hanusíkovi, který tuto kapli v roce 1719 založil. Po něm se dokonce nějaký čas nazývala Hanusíkova kaple. Byl to velmi zámožný telčský měšťan, vlastnící dva zdejší domy, který nechal mimo jiné postavit v roce 1727 sousoší Svaté Rodiny pod Velkou Branou a v roce 1750 byla z jeho odkazu postavena dokonce křížová cesta u farního kostela sv. Jakuba.
Při svých obchodních cestách navštívil Hanusík také poutní místo v severních Uhrách, Mariathal, kde byla pro četné zázraky uctívána tzv. Černá Královna. Když pak byl Hanusík při jedné z obchodních cest přepaden lupiči a zázrakem, na přímluvu Panny Marie, se zachránil, slíbil postavit v Telči kapli k její oslavě, což se také stalo. Zápis o této události se nachází v městské knize a nese datum 12. července 1719. Podle něj nechal Hanusík zhotovit kamennou sochu Panny Marie z Mariathalu a s povolením biskupské konsistoře a se souhlasem děkana Jana Xavera Prokeše se zavázal postavit na svůj náklad kapli ke cti a chvále Panny Marie.
V roce 1786 došlo k jejímu zrušení. Po odsvěcení a dražbě sloužila dlouhý čas jako skladiště a stále více chátrala. Nakonec ji devastovanou zakoupil po roce 1860 štepnický měšťan Josef Tomášek a v roce 1868 ji přestavěl do dnešní podoby. Po instalaci tří zvonů ve věži bylo provedeno dne 20. září 1868 slavnostní vysvěcení obnovené a rozšířené kaple. Konalo prý se za veliké účasti věřících, kněží a také vojska.
Zázračná soška však byla v roce 1904 z hlavního oltáře přemístěna do výklenku v zadní části kostelíka a nahrazena novou, která byla zhotovena v ateliéru chrámového umění Ferninanda Stufflessera v Groedenau v Tyrolsku.
V representativní publikaci o Telči z roku 1992 je o kapli Panny Marie pouze malá zmínka. V jedné větě je celá historie. Není totiž stavbou representující vzestup města, ani uměleckým projevem doby baroka. Patří však k městu, patří do jeho přebohaté historie a dotváří jeho bílou podobu současna. Je nenahraditelným kousíčkem telčské mosaiky.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)