Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Boží tělo v Jihlavě a okolí

Ottův slovník naučný - písmeno B - str. 525 - Boží tělo: Svátek katolické církve, jenž se koná ve čtvrtek po Nejsvětější Trojici na památku ustanovení svátosti oltářní (pozn. red.: Oslavu Božího těla je po zrušení volného dne v 50. letech v českých zemích mnohde zvykem přesouvat na neděli). První slavnost se konala v roce 1246 v Lutichu. Roku 1264 přikázal jí papež Urban IV. pro celou církev. Slavnost se koná slavnou mší a průvodem ke čtyřem oltářům, které by měly být obráceny na světové strany.

Kdy byla uspořádána první slavnost v Jihlavě se nepodařilo v archivních pramenech zjistit. Jisté je, že v roce 1313 si vyžádal farář Theodorich od sv. Jakuba dovolení udělovat odpustky všem, kdož budou zbožně provázet Nejsvětější Svátost nesenou v procesí. Významné oslavy Božího těla proběhly v roce 1624, kdy opět po mnoha letech byly jihlavské kostely navráceny zpět katolíkům a protestanští pastoři byli vypovězeni. Tehdy do průvodu vyšly všechny cechy se svými prapory. Náměstí se hemžilo nejen věřícími, ale i císařskými rejtary, kteří se pak jali po domech rekvírovat kdeco. Dokonce zajali radního a věznili ho dva dny na radnici. V roce 1753 upravil papež počet zasvěcených svátků, ale svátek Božího těla zůstal dnem pracovního klidu. Velká účast byla v roce 1900, což dokumentuje několik fotografií od jihlavského fotografa J. Haupta. Oltáře byly tehdy umístěny na náměstí a atmosféra byla skutečně slavnostní.
700 let procházel velebný průvod ulicemi města. Oslavy probíhaly i na venkově. Dodnes je mnoho pamětníků. Rokem 1948 přišla "nová doba" a okruh průvodů se začal postupně omezovat. Na stolech soudruhů církevních tajemníků narůstaly hromady zpráv a hlášení o konání průvodů Božího těla. Stovky "informátorů" se přímo předháněli v pečlivě vypracovaných sděleních. Vše mělo směřovat k postupné likvidaci tohoto svátku. K tvrdému omezování veškerého náboženského života v naší společnosti.
Podívejme se alespoň letmo do archivních dokumentů z let 1955 až 1960. Můžeme si přečíst každoročně rozesílaný malý dopis: "Vážení soudruzi! Žádáme Vás o zhodnocení církevních slavností "Božího těla" ve Vašem okrese z následujících hledisek:
1. V kolika farnostech se církevní slavnosti konaly.
2. Zda všude byla dodržena lhůta oznámení odborům pro vnitřní věci rad ONV.
3. Účast věřících na slavnosti letos a vloni (odhad).
4. Mimořádné události na slavnostech.
5. Počet dětí a mládeže, zda byl vyšší než jiná léta.
Tuto správu potřebujeme pro zhodnocení správnosti círk. polit. v celém našem kraji. Tam, kde v okrese byly tradiční poutě, podejte zprávu. Zprávu zašlete..."
atd. Zůstaly zprávy čitelné a podpisy nečitelné. Razítka DŮVĚRNÉ či TAJNÉ!
Okres Třešť vykázal v roce 1955 účast cca 5.000 osob včetně dětí, v roce 1956 celkem 7.050 osob, 1958 celkem 7.250 osob a v roce 1959 celkem 4.800 osob včetně dětí. Okres Dačice uvedl pro rok 1956 celkem 7.540 osob a v roce 1958 účast 7.347 osob včetně dětí. Pro okres Jihlava máme pouze účast pro rok 1957, kdy se uvádí 3.000 osob mimo město Jihlavu a pro rok 1958 celkem 3.200 osob včetně dětí mimo Jihlavu. Až v roce 1959 je v hlášení uvedeno, že v Jihlavě se zúčastnilo oslav 1.500 osob a mimo město pak 4.100 osob. Pro rok 1960 máme údaj 9.540 osob včetně dětí pro celý okres Jihlava.
Rokem 1955 vrcholí tzv. protiakce. Den Božího těla se přesouvá na neděli a tento den se plánují oslavy MDD (Mezinárodního dne dětí). Sportovní hry všeho druhu, promítání atraktivních filmů té doby, střelnice, stánky s různým občerstvením. Již od samého rána jsou děti lákány mimo dosah kostela. Počítá se, že se přidají i rodiče. Učitelé to mají povinné. Přesto musí informátor ze Staré Říše konstatovat, že průvod byl "...větší než loni a i než Vzkříšení. Účast byla letos cca 1000 osob včetně dětí, což činí 67,5% z počtu obyvatel ve farnosti. Toto také ukazuje na bigotnost celé farnosti... neb ve Staré Říši každá nejméně druhá rodina má ve svém příbuzenstvu vystudovaného kněze".
Informátor z Třeště zase uvádí: "V průběhu šlo 200 dětí a 680 dospělých - přesně počítáno". Inu, pořádek a přesnost musí být, i když... "i když některé děti šly na před s rodiči na boží tělo a pak teprve na slavnost dětí". Příslibem do budoucnosti však bylo závěrečné konstatování: "... účast učitelů, vzhledem k MDD byla slabší, než tito většinou museli povinně zajišťovat a organisovat tento den..." Všichni tehdy museli. I informátoři museli. Každý den zjišťovali o nás všech všechno! O rok později se průvod v Třešti zvětšil o 300 až 400 lidí a informátor opět píše: "...kolem oltářů byly rozestavěny májky o které se pak lidé málem perou". A na závěr hlášení smutně dodává: "... kde téměř všichni občané znám osobně bylo mnoho soudruhů s rodinami v průvodu".
Neméně složitá byla situace i v Dačicích a v Jemnici. Tam byla účast na Božím těle vysoká a jak uvádí tamní informátor, dosahovala 46,2% a 44,7%. V Olšanech dokonce: "...předseda MNV a předseda KSČ nesl nebesa". V Třeběticích byla: "...velká úprava obce, téměř všechny budovy byly obíleny a celá náves zametena". A tak na závěr zprávy za rok 1956 bylo konstatováno: "...i když byla dělána velká agitace a propagace MDD a okresní spartakiádě, nebylo docíleno toho, co se s tímto sledovalo. O čemž svědčí poměrně velká účast občanstva na božím těle".
Pozornosti nesměla ujít ani jediná pouť. A tak se můžeme od stovek informátorů dozvědět mnoho zajímavého ze všech možných poutí. Například v Kostelním Vydří v roce 1956 se této události zúčastnilo více jak 3.500 lidí. V okolí kostela bylo postaveno celkem 40 stánků a autor zprávy přesně vyjmenovává nejen majitele, ale i nabízené zboží. Dále jsou uvedeny zábavné podniky, 3 střelnice, 2 houpačky, kolotoče a arény. Na louce pod farou stály dopravní prostředky - 900 až 1000 motocyklů a 30 osobních aut. Pisatel uvádí, že "doprava byla obstarávána autobusy ČSAD, téměř kyvadlová, přestože měla být omezena". Kázání měl farář Holík a jeho obsah je podrobně popsán. Informátor v závěru zprávy lituje, že se pan farář: "Samozřejmě, že se slovem nezmínil o světovém míru a budování!"
Malá hlášení z farností se pečlivě sčítala do velkých hlášení a ta putovala až na Radu krajského národního výboru, církevní odbor. Vše se pak dostávalo až do Prahy na Státní úřad pro věci církevní, řádně opatřené razítkem TAJNÉ! A tak si můžeme přečíst, že duchovní v Lukách u Jihlavy v roce 1957 při kázání o Božím těle "...agitoval, aby se občané nebáli a do průvodu šli". Ve Vílánci pak farář Kadlec konal mši svatou ve 3 hodiny ráno a to pro ty družstevníky, kteří jeli na zájezd dne 23.6.1957 o 4 hodině! V některých větších obcích hrála hudba a i funkcionáři šli opět do průvodu, např. v Jamném či ve Zhoři.
Ani další léta nepřinášela do rady KNV lepší zprávy. Stále se nedařilo výrazně omezovat počet věřících na Božím těle. Stále byly stavěny 4 oltáře mimo kostel, cesty i oltáře byly lemovány břízkami a cesty průvodu byly sypány trávou a květinami. Ještě v roce 1958 se v Rozseči zúčastnila průvodu celá obec včetně funkcionářů MNV a někde KSČ. Ve Třešti informátor uvedl, že "...ani letos se to neskončilo bez odnášení březových větviček domů". Inu, všechno nám vadilo na cestě k socialismu!
V roce 1959 se konala pouť u sv. Víta v Jemnici, kde byla odhadnuta účast na 4.500 lidí. Hrála kapela o 24 hudebnících, v průvodu šlo 5 duchovních a 8 ministrantů. Kázání měl farář Štěpánek z Dačic a k jeho obsahu informátor dodal: "Ačkoliv s jmenovaným bylo hovořeno, aby svůj projev zaměřil k požadavkům dnešní doby, nepadlo během jeho kázání ani jedenkrát slovo MÍR". A aby těch starostí bylo ještě víc, dovolila si hudba ze závodu Motorpal v Batelově hrát na Božím těle, místo aby hrála dětem na MDD. A to i s nimi, krátce před tím "hovořili soudruzi"! A proto se ani nemůžeme divit závěrečné větě v hlášení: "Stále bude po ideologické stránce nás čekat hodně práce mezi našimi občany". Psal se rok 1959.
Po vystupňovaných protiakcích se konečně podařilo zakázat oslavy Božího těla mimo kostel. Zůstaly však archivní dokumenty, blednoucí fotografie a na některých půdách venkovských chalup ještě staré venkovní oltáře. Snad se zase jednou budou oslavy Božího těla konat veřejně v ulicích či na návsích. Už teď je mi však líto všech těch pracovitých "informátorů"
...Kam asi budou zasílat svoje hlášení?

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)