Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Poklad

Necelých sedm kilometrů od Telče můžete spatřit zříceninu hradu Štamberku nebo také Šternberku. Býval to kdysi nedobytný hrad patřící Štěpánovi z Březnice a naposledy Janovi z Hradce. Právě toho přišlo prý potrestat táborské vojsko, neboť byl odpůrcem kalicha. A tak bitva, která se zde odehrála v roce 1423, znamenala zkázu. Žižkův hejtman Jan Hvězda z Vícemilic zvítězil a hrad rozbořil. Od těch dob prý zůstal rozvalinou a dílo zkázy dál dokonává drásající vítr, déšť a bouře.

Dávno utichly radovánky a hony pánů ze Štamberku. Utichl dusot koňských kopyt, křik stráží a troubení lesních rohů. Zřícenina se ponořila do ponurého ticha a tajuplně dnes vzhlíží do kraje...
Do velikých hradních sklepů, které postupně zavalilo rozpadající se zdivo hradeb je umístěna pověst o zdejším pokladu. Není ze zlata a drahých kamenů, ale jde o sud výborného moravského vína. Hodně veliký, snad přímo velikánský sud. Jak praví pověst, přijdou pro český národ doby zlé. Nepřítel zavalí orné lány, zpustoší města i vesnice a tu pojednou, až bude nejhůře, otevře se bájný Blaník a svatováclavské vojsko se probudí z věkovitého spánku a vytrhne proti nepříteli a hanobiteli české země. Během bojů zastaví se v Mrákotíně ve starobylém gotickém kostelíku sv. Jiljí, kdež právě kněz bude sloužit mši svatou. V kalich mu poteče víno z tohoto sudu, neboť ten sám se přivalí z hradního sklepa až před kostel v Mrákotíně. S tímto požehnáním vytrhne vojsko do dalších bojů a zvítězí nad nepřítelem a mrtvoly jeho roznese na kopytech koňských.
Jiná pověst zase praví, že jednou se domluvili tři obyvatelé z Mrákotína, že na Veliký Pátek, kdy země se otevírá a nabízí své poklady, půjdou vyzdvihnout poklad na Štamberku. Při kopání se však strhla taková vichřice, že se všichni dali s hrůzou na útěk a jen z dálky slyšeli mohutný hlas, který volal: "Kdyby nebylo na světě zlosti, měli byste všichni dosti".
A povídá se dál, že prý až jedenkrát bude z Mrákotína vysvěcen kněz, ten onen poklad vyzdvihne a při své první mši bude pít staré víno z hradního sklepa. Ale pověst ta se neosvědčila, neboť před léty byl odtud vysvěcen jeden zdejší rodák a poklad nevyzdvihl. Snad zapomněl, snad ho zlí duchové už dávno vypili a nebo dřevo se rozpadlo a víno vsákla zem. Kdo ví...
Za všechno tohle povídání může pan Radko Bílek, Vlašim, Blanická ulice 1299. Sběratel pověstí o blanických rytířích a o pokladech vůbec. Má k tomu z nás ze všech nejblíže, bydlí nejenom v Blanické ulici, ale ještě pod samotným Blaníkem. Kdyby se někdy svatováclavské vojsko probudilo, nedej Bože, určitě by byl informován jako první a dal by nám všem vědět. Zatím si vezměme k srdci alespoň to jedno napsané ponaučení, že totiž "kdyby nebylo na světě zlosti, měli bysme všichni dosti". A já dodávám, kdyby se přestalo krást, měli bychom se ze všech nejlépe. Dobrou noc, blaničtí rytíři!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)