Hned na úvod píše: "Oslavuje-li české i německé obyvatelstvo města Jihlavy památku velikého krajana Gustava Mahlera, jejž Němci řadí mezi své nejlepší dirigenty a skladatele, účastní se na oslavách české obyvatelstvo plným právem, neboť dosud málokdo vzpomněl při zvucích jeho mocné hudby, že jeho kolébka stála v kraji ryze českém - v Kališti u Humpolce..."
K jeho přestěhování do Jihlavy dále uvádí: Tam objímalo chlapce již jiné ovzduší. Mimo domácí písně národní, jež zpívali nad jeho kolébkou, slýchal hlahol vojenských trubek z blízkých kasáren a pochodovou hudbu vojenskou. Hochův přirozený sluch hudební byl tím zostřen, jeho fantasie povzbuzena a brzo se projevilo i hudební nadání. I jeho otec rád hrál a vypravovalo se o něm, že vozil s sebou housle i na svých obchodních cestách. Dal proto učiti synka hře na klavír ještě dříve, než začal chodit do školy.
Jeho pokroky ve hře byly tak podivuhodné, že již ve stáří devíti let a to 13. října 1870 vystoupil na dobročinném koncertu jako virtuos na piano a dle zprávy tehdejšího německého místního časopisu Vermittler měl veliký úspěch. Hře na klavír učil mladého Mahlera kapelník Viktorin a pak učitel hudby Brož, v základy harmonie jej zasvětil ředitel kůru Jindřich Fischer, v jehož domě byl častým hostem.
Později, jako student na jihlavském gymnasiu, řídil již Mahler v městském divadle Kuntzeovo "Kaffeekränzchen" a dále i Suppeova "Boccacia," takže se o jeho kapelnickém výkonu, v nějž vložil náležitou říznost, psalo s opravdovým uznáním. Vystoupil také 12. září 1876 na samostatné akademii v Čápově hotelu (dnes opuštěný a chátrající Dělnický dům v Žižkově ulici - pozn. autora), kde mezi jinými hrána jeho klavírní sonáta a kvartet pro klavír, dvoje housle a violu.
Po ukončených studiích a maturitě odešel Mahler z Jihlavy a jediným vztahem k ní bylo mu přátelské pouto k rodině Fischerově. Bývalý president krajského soudu Theodor Fischer chová z roku 1888 Mahlerův dopis z Lipska, v němž děkuje jeho otci za blahopřání k úspěšné premiéře Mahlerovy opery "Die drei Pintos" a vysmívá se v něm kritikům. Dalších vztahů Mahler k Jihlavě neměl, ač má zde dosud hojně i blízkých příbuzných v rodinách Weissově, Hermannově a Meisslově.
Hudebnost Mahlerova působila i na české studenty v osmdesátých letech na jihlavském gymnasiu s ním studujících, jak psal p. vrch. mag. rada Fr. Urbánek ve fejetonech Hrst vzpomínek na studentský život v osmdesátých letech v Jihlavě...
Na chvíli teď přerušme Urbánkovo vyprávění a dodejme, že je v něm pár nepřesností, které brzo napraví vydání nových studií o Mahlerově životě a tvorbě a že mezi ně bude patřit také výstava "Počátek cesty" a edice pramenů stejného názvu, kterou chystá Státní okresní archiv v Jihlavě ke 140. výročí Mahlerova narození a která bude obsahovat všechny dokumenty opatrované v jihlavském archivu, týkající se Gustava Mahlera a jeho rodiny.
V závěru článku v Jihlavských listech z roku 1931 se pak uvádí: Zdá se, že dříve se německá Jihlava k Mahlerovi, jejž dnes si přisvojují Němci, Židé a Češi, příliš nehlásila, neboť teprve v roce 1924 za režimu českého vládního komisaře Výborného, byla na návrh profesora Bradáče (Bohumír Bradáč vyučoval na českém gymnasiu v Jihlavě - pozn. autora) pojmenována dosavadní Schönmälzergasse jménem světového dirigenta židovského původu - Gustava Mahlera, který zde získal zásluhy hudební výchovy. Ve Znojemské ulici na domě č. 6, kde Mahler posledně bydlel, bude z výtěžku oslavy, kterou pořádá městská rada jihlavská v sobotu 21. března, zasazena zvěčnělému Mistru pamětní deska. Bude to v blízkosti pamětní desky druhého hudebního génia, který rovněž v Jihlavě studoval - Bedřicha Smetany.
Co poznamenat na závěr? Osud bývá krutý k lidem i pamětním deskám. Jeden režim pálí notové listy na hranicích a strhává desky se jmény géniů, aby pak ten přicházející nový je za zvuků velebných tónů opět slavnostně instaloval na původní místa. Také dnes je na domě ve Znojemské ulici č. 4 nová deska od akademického malíře Milana Knoblocha, odhalená ke stému výročí Mahlerova narození dne 19. června 1960.
Slovo Mahler se dnes skloňuje v Jihlavě ve všech pádech a jak se zdá, také generální oprava jeho domu, už konečně, spěje dík tomu ke zdárnému dokončení...

(Ilustrační obrázky k článku jsou kresby stonařovských dětí na Mahlerovské téma, které budou - spolu s dalšími - na podzim vystaveny v Jihlavě)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky