Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

27.10.: Neznámý zloděj sebral v Brtnici autobus a havaroval, policie žádá o pomoc svědky

27.10.: Na dálnici D1 boural kamion, směr na Brno je neprůjezdný

27.10.: Mobilní odběrový tým vysočinských hasičů odebral v domově pro seniory v Telči 43 vzorků na covid

26.10.: Řidič osobního auta se v Jihlavě zřítil s autem z mostu na cyklostezku

26.10.: Z policejního deníku: dělostřelecký granát v nákladu dřeva; opilý řidič havaroval či opilec, který chtěl skočit z okna

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Vyskytná nad Jihlavou - Německá Vyskytná

Pouhých sedm kilometrů severozápadně od Jihlavy leží jedna z nejstarších vsí našeho okresu. První písemná zmínka o ní je v listině papeže Honoria III., který potvrzuje želivskému klášteru jeho majetek. Píše se tehdy WIZKIDNA a WISKITNA. Patrně šlo o pár chalup a dvůr na návrší nad dnešním Jiřínským potokem. Odtud také název původní osady, podle říčky, v níž se vyskytují kameny či kořeny stromů. V první polovině 13. století je zde vybudován kostel sv. Vavřince, jehož pozdně románská část presbytáře je stále dobře patrná. Současně přichází další kolonisační vlna a spolu s ní německy hovořící osadníci. Zakládají další okrouhlou náves pod kostelem a dlouhé pentle polních tratí směřujících k západu. Vše je patrné ještě dnes. Jen rybníčky pro napájení dobytka na obou návsích postupně mizely, až zůstala jen vybetonovaná vodní nádrž proti kostelu.

Pouhých sedm kilometrů severozápadně od Jihlavy leží jedna z nejstarších vsí Jihlavska - Německá Vyskytná...
Na listině z roku 1303 se poprvé objevilo německé pojmenování vsi GISHOWEL a v roce 1352 GYSSIWL a současně WYSKIDNA. Žili tu svorně Češi i Němci, kteří postupně získali převahu a to především od konce 14. století, kdy se ves uvádí s přídomkem WISKYDNA THEUTONICALI či VYSKYDNÁ NĚMECKÁ. Bezpochyby to souviselo s nálezy a těžbou stříbra v okolí, kde se zručnost cizích havířů uplatňovala především. O zázemí se pak starala obec, kde byl při potoce vybudován mlýn na horní vodu a podél potoka byla v malých pecích tavena stříbrná ruda. Však také struskové haldy byly k vidění ještě na počátku tohoto století. Nedávný povrchový sběr to opět potvrdil. Všechny však byly zničeny při melioracích, aniž by došlo k jejich průzkumu a zmapování. Škoda.
Prvním písemně doloženým zdejším rychtářem byl v roce 1303 "judex de Gyshowel Chunradus" čili Konrád. Podle jihlavských městských knih pak následovali od roku 1359 Henslin, Křišťan, Jakub, Hartman, Jeklin. Čile se spolupracovalo s nedalekou vsí Bradlem, kde vyskytenský rychtář získal koncem 14. století obilní úrok. Ve vesnici byly na horní návsi masné krámy a podél malého potůčku celá řada haltýřů, které byly nakonec až v tomto století zbořeny a spolu s nimi sklepy či lochy za kostelem. Zápisy v jihlavských městských knihách ze sedmdesátých let 14. století zde uvádí jistého Adama, purkrabího z Vyskytné, což by nasvědčovalo tomu, že Vyskytná byla určitým střediskem správy klášterního panství na jih od Želiva. Však také při prodeji tohoto území, které bylo od husitských válek po rok 1596 v držení rodu Trčků, uvedli prodávající Vilém a Kryštof Jaroslav Trčkové z Lípy, na Opočně, Smiřicích a Větrném Jeníkově, že Vyskytná je městečko. Škoda, že nový majitel, město Jihlava, rozvoj této části svého panství dále nerozvíjel a tak zde vývoj zcela ustrnul. Dodnes zde převládá pouze zemědělská činnost. Ostatní výroba se soustředila do nedalekého Rantířova a Plander, kde byly zřízeny škrobárny, pivovary, valchy, mlýny a ve druhé polovině tohoto století i průmyslová výroba.
Poklidné návsi dnes dominuje již zmíněný kostel sv. Vavřince obehnaný hřbitovní zdí, kterou v roce 1842 opravovala jihlavská vojenská posádka při manévrech v okolí a v nedalekém lese, při cestě do Ježené, nám stačila zanechat šance, polní opevnění pro pěchotu a dělostřelectvo. Kousek pod kostelem stojí při cestě kamenná Boží Muka ze druhé poloviny 17. století, na jejichž spodní části je vyobrazena ručnice. Prý zde postřílel zklamaný a obelhaný mladík všechny svatebčany své bývalé milované dívky, která si v protějším domě brala jiného nápadníka. Nelze přehlédnout ani prázdnou budovu bývalé německé školy, která smutně vzhlíží do kraje a na vzdálenějším konci vesnice moderní budovu bývalé české školy, kterou krátce po slavnostním otevření zabraly říšské okupační orgány pro ženský tábor RAD a která i dnes slouží jiným účelům.
Vraťme se proto zpět a vstupme do ticha kostelní lodě. Pod námi v hrobce odpočívají poslední jihlavští dominikáni, kteří vlastnili nedaleký dvůr v Rantířově a sloužili zde bohoslužby. Na podlaze kostela jsou položeny náhrobníky protestantských kněží, kteří zde působili v předbělohorské době. Jeden z nich, Jan Kardinál, si vzal v roce 1607 za manželku dceru zdejšího sedláka Höfera a jeho nástupce, Pavel Schubert, si přivedl na zdejší faru dokonce dceru tehdejšího jihlavského českého notáře, vynikajícího právníka a renesančního polyhistora Jana Hynka z Velínova. Posledním zdejším protestantským duchovním byl Augustin Pauspertl, příslušník významné jihlavské rodiny, který byl odtud doslova vyhnán v roce 1623 při nastupující tvrdé rekatolisaci. Škoda, že některé desky jsou poničeny dlátem a dále sešlapávány. Jedna z desek je zcela výjimečná a je opatřena zajímavým vrypem kříže a její vznik můžeme datovat do 14. století a spojit ji s gotickou přestavbou kostela. Škoda, že zde v průběhu různých stavebních úprav nebyl proveden řádný odborný průzkum. Snad by poodhalil ještě mnohá další tajemství, která jsou ukryta pod omítkou nebo v základech. Smutek pak musí přepadnout všechny návštěvníky, když se na odchodu seznámí s celou řadou zde odcizených věcí. A ani vnější stav této památky nemůže nechat nikoho lhostejným. Je nejvyšší čas zazvonit...!
Mnoho škod zde napáchala třicetiletá válka, požár v roce 1675, mnoho šrámů přinesla další staletí a obě světové války. Historie je bohatá na události. Současnost přešlapuje na prahu...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, Vyskytná nad Jihlavou


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)