Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Odjela pouť...

Kolem nás je nespočet malých vesnic. Tak malých, že se tam málokdo málokdy objeví. A přece, právě v této době, nabízejí nám zajímavou návštěvu na úplně mrňavých poutích před kapličkami často menšími, než jsou předsíně v nově se rodících residencích našich úspěšných milionářů.

Jedna z minipoutí proběhla již tradičně před kaplí sv. Antonína v lese nad Rounkem. Dvěstovky věřících si zapělo jen tak, bez elektrických varhan či jiných vymožeností civilisace, aby naplnilo sebe a šumící les pocitem krásna z okolní přírody a ze života vůbec.
V sobotu odpoledne, 1. července roku 2000, konala se další podobná malá slavnost před návesní kaplí sv. Petra a Pavla na Bílém Kameni. Ta ves dostala pojmenování po křemeni, který se v okolí těžil spolu se stříbronosnou rudou už někdy kolem poloviny 13. století. Pak ves zanikla, aby se opět na počátku 18. století objevila kousek od původního místa a dodnes zářila bílými fasádami. Bílý Kámen. Od Jihlavy kousek, co bys bílým kamenem dohodil. Stojí tu a rozrůstá se. Stará stavení a hned za nimi zbrusu nové moderní sídliště. Vše obklopeno zelenou hradbou lesů a protkáno zanikajícími polními cestami a asfaltovými silničkami. Každý může obdivovat co se mu líbí...
Stovka lidí poseděla či postála před nazdobenou kapličkou a po ukončení bohoslužby nastoupila do svých aut a rozjela se k domovům. Zůstalo pár rodin, pár desítek dětí, aby se na stráni nad vsí rozložilo kolem hořící hranice a popovídalo, podebatilo, pošuškalo či pošpitalo. Jen tak. Pro radost. Kvůli dětem, které si u ohně opékaly darované špekáčky a zapíjely je sladkou minerálkou, zatím co tatínkové usrkávali z pivních lahví a maminky utíraly dětem umudlané tváře od hořčice. Báječné, krásné, sluncem prozářené odpoledne. Stejně báječná, krásná a sluncem prozářená nálada. Pískot dětí, "válení sudů" po stráni, trhání třešní, zkrátka, pouťové odpoledne. Nefalšované, bez pozlátka a řvoucích nesrozumitelných magneťáků. Na ohništi praskalo dřevo, špekáčky se napichovaly na lískové pruty a zamaštěné ruce se utíraly do suché trávy...
Stalo se to na Bílém Kameni již tradicí. Proto sem rád chodím. A letos dokonce sedm kilometrů pěšky a se svým vnukem. Úplně jsme tady zapomněli na hodinky a na čas. Nebýt chladu a tmy, která se pojednou vykoulela z lesa, byli bychom tady snad do půlnoci. Nic naplat, báječná odpoledne je třeba v devět hodin večer ukončit. Tak tedy, díky pořadatelům, díky docela malé pouti na Bílém Kameni. Můj vnuk si odváží do USA překrásné vzpomínky na první prázdninový den u ohně na stráni. Konečně, druhý den ráno namaloval rodičům a americké babičce obrázek, jen se podívejte. A příští rok se můžete přijet radovat do Bílého Kamene i vy!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)