Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.6.: V Novém Městě na Moravě vyprošťovali hasiči auto z potoka

27.6.: U Kamenice narazila řidička s osobním vozidlem do stromu

27.6.: Staročeská petropavlovská pouť na hradě v Ledči nad Sázavou

27.6.: Silnice II/602 mezi Olešnou a Strměchy se od 1. července uzavře; nahradí ji pětiminutová objížďka

27.6.: Ranní tragickou dopravní nehodu u Děbolína na Jindřichohradecku nepřežila mladá dívka

27.6.: Kůrovcová kalamita pohledem lesníka

26.6.: Výstava Ladislav Novák 1925-1999 v zámeckých konírnách v Třebíči

26.6.: Vysvědčení na Vysočině je připraveno pro téměř 65 tisíc žáků a studentů

26.6.: V Jihlavě v Brtnické ulici zemřel ráno po nehodě motorkář

26.6.: S létem u Sázavy ožily vážky

26.6.: Konec karenční doby: Firmy výrazně rozšíří možnost placeného volna v době nemoci

26.6.: Jihlavský dopravní podnik má nového ředitele

26.6.: Do jihlavského Cityparku přicházejí světové prémiové značky

26.6.: Adapťácký jarmark aneb staré dobré časy na téma pro VI. Květinový den

25.6.: Václav Klaus k aféře „doprava zdarma“ na pražskou Letnou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Přibyslavice a Mariánské ranní červánky

Nemýlíte se. Půjde o další povídání o zázračném obrazu. Opravdu se mu říká "Mariánské ranní červánky" a nebo také "Z přibyslavického údolí vycházející dennice Mariánská". Můžete si vybrat. Dodnes se pamatuji na tamní pouť. Bylo krátce po válce. Jelo se vlakem. Všude spousta lidí. Kolem kostela boudy a křik a turecký med a dodnes někde založený barevný svatý obrázek s Pannou Marií s Ježíškem. Byla oděna červeným rouchem s modrým pláštěm a podávala Ježíškovi růži...

Karel Eichler se ve své publikaci Poutní místa zmiňuje krátce o historii Přibyslavic a uvádí, že zdejší fara stála už před rokem 1226 a že návsi tehdy vévodil prostý kostel s dřevěnou věží. O poutích se poprvé píše v roce 1561, kdy ves patřila Hynkovi z Valdštejna, sídlícímu v Brtnici, který coby protestant, vzal pod ochranu zdejšího odpadlého katolického faráře Jiříka. Ten údajně odstranil z kostela vše, co připomínalo katolickou víru a vápnem zalíčil všechny starobylé fresky. Poté zjistil, že dva obrazy jsou namalovány na venkovní zdi. Jeden z nich však, ten na jihozápadní straně, odolával všem nátěrům a Panna Maria s Ježíškem stále prosvítala. Lidé si toho povšimli a krajem šla zpráva o zázraku. V roce 1719 viděl jistý rybář, Dominik Chalupa, když šel večer od řeky Jihlavy domů, že před obrazem zářila dvě světla, což také potvrdil před komisí z olomoucké konsistoře. A tak lidu přicházelo stále víc a víc a zázračných uzdravení byly rázem desítky.
Také hrabě Antonín Rombald z Collalto, nový majitel brtnického panství, byl uzdraven na přímluvu Panny Marie Přibyslavské, když už lékaři se vzdali možnosti na jeho uzdravení. Z vděčnosti nechal proto přistavět ke starému kostelu novou kapli a milostivý obraz v ní nalezl místo na novém oltáři.
V roce 1724 došlo ke slavnostnímu vysvěcení kaple. Celá událost byla zapsána na dvou listinách uložených ve farním archivu v Přibyslavicích a jejich doslovný překlad je zachycen Aloisem Karlem Hoffmannem v knížečce Městys Brtnice na Moravě, vydané v roce 1925. Slavnosti se zúčastnil hrabě Collalto se svou chotí Marií Eleonorou a dvěma syny, s celou řadou okolních šlechticů a duchovních hodnostářů a velikým množstvím zbožného lidu od Jihlavy, Třebíče, Telče, Dačic, Velkého Meziříčí a Měřína. Na čtyři tisíce věřících prý tehdy přijalo svaté přijímání.
Druhou listinu sepsal heraltický farář Bernard Streit někdy před rokem 1740. Také on se zabývá v krátkosti slavnou historií tohoto kostela, o němž je písemná zmínka již roku 1211 na listině v zábrdovickém klášteře. Dále upozorňuje na jistý starobylý pergamen se čtyřmi pečetěmi, který prý byl nalezen ve schránce hlavního oltáře při jeho stěhování do nově postavené kaple v roce 1724 a dává jej do souvislosti se založením původního kostela samotným Cyrilem a Metodějem. Dodejme, že těmto patronům bylo připisováno založení většiny nejstarších kostelů a kaplí na Moravě a také převážná část hrubě tesaných kamenných křížů byla spojována s jejich cestami po této zemi. Není bez zajímavosti, že text dále obsahuje vylíčení prvního zázraku z roku 1561 a uvádí, že od té doby počet poutníků dosahuje ročně obrovského množství, neboť jen svátosti přijímá více jak 47.000 lidí. Z Čech přichází pravidelně až pět velkých procesí a z Moravy celá desítka. V závěru listu si stěžuje, že díky hraběti Tomáši Vinciguerra z Collalto došlo sice k dalšímu zvětšení chrámu, ale prostor prý zeje prázdnotou.
Podle Karla Eichlera se podobizna tohoto mecenáše nachází na zdejší faře. Ke stavebním úpravám pak došlo v roce 1764, aniž by bylo pohnuto s hlavním oltářem a zázračným obrazem. V Přibyslavicích tak stojí dva kostely vedle sebe, jeden Narození Panny Marie, a druhý přímo za jeho hlavním oltářem. Jde o starou menší svatyni zasvěcenou sv. Anně.
Historií Přibyslavic a poutního kostela se obšírně zaobírá také prof. dr. František Dvorský ve své Vlastivědě Moravské - Třebícký okres z roku 1906. Také on uvádí pověst o vzniku zázračného obrazu a článek doplňuje snímky hlavních oltářů ve starém a novém kostele a celkovým pohledem na kostel z počátku tohoto století.
Konečnou tečkou pak mohou být odborné práce, které se týkají osídlení Přibyslavicka kolem poloviny 12. století. Tehdy došlo k založení románského tribunového kostela sv. Anny, jehož základy datují někteří historikové do druhé třetiny 12. století. Tím se tato svatyně řadí k těm nejstarším, které ve zdejším regionu vznikly a o to ve větší úctě a vážnosti bychom ji měli mít. Ať už někdo věří nebo nevěří, patří přibyslavický chrám k pilířům naší historie.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)