Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Řidička osobního auta se při nehodě v Ledči nad Sázavou zranila

28.1.: V Třešti u benzínky se poprali dva muži

28.1.: U Stříteže na Jihlavsku utrpěli při nehodě zranění dva lidé

28.1.: První náměstek jihlavské primátorky Petr Laštovička rezignuje na všechny své funkce

28.1.: Policisté v Kraji Vysočina vykázali loni z obydlí celkem 73 násilných osob

28.1.: Děti aspoň s jednou jedničkou na vysvědčení budou mít o prázdninách vstup do jihlavské zoo za jednu korun

28.1.: Doteky strun a kouzla měchu v Telči

27.1.: Řidiči pod vlivem drog a alkoholu

27.1.: Výstava Ateliér duchů v jihlavské galerii Vysočiny

27.1.: V jihlavské nemocnici otevřeli jednodenní chirurgii, poslouží hlavně pacientům, kteří podstupují artroskopické výkony

27.1.: Tříkrálová sbírka v Oblastní charitě v Třebíči poprvé přesáhla tři miliony

27.1.: Svět ohrožuje koronavirus, do Česka zatím toto nebezpečné onemocnění nedorazilo

27.1.: Kriminalita se na Vysočině loni mírně zvýšila; objasněnost dosáhla téměř 63 procent

27.1.: Dvacátá Tříkrálová sbírka už má svůj výsledek

27.1.: Anketní otázka v Okříškách: Podpořili byste regulaci zábavní pyrotechniky?

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Přibyslavice a Mariánské ranní červánky

Nemýlíte se. Půjde o další povídání o zázračném obrazu. Opravdu se mu říká "Mariánské ranní červánky" a nebo také "Z přibyslavického údolí vycházející dennice Mariánská". Můžete si vybrat. Dodnes se pamatuji na tamní pouť. Bylo krátce po válce. Jelo se vlakem. Všude spousta lidí. Kolem kostela boudy a křik a turecký med a dodnes někde založený barevný svatý obrázek s Pannou Marií s Ježíškem. Byla oděna červeným rouchem s modrým pláštěm a podávala Ježíškovi růži...

Karel Eichler se ve své publikaci Poutní místa zmiňuje krátce o historii Přibyslavic a uvádí, že zdejší fara stála už před rokem 1226 a že návsi tehdy vévodil prostý kostel s dřevěnou věží. O poutích se poprvé píše v roce 1561, kdy ves patřila Hynkovi z Valdštejna, sídlícímu v Brtnici, který coby protestant, vzal pod ochranu zdejšího odpadlého katolického faráře Jiříka. Ten údajně odstranil z kostela vše, co připomínalo katolickou víru a vápnem zalíčil všechny starobylé fresky. Poté zjistil, že dva obrazy jsou namalovány na venkovní zdi. Jeden z nich však, ten na jihozápadní straně, odolával všem nátěrům a Panna Maria s Ježíškem stále prosvítala. Lidé si toho povšimli a krajem šla zpráva o zázraku. V roce 1719 viděl jistý rybář, Dominik Chalupa, když šel večer od řeky Jihlavy domů, že před obrazem zářila dvě světla, což také potvrdil před komisí z olomoucké konsistoře. A tak lidu přicházelo stále víc a víc a zázračných uzdravení byly rázem desítky.
Také hrabě Antonín Rombald z Collalto, nový majitel brtnického panství, byl uzdraven na přímluvu Panny Marie Přibyslavské, když už lékaři se vzdali možnosti na jeho uzdravení. Z vděčnosti nechal proto přistavět ke starému kostelu novou kapli a milostivý obraz v ní nalezl místo na novém oltáři.
V roce 1724 došlo ke slavnostnímu vysvěcení kaple. Celá událost byla zapsána na dvou listinách uložených ve farním archivu v Přibyslavicích a jejich doslovný překlad je zachycen Aloisem Karlem Hoffmannem v knížečce Městys Brtnice na Moravě, vydané v roce 1925. Slavnosti se zúčastnil hrabě Collalto se svou chotí Marií Eleonorou a dvěma syny, s celou řadou okolních šlechticů a duchovních hodnostářů a velikým množstvím zbožného lidu od Jihlavy, Třebíče, Telče, Dačic, Velkého Meziříčí a Měřína. Na čtyři tisíce věřících prý tehdy přijalo svaté přijímání.
Druhou listinu sepsal heraltický farář Bernard Streit někdy před rokem 1740. Také on se zabývá v krátkosti slavnou historií tohoto kostela, o němž je písemná zmínka již roku 1211 na listině v zábrdovickém klášteře. Dále upozorňuje na jistý starobylý pergamen se čtyřmi pečetěmi, který prý byl nalezen ve schránce hlavního oltáře při jeho stěhování do nově postavené kaple v roce 1724 a dává jej do souvislosti se založením původního kostela samotným Cyrilem a Metodějem. Dodejme, že těmto patronům bylo připisováno založení většiny nejstarších kostelů a kaplí na Moravě a také převážná část hrubě tesaných kamenných křížů byla spojována s jejich cestami po této zemi. Není bez zajímavosti, že text dále obsahuje vylíčení prvního zázraku z roku 1561 a uvádí, že od té doby počet poutníků dosahuje ročně obrovského množství, neboť jen svátosti přijímá více jak 47.000 lidí. Z Čech přichází pravidelně až pět velkých procesí a z Moravy celá desítka. V závěru listu si stěžuje, že díky hraběti Tomáši Vinciguerra z Collalto došlo sice k dalšímu zvětšení chrámu, ale prostor prý zeje prázdnotou.
Podle Karla Eichlera se podobizna tohoto mecenáše nachází na zdejší faře. Ke stavebním úpravám pak došlo v roce 1764, aniž by bylo pohnuto s hlavním oltářem a zázračným obrazem. V Přibyslavicích tak stojí dva kostely vedle sebe, jeden Narození Panny Marie, a druhý přímo za jeho hlavním oltářem. Jde o starou menší svatyni zasvěcenou sv. Anně.
Historií Přibyslavic a poutního kostela se obšírně zaobírá také prof. dr. František Dvorský ve své Vlastivědě Moravské - Třebícký okres z roku 1906. Také on uvádí pověst o vzniku zázračného obrazu a článek doplňuje snímky hlavních oltářů ve starém a novém kostele a celkovým pohledem na kostel z počátku tohoto století.
Konečnou tečkou pak mohou být odborné práce, které se týkají osídlení Přibyslavicka kolem poloviny 12. století. Tehdy došlo k založení románského tribunového kostela sv. Anny, jehož základy datují někteří historikové do druhé třetiny 12. století. Tím se tato svatyně řadí k těm nejstarším, které ve zdejším regionu vznikly a o to ve větší úctě a vážnosti bychom ji měli mít. Ať už někdo věří nebo nevěří, patří přibyslavický chrám k pilířům naší historie.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)