Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kniha památní v obci Kameničce - 20.7.1864

W Kameničce roku 1877 byli dwa požári Čp. 21 u Františka Mašteri z desátiho na jedenástiho září 1877 o 1/2 - 12 hodině w noci. U Pejchalu (č.d. 18) 27. října o 8 hodině wečír Téhož roku.

W roku 1878 bil požár u Jana Lawički čd. 1 schořelo jemu mimo Stodole wšechno. Martinowi Mašterowi čd. 3 wšechno. Mariji Trusarowe čd. 4 taki wšechno. Stalo se to roku 1878 dne 30. zaři o 8 hodinach wečír.
První stránka je konečně rozluštěná. Konečně. Pár vět a člověku ne a ne se dobrat konce. Bože můj, kdo to takhle mohl naškrábat. Pro věčnou památku. Věčná škrábanice.
První stránka, první zápis v kronice obce Kamenička...
Strana druhá, to už je jinačí počteníčko. Dvě stránky o jednom nenápadném křížku před hřbitovní zdí v nedaleké Kamenici. Ten křížek jsem minul skoro bez povšimnutí a on zatím stál někomu za dvě stránky do kroniky. Styď se, člověče dnešní. Na co koukáš. A koukáš se vůbec... Tak tedy poslyšte zkrácenou historii "Kříže na hrobkách u Kamenice". Píše se rok 1886 a my můžeme číst:
"Již dlouho ozývalo se mezi obecenstvem přání, aby ono místo na hrobkách u Kamenice, kam duchovní pohřebním průvodům z Kameničky vstříc přichází, označeno bylo nějakým odznakem naší svaté víry. Roku letošního přikročeno konečně k dílu, zvláštní pobídkou k tomu byla také ta okolnost, že naše farnost očekávala letošního roku vzácnou návštěvu svého nejvyššího duchovního pastýře, biskupa Františka Sal. Bauera".
Pak následuje informacee o tom, že poslední biřmování v Kamenici se událo roku 1862 za účasti biskupa Arnošta Schafgotsche. Že v současné době je starostou v Kameničce František Lavička a obecní radní jsou František Maštera a Jan Lavička. Dále si přečteme, že byla provedena veřejná sbírka za účelem postavení "nákladného kamenného kříže", kterou provedli radní František Maštera č. 4 a člen obecního výboru František Voda č. 21 a která nakonec vynesla 125 zlatých. Zastupitelstvo městyse Kamenice pak dalo povolení ke stavbě kříže na svém pozemku u hřbitova a tak mohl nastoupit starosta František Lavička č. 23 z Kameničky spolu se zástupcem výboru Františkem Jonášem č. 13 cestu do Jihlavy, aby tam dojednali vlastní provedení kříže v některém kamenickém závodě. Nakonec byl vybrán kameník Jan Hurda a to za obnos 170 zlatých. Kříž měl mít i svítilnu a měl se podobat kříži, který už stál v chrámu Páně u Minoritů v Jihlavě. Ten stojí dodnes v parčíku před tímto kostelem v Minoritské ulici. Dále už zase dejme slovo kronikáři a čtěme v kronice:
Vstupní brána do areálu hřbitova a kostela v Kamenici u Jihlavy...
"Kříž byl v určité lhůtě dohotoven, dne 10. července (1886) na šesti povozích dopraven a téhož dne postaven. Povozy jakož i všechnu práci poskytli občané zdarma. Když pak konečně slavnostní den nadešel, vyhověl Jeho Milost pan biskup s největší ochotou všeobecnému přání a po ukončení sv. biřmování a všech pobožností nový kříž způsobem velmi dojemným posvětil. Aby pak dílo dovršeno bylo, ohražen později kříž čtyřmi železnými tyčemi zasazenými ve čtyrech kamenných sloupcích. Tak oslavila obec Kamenička návštěvu svého nejvyššího duchovního pastýře a postavila zároveň své náboženské uvědomělosti památník nehynoucí. V Kameničce dne 1. ledna 1887 - Fr. Lavička".
Je ještě třeba vůbec něco dodávat. Skromnost, pokora, láska. Soused vedle souseda jdou cestou tam a zpátky. Vonící zem. Stromy podél cesty. Skřivan v oblacích... Alespoň něco z toho zachytit tak do svých dlaní, dnes, zítra, alespoň jednou v životě... Vraťme se zpátky do života!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)