Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
2.12.: Vánoční sbírka Vánočky pro kočky pomůže opuštěným kočkám a koťátkům v nouzi

2.12.: Vánoční předměty, které odvál čas, budou vystaveny v havlíčkobrodském muzeu

2.12.: Sbírka potravin opět pomohla doplnit zásoby pro nejpotřebnější

2.12.: Recidivista, který se vloupal na Žďársku do tří objektů, putoval za mříže

2.12.: Policisté v Havlíčkově Brodě mají nově vybavenou speciální výslechovou místnost

2.12.: Pelhřimovská nemocnice rozšiřuje své služby pro neslyšící pacienty

2.12.: Med, medové pečivo, svíčky z včelího vosku i živé včely, to vše nabídne včelařská výstava ve Velké Bíteši

2.12.: Boj o post krále táborské zoo? Simba se trůnu jen tak nevzdá

1.12.: Výstava na zámku ve Velkém Meziříčí přibližuje oslavu Vánoc v chaloupce i měšťanském domě

1.12.: V jihlavské zoo se narodilo historicky první mládě guerézy běloramenné

1.12.: Nadělte si pod vánoční stromeček exotické zvíře. Starost s jeho chovem nechte na táborské zoo

1.12.: Horácké Vánoce v Jihlavě s folklorním souborem Pramínek

30.11.: Advent v Jihlavě nabídne trhy, vánoční trolejbus, bruslení i svátečně vyzdobené ulice

27.11.: Přijďte se seznámit s bílým lvem Gandalfem do táborské zoo na jeho první komentované krmení

27.11.: Pracovníky Dukovan čeká nejrozsáhlejší letošní preventivní cvičení s ukrytím i evakuací osob

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Papírna pod Rokštýnem

Kdo by neznal romantické údolí se zříceninou hradu Rokštýna. Tiše zde plyne čas a spolu s ním i říčka Brtnička. Stráně kolem dokola jsou posázené stromy a zpěvem ptáků. A kousek pod hradem snivě mlčí mlýn s náhonem. Opravdový mlýn s klapajícím dřevěným kolem. Tolik naše romantická představa. Skutečnost však byla docela jiná.

Hrad Rokštejn i s papírnou vpravo v podhradí na dobové kresbě...

Píše se rok 1823 a brtnická vrchnost sepisuje smlouvu s majitelem papírny v Přibyslavicích. Josef Strniště, jinak se podepisující jako Josef Strnischtie Papiirfabtikant, kupuje pozemek náležející k přímělkovskému dvoru, "kdež nedaleko zříceniny Rokštejna na řece Brtničce stoupy na hadry postaviti může a chce". Přímo ve smlouvě je pak ještě uvedeno, že "tento závod není nikdy možno oddělovat od přibyslavické papírny, nýbrž je nutno jej považovati za nedělitelné její příslušenství". Dodejme ještě, že pan továrník pocházel z Třebíče a byl ve svém oboru nejenom dobrý odborník, ale i úspěšný moderní podnikatel. V roce 1838 přichází nový majitel Jan Tiff a záhy úpadek celé papírny a dražby.
Po třech neúspěšných ji nakonec v roce 1846 kupuje spolu s rokštýnskou stoupou Karel Leopold Fundulus, bohatý třebíčský velkokupec. Provozy se opět modernisují a výroba se zvyšuje. V roce 1869 nastupuje do vedení firmy syn Augustin. Začíná výroba papíru z dřevoviny a rekonstrukce provozů dále pokračují. Dodavatelem dřevoviny se stává i rokštýnský pomocný závod a v něm zřízená brusírna. Od roku 1877 se zde vyrábí i surovina pro tabákový papír. Potřebné množství smrkového dřeva se dováží z Přibyslavic a blízkého okolí a zpět se odváží dřevovina v podobě plsti či svinuté lepenky v korbách vozů tažených koňskými potahy. Stroje zde obsluhovali pouze dva dělníci, zatím co dříve zde pracovalo mnoho lidí. Podle pamětníků bývalo tehdy pod hradem "dosti živo a veselo" a to navzdory nízkým platům, který činil v roce 1895 u dělníků 4 až 9 zlatých týdně a u žen dokonce jen něco kolem 2 zlatých. V roce 1896 přejímají vedení firmy synové Vilém a Leo. Především zásluhou Viléma dochází opět k další velké přestavbě a modernisaci továrny v Přibyslavicích a tak v roce 1906 je provoz na Rokštýně zcela zastaven.
Od roku 1907 je majitelem objektu bývalé papírny Emil Coufal a o rok později zde zřizuje moderní mlýn. Podle dobových pohlednic se teprve až od tohoto data můžeme zahledět na zdejší krásné romantické zátiší bez vysokého cihlového komína a na všechnu tu kouzelnou atmosféru, kterou nabízí klapající mlýnské kolo a tiché rozvaliny hradu.

Státní okresní archiv Jihlava

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)