Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

31.7.: Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou se v sobotu 1. srpna otevře veřejnosti, v provozu bude i kladivo

31.7.: Nejvíce netopýrů na Vysočině je ve věži v Heřmani, Biskupicích a u Roštejna

31.7.: Motorkář zemřel v Kameni po nárazu do betonového valu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Papírna pod Rokštýnem

Kdo by neznal romantické údolí se zříceninou hradu Rokštýna. Tiše zde plyne čas a spolu s ním i říčka Brtnička. Stráně kolem dokola jsou posázené stromy a zpěvem ptáků. A kousek pod hradem snivě mlčí mlýn s náhonem. Opravdový mlýn s klapajícím dřevěným kolem. Tolik naše romantická představa. Skutečnost však byla docela jiná.

Hrad Rokštejn i s papírnou vpravo v podhradí na dobové kresbě...

Píše se rok 1823 a brtnická vrchnost sepisuje smlouvu s majitelem papírny v Přibyslavicích. Josef Strniště, jinak se podepisující jako Josef Strnischtie Papiirfabtikant, kupuje pozemek náležející k přímělkovskému dvoru, "kdež nedaleko zříceniny Rokštejna na řece Brtničce stoupy na hadry postaviti může a chce". Přímo ve smlouvě je pak ještě uvedeno, že "tento závod není nikdy možno oddělovat od přibyslavické papírny, nýbrž je nutno jej považovati za nedělitelné její příslušenství". Dodejme ještě, že pan továrník pocházel z Třebíče a byl ve svém oboru nejenom dobrý odborník, ale i úspěšný moderní podnikatel. V roce 1838 přichází nový majitel Jan Tiff a záhy úpadek celé papírny a dražby.
Po třech neúspěšných ji nakonec v roce 1846 kupuje spolu s rokštýnskou stoupou Karel Leopold Fundulus, bohatý třebíčský velkokupec. Provozy se opět modernisují a výroba se zvyšuje. V roce 1869 nastupuje do vedení firmy syn Augustin. Začíná výroba papíru z dřevoviny a rekonstrukce provozů dále pokračují. Dodavatelem dřevoviny se stává i rokštýnský pomocný závod a v něm zřízená brusírna. Od roku 1877 se zde vyrábí i surovina pro tabákový papír. Potřebné množství smrkového dřeva se dováží z Přibyslavic a blízkého okolí a zpět se odváží dřevovina v podobě plsti či svinuté lepenky v korbách vozů tažených koňskými potahy. Stroje zde obsluhovali pouze dva dělníci, zatím co dříve zde pracovalo mnoho lidí. Podle pamětníků bývalo tehdy pod hradem "dosti živo a veselo" a to navzdory nízkým platům, který činil v roce 1895 u dělníků 4 až 9 zlatých týdně a u žen dokonce jen něco kolem 2 zlatých. V roce 1896 přejímají vedení firmy synové Vilém a Leo. Především zásluhou Viléma dochází opět k další velké přestavbě a modernisaci továrny v Přibyslavicích a tak v roce 1906 je provoz na Rokštýně zcela zastaven.
Od roku 1907 je majitelem objektu bývalé papírny Emil Coufal a o rok později zde zřizuje moderní mlýn. Podle dobových pohlednic se teprve až od tohoto data můžeme zahledět na zdejší krásné romantické zátiší bez vysokého cihlového komína a na všechnu tu kouzelnou atmosféru, kterou nabízí klapající mlýnské kolo a tiché rozvaliny hradu.

Státní okresní archiv Jihlava

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)