Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.10.: Z policejního deníku: policisté zjistili 145 vládních porušení, postřelený myslivec či navrtaná lípa

29.10.: V pelhřimovských ulicích již dělníci instalují vánoční výzdobu

29.10.: Lékaři na Vysočině vyšetřili plíce čtyřiatřiceti lidem, plicní fibrózu neměl nikdo

29.10.: Dobrovolníci mohou pomoci nejen v Jihlavě

28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

27.10.: Neznámý zloděj sebral v Brtnici autobus a havaroval, policie žádá o pomoc svědky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Papírna pod Rokštýnem

Kdo by neznal romantické údolí se zříceninou hradu Rokštýna. Tiše zde plyne čas a spolu s ním i říčka Brtnička. Stráně kolem dokola jsou posázené stromy a zpěvem ptáků. A kousek pod hradem snivě mlčí mlýn s náhonem. Opravdový mlýn s klapajícím dřevěným kolem. Tolik naše romantická představa. Skutečnost však byla docela jiná.

Hrad Rokštejn i s papírnou vpravo v podhradí na dobové kresbě...

Píše se rok 1823 a brtnická vrchnost sepisuje smlouvu s majitelem papírny v Přibyslavicích. Josef Strniště, jinak se podepisující jako Josef Strnischtie Papiirfabtikant, kupuje pozemek náležející k přímělkovskému dvoru, "kdež nedaleko zříceniny Rokštejna na řece Brtničce stoupy na hadry postaviti může a chce". Přímo ve smlouvě je pak ještě uvedeno, že "tento závod není nikdy možno oddělovat od přibyslavické papírny, nýbrž je nutno jej považovati za nedělitelné její příslušenství". Dodejme ještě, že pan továrník pocházel z Třebíče a byl ve svém oboru nejenom dobrý odborník, ale i úspěšný moderní podnikatel. V roce 1838 přichází nový majitel Jan Tiff a záhy úpadek celé papírny a dražby.
Po třech neúspěšných ji nakonec v roce 1846 kupuje spolu s rokštýnskou stoupou Karel Leopold Fundulus, bohatý třebíčský velkokupec. Provozy se opět modernisují a výroba se zvyšuje. V roce 1869 nastupuje do vedení firmy syn Augustin. Začíná výroba papíru z dřevoviny a rekonstrukce provozů dále pokračují. Dodavatelem dřevoviny se stává i rokštýnský pomocný závod a v něm zřízená brusírna. Od roku 1877 se zde vyrábí i surovina pro tabákový papír. Potřebné množství smrkového dřeva se dováží z Přibyslavic a blízkého okolí a zpět se odváží dřevovina v podobě plsti či svinuté lepenky v korbách vozů tažených koňskými potahy. Stroje zde obsluhovali pouze dva dělníci, zatím co dříve zde pracovalo mnoho lidí. Podle pamětníků bývalo tehdy pod hradem "dosti živo a veselo" a to navzdory nízkým platům, který činil v roce 1895 u dělníků 4 až 9 zlatých týdně a u žen dokonce jen něco kolem 2 zlatých. V roce 1896 přejímají vedení firmy synové Vilém a Leo. Především zásluhou Viléma dochází opět k další velké přestavbě a modernisaci továrny v Přibyslavicích a tak v roce 1906 je provoz na Rokštýně zcela zastaven.
Od roku 1907 je majitelem objektu bývalé papírny Emil Coufal a o rok později zde zřizuje moderní mlýn. Podle dobových pohlednic se teprve až od tohoto data můžeme zahledět na zdejší krásné romantické zátiší bez vysokého cihlového komína a na všechnu tu kouzelnou atmosféru, kterou nabízí klapající mlýnské kolo a tiché rozvaliny hradu.

Státní okresní archiv Jihlava

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)