Homeopatický eshop:

  Nehody, krimi:

Jihlava - nehody, krimi, policie, hasiči... Jihlava - doprava

  Dopravní informace:

  Další zprávy z Jihlavy:

Jihlava - náměstí...

  Kultura v Jihlavě:

Jihlava - kultura...

  Jihlava - Revue:

Z jihlavských archivů:

R E K L A M A :
Sháníte kapelu na večírek či společenskou nebo firemní akci?
Country kapela Znamení zahraje na Vaší firemní akci, obecní slavnosti, countrybále, svatbě i při jiných slavnostních příležitostech.
Informace na telefonu 774 446 476

Zn.: Profesionální úroveň


Sdílet tento článek
Puklice

Staročeské osobní jméno Pukl ve mně vzbuzuje úsměv. Ves lidí Puklových už nikoliv. Odtud tedy pojmenování vsi vzdálené od Jihlavy asi šest kilometrů. To historik Pátek klade Puklice "skoro hodinu cesty západně Luk, kamž patří farou". Pochopitelně, v roce 1901 se odtud chodilo jen pěšky. A také pojmenování prý souvisí s malými vrchy, mezi nimiž tato ves leží, ty vypadají jako poklice neb puklice. První písemná zmínka z roku 1316 uvádí "in Pukilwicz sitis prope Iglauiam" a další z roku 1327 Puklowitz. Teprve v roce 1846 spatřily světlo světa PUKLICE.

K založení vsi došlo patrně už ve 13. století. Snad to byla nejprve tvrz chráněná z jedné strany rybníkem, kolem níž vyrostly první Puklovy chalupy. Žádný archeologický průzkum to zatím ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. Jisté je, že v roce 1318 postoupil olomoucký biskup Konrád ves Puklice spolu s Beranovem a Petrovicemi Janovi z Řečice. Po jeho smrti připadl celý statek králi Janu Lucemburskému, který jej v roce 1327 daroval Jindřichovi z Lipé. V roce 1358 směnil Čeněk z Lipé s Jindřichem ze Žebráka tři lány v Puklicích za tři lány v nedalekém Jeclově. Páni z Lipé pak udíleli Puklice v manství. V letech 1503 až 1521 je držel Jindřich Beránek z Petrovce a po něm Franz Hordar, který se začal psát z Puklic. Jemu je také roku 1535 propustil Jan z Lipé z manství. Když Franz Hordar v roce 1550 zemřel, převzal správu majetku Pavel a po něm v roce 1565 Vít Hordar, který sídlil na Puklicích až do Bílé hory. Protože byl protestant, byl mu celý statek ponechán s tím, že přestoupí opět na víru katolickou a místo konfiskace majetku zaplatí pokutu tříčtvrtin hodnoty statku. Od jeho sirotků koupil puklické panství v roce 1673 Jakub Manuel z Tümmelu a tak věnem nakonec přešlo na Františka Josefa z Waderbornu.
Dne 23. října 1678 byla provedena na zdejším panství visitace, která zjistila jen drobné nepřesnosti v zápisech tří nových domků. Jinak se v protokolu uvádí, že tu býval vždy na jedné usedlosti rychtář a že ke všem selským usedlostem patřilo po půl lánech. Malé puklické panství zahrnovalo ještě Bradlo, kde bylo 6 gruntů. V Puklicích samých stálo tehdy 13 gruntů, z nichž byly tři pusté. Velkých škod tu třicetiletá válka, na rozdíl od nedaleké Jihlavy, podle všeho nezanechala.
Z roku 1722 je známo hlášení krajskému hejtmanovi o zdejší synagoze, což může vést k doměnce, že jedno z pustých stavení získali už koncem 17. století Židé. Jejich počet se postupem let zvýšil až na 71 osob v roce 1842, což vedlo k založení samostatné náboženské obce. Výstavba židovských domů se tak soustředila kolem synagogy, ve které byla zřízena v přízemí pekárna a školní učebna a v patře vlastní modlitebna. Na jiném místě byla rituální lázeň, hřbitov a u Puklického potoka čtyři masné krámy. Interier zdejší pozoruhodné vesnické synagogy se nám dodnes dochoval na několika vzácných fotografiích, na kterých je patrna velká úcta, jíž se těšil u Židů Jan Malovec z Malova, majitel puklického panství v letech 1759 až 1807. Právě jeho erb a iniciály zdobily vedle modlitebních textů jednu ze stěn synagogy. V roce 1891 náboženská obec zanikla. Zůstalo jen pár rodin. Většina se usadila a počala úspěšně podnikat přímo v Jihlavě. Poslední Židé opustili Puklice dne 14. května 1942. Jejich cesta vedla do Třebíče, odtud do Terezína a končila v plynových komorách kdesi na východě. Domů se navrátili pouze dva, sourozenci Fischmannovi, ostatních jedenáct bylo zavražděno. Holocaust si našel cestu i do těch nejmenších vesniček...
Ale pokračujme dále cestami puklické historie. V roce 1731 se stává majitelem František Antonín Grisl z Grislova a v roce 1749 jeho ovdovělá manželka Marie Kateřina, rozená Říkovská z Dobřic. Ta ustanovila dědičkou svoji neť Maximilianu a tak se nakonec stává majitelem puklického panství její syn Jan Malovec z Malova, o němž byla zmínka v souvislosti s usazováním a podporováním Židů v Puklicích.
Další nový majitel přichází až v roce 1807. Oto Skrbenský, svobodný pán, a po něm v roce 1854 jeho syn, taktéž Oto. Následuje hrabě Karel z Blankenteinu, který v roce 1878 zaplatil za Puklice a dvůr v sousedním Jeclově nemalou částku 125.000 zlatých, aby Jeclov později prodal mlynáři Michaelovi Rychnovskému z Petrovic. Také Puklice nedržel dlouho a v roce 1892 je stačil prodat za 141.000 zlatých jihlavskému továrníkovi se škrobem Miloslavu Peškovi. Před první světovou válkou zakoupila zdejší velkostatek rodina Fischmannů. Těm byl v roce 1925 za pozemkové reformy propuštěn ze záboru s výměnou 281 hektarů. Mimo zemědělskou výrobu zde úspěšně hospodařil lihovar a škrobárna, která vznikla na místě zaniklého pivovaru a potašárny. V roce 1945 byl statek neoprávněně konfiskován a tak dodnes neúspěšně probíhá restituce tohoto židovského majetku.
Pár let po válce jsem jezdíval na kole k hradní zřícenině Rokštejna. Jedna ze zastávek byla u kaple v pravoúhlé zatáčce nad Puklicemi. Byla běžně přístupná a byl v ní umístěn, pokud se dobře pamatuji, veliký dřevěný kříž s Kristem. Věřícím i nevěřícím poutníkům bývala útočištěm před nepohodou. Později jsem ji viděl zdevastovanou. Po druhé světové válce byl konečně před vjezdem do vsi postaven kostel. Do té doby se chodilo do Petrovic, kde se také pohřbívalo. Za kostelem následoval park s mohutnými starými stromy a pak chátrající zámek. Naproti němu odpudivě zaváněl hospodářský dvůr. Náves tvořil rybník, všude prašné cesty.
Zámek - ještě v roce 1535 zde byla uváděna tvrz. Uvnitř prý byla kaple, kde bylo povoleno sloužit bohoslužby. V roce 1787 byla prohlášena za veřejnou a roku 1804 byla přestavěna a zvětšena. Oltářní obraz představoval Nanebevzetí Panny Marie. Tolik historik Pátek ve Vlastivědě Moravské v roce 1901. Od té doby uplynulo mnoho času. Událo se mnoho změn. Co všechno asi zámek přestál, to si dovedu představit. Jak dnes vyhlíží interier, bohužel, nevím. Snad nás jednou někdo pozve na návštěvu...
Mám doma malou útlou knížečku pověstí. Jedna z nich je věnována loupežníkům v puklickém parku. V jejím úvodu píše žák III. třídy Richard Němec, že historii zámku nelze objasnit, protože pan hrabě Blankenstein prodal tři fůry zdejšího archivu do Jihlavy na kornouty. Jinak se zde za dávných časů usadili v tajných chodbách pod parkem loupežníci a jedna z chodeb vedla až k hospodě Na Farkašce. Když tam přijel bohatý host, loupežníci ho zabili, obrali a mrtvolu ukryli v podzemí. Říká se, na každém šprochu, pravdy trochu. Někdy ve dvacátých letech zde byl opravdu objeven vstup do podzemí, prý tam byly nalezeny kosti a pak zarezlé železné dveře. Kam asi vedly? Co bylo dál, to už kronika nevypovídá. Škoda, a pak že není prostor pro tajuplné výpravy, a pro romantiku vůbec...
V roce 1842 bylo v Puklicích napočítáno 789 obyvatel, v roce 1900 jich bylo už 965. Od vzniku obecního zřízení byly osadou Puklic sousední Petrovice a v roce 1920 také Studénky, jejichž německá většina proti tomuto kroku rozhořčeně protestovala. V roce 1930 žilo v Puklicích 916 obyvatel, v Petrovicích 58 a ve Studénkách 156. Téhož roku zde proběhla elektrifikace. Jak z historie patrno, svět i Puklice se neustále mění.
Je nevábné nedělní odpoledne. Dopisuji poslední řádek a pozdravuji všechny svoje spolužáky z Puklic, kteří po válce docházeli či dojížděli do školy ve Fibichově ulici v Jihlavě. Spolužáku Š. se po pětapadesáti letech znovu omlouvám za přeražený zub a slibuji, že už to víckrát neudělám!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

26. leden 2013Glosa
(Leo Švančara)
Dneškem jsme legalisovali nacikomunismus
Před 14 dny bych považoval volbu Zemana za presidenta za poměrně neutrální, až snad tu lepší možnost... A v těch 14 dnech neuvěřitelné kampaně jsme dostali jakoby zázrakem z Nebes ještě jednu šanci - a nejspíše v naší generaci tu poslední.
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)