Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Školní kronika je, když...

...Když vás pojednou ovane vůně plísní a zatuchla, protože tahle byla nalezena někde na hromadě nepořádku na nějaké půdě. Pak už následovalo chemické ošetření a v dohledné době bude svěřena do péče restaurátora, aby opět vypadala "jako nová". Pamětní kniha založená v roce otevření české školy ve Dvorcích 1925. Dodejme, že obec leží devět kilometrů západně od Jihlavy.

Kronikářova představa pevnosti Vestenhof u Dvorců... (obrázek z kroniky, archiv autora)
Prvním pisatelem a také autorem barevných obrázků byl Richard Machek, správce této školy. Úvod patří pochopitelně historii zdejšího okolí a obce. Poutavý a podrobný popis svědčí o autorově nebývalém zájmu o dávnou minulost a nenechává nikoho na pochybách, že na počátku byla návštěva v jihlavském archivu, museu a studium farních dokumentů v nedalekém Kostelci.
První zajímavou zprávou je nález dvou kamenných seker z doby neolitu, které daly podnět ke vzniku domněnky, že zde mohlo být keltské sídliště. Oba předměty byly předány do musea v Pelhřimově a po odborném posouzení byl pouze jeden označen jako neolitický nástroj a druhý jako přírodní útvar. Také profesor Dr. Fried odmítl tehdy existenci keltského sídliště v místě nálezu a doporučil průzkum celé lokality. Co se však dělo dál, kronika neuvádí.
Velkou pozornost věnoval autor dalšímu objevu, tentokrát pozůstatkům vodní tvrze v místě zvaném Vestenhof. Pořídil dokonce zajímavý jednoduchý nákres s popisem odkrytých základů zdiva a části vodního příkopu. Dodnes se dochovaly pouze dva záznamy o tomto jedinečném nálezu. V současnosti je celý prostor zaplaven vodou a po tvrzi není ani památky. Učitel Machek se domnívá, že tvrz se počátkem 15. století změnila na hospodářský dvůr a nakonec zanikla. Nedaleko odtud na skalnatém ostrohu pak stála další tvrz, na kterou upozorňovaly v té době již jen zbytky hliněného náspu. Ani tu dnes pozorné oko návštěvníka nespatří. Celý prostor byl již dříve aplanován a dnes bude sloužit zemědělské výrobě. Archeologický průzkum se na těchto dvou místech neprováděl a tak zůstalo pouze několik málo archivních dokumentů a laické popisy obou tvrzí či jenom jejich nepatrných částí.
Samostatná pasáž kroniky je dále věnována obydlí. A není divu. Učitel při svých návštěvách jistě viděl mnohé. Většina zdejších stavení byla od počátku 19. století nedotčena. Zajímavý je i popis interiérů, rozmístění skromného nábytku, umístění černé kuchyně a později pece. A nejenom viděl, ale také slyšel různé povídačky. Mimo jiné také tu, kterou mu vyprávěl Ondřej Teltscher:
Urbandl z Kostelce se vracel jednoho večera domů z Jihlavy. Prošel bradelským lesem a tu pojednou mu cosi skočilo na záda. Prý vestenhofské strašidlo. Jak tak šel, bylo stále těžší a těžší a tak klel a láteřil, až došel ke kapličce nad Kostelcem. Tam teprve, když poklekl a přestal s klením, strašidlo zmizelo. Dodejme, že kaplička tam stojí dodnes a po silnici dnem i nocí jezdí auta jako o závod... Kampak na ně strašidlo.
Druhá polovina kroniky je věnována škole. Ta byla původně německá a tak stěhování nebylo jednoduché. Konečně, přečtěme si úvodní část:
Ve třídě zůstaly dvě tabule opotřebené, dvě prázdné skříně a lavice. Na stěně visel obraz p. presidenta vystřižený z nějakého časopisu, zasazený neuměle do rámu, v němž byla dříve podobizna císařova. Také kříž s polorozbitou sochou ukřižovaného zde zůstal. V koutě válela se mapa Čech a Palestiny. Nová studna byla zřízena na severní straně budovy, hluboká osm metrů. Hloubení muselo býti prováděno prachem.
Rok za rokem, zápis za zápisem. Občas zažloutlá fotografie se skupinou cvičenců. Na závěr školního roku 1937 - 38 pan učitel Machek píše:
Konec prázdnin. Obloha je zatažena těžkými mraky, hrozivě jsou zastřeny i obzory mezinárodní... k tomu expanse Itálie a Německa může každé chvíle vrhnouti svět do strašné války. Zapsal dne 26. srpna 1938 R. Machek, třídní učitel.
V červenci 1939 se česká škola s třiceti dětmi stěhuje do jiné obecní budovy. Nová učebna obdržela lavice ze zrušené školy až z Petrovic. Poslední zápis zní: Válka zachvátila již téměř celou Evropu a přesunuje se dnešním dnem do druhého roku. A dál už nic. Než zavřeme kroniku, připomeňme si jen motto z první stránky: Nás vzbudil svit zašlých věků a byl nám zdrojem nové důvěry. Kéž by... I dnes.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)