Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
17.9.: Zloděj se vloupal do auta a sebral tablet, mobil i peníze; nenechávejte cenné věci v autech

17.9.: Třebíčští policisté vypátrali celostátně hledaného muže, skončil v brněnské věznici

17.9.: Slavnostní koncert s představením CD Den je krásný, vystoupí Festivia Chorus a Radim Zenkl jako host ve Velké Lhotě

17.9.: Přednáška Dušana Majera v jihlavském muzeu o fenomenální SpaceX

17.9.: Muž neplatí alimenty, žena se dopustila podvodu, neznámý zloděj ukradl z auta nářadí

17.9.: Lipnice nad Sázavou si připomene 150. výročí rozsáhlého požáru městečka i hradu

17.9.: Lidé mohou v anketě hlasovat o názvu nových ulic v Pelhřimově

17.9.: Jihlava hledá městského architekta; vedoucí útvaru městského architekta povede projekty související s rozvojem města směrem k estetice a udržitelnosti

17.9.: Jednou ze základních příčin zranění či úmrtí cyklistů bývá poranění hlavy; policisté doporučují cyklistům používat přilbu

17.9.: Balon Jiřího Runkase z Moravských Budějovic bude v Rakousku součástí putovní výstavy Překonej stěnu smrti

16.9.: Výstava fotografií Jana Kafky připomene, že nás fotografie provázejí již 180 let

16.9.: Výstava darů podzimu na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou

16.9.: V Novém Městě na Moravě bude chráněné bydlení; dva domy vzniknou v ulici Malá

16.9.: Třiatřicetiletý dealer drog skončil ve vazbě

16.9.: Silnice II/602 od Helenína po Nové Domky je již otevřená, linka 12 jezdí bez omezení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

Kalamita na lince A

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Nevydařený výlet

Nepojedeme daleko. Jen kousek od Jihlavy. Přesto si pro lepší orientaci vezmeme starou mapu, snad o něco starší, z počátku 19. století. To pro pořádek a porovnání s dnešním stavem. Máme k tomu pádný důvod. Konečně, posuďte sami...

Jedeme na sever, směr Zborná a ještě o malý kousíček dál po silnici na Smrčnou. Mineme vrch Schatzberg, dnes Rudný, a po pravé straně ponecháme již zmíněnou Zbornou čili Waldhof, abychom uprostřed velikého lánu zahlédli pozorným okem malou remízku. Dnes zeje prázdnotou. Připomíná roští. Začátkem osmdesátých let mne sem zavedl jeden zdejší znalec a ukázal mi místo, kde ležel plochý kámen. Prý to bylo klekátko před kamenným sloupem s plastikou Ecce homo. Nemovitou kulturní památku číslo 5422 svalili studenti při bramborové brigádě a později byla odvezena "milovníky umění". Dnes prý zdobí rekreační chalupy. Alespoň, že tak... Roku 1983 byla jako památka stejně zrušena.
Pojeďme proto dále. Těsně u silnice uvidíme krásnou starou pokřivenou borovici. Prý pamatuje třicetiletou válku a švédské pronásledování zdejších lidí. Jednomu z nich zachránila život, když švédský voják na koni si o její větve srazil při pronásledování vaz. Byl prý tam odjaktěživa svatý obrázek. Žel, není na stromě nic...
Přijíždíme k rozcestí, ale než odbočíme vpravo, ještě kousek popojedeme k další remízce. Je po levé straně hned u silnice. Uprostřed stromů a sběrných surovin stojí sloup s Pietou. Rokoková krása s vyrytým letopočtem 1755. Popravdě řečeno, sloup stojí, ale Pieta je pryč. Ještě začátkem minulého roku zde byla, snad ještě na podzim. Ale není. A vidíte, nic se neděje. Nikdo si nestěžuje. A když, pak stejně je to málo platné. Ani v novinách o tom nebyl ani řádeček. A mělo by se psát. Měla by se objevit i fotografie ukradené památky. Víc očí víc vidí! Škoda jen, že už se tolik nedíváme po krásných věcech, které nás obklopují. Na vršku nemovité kulturní památky číslo 4857 varovně trčí ostrý železný hrot. Budeme se za pár let ještě na něco dívat?...
Vraťme se a zabočme po cestě směrem ke Stříbrnému Dvoru. Skupina budov je vidět z hlavní silnice. Přímo na rozcestí stála v minulosti velká výrobna drasla. Pomístní název na staré mapě, Beim Juden, U Židů, každému napoví, kdo že tady už od druhé poloviny 18. století pracoval. Kolem roku 1840 byla výroba zrušena. Ale my jedeme dále. Projíždíme mírným údolím, kterým se ve středověku táhla celá kaskáda devíti hornických rybníčků až do Zborné, kde byl tehdy jen dvůr a mlýn o jednom chodu a dvou složeních. Skutečnou ves Waldhof založil až roku 1794 Josef Hilgartner rytíř z Lilienbornu. Pro úplnost ještě dodejme, že v místě dnešní Zborné byla už na počátku 13. století osada Bukov či Buková, psáno tehdy Bukow a Bukowe, která později zanikla.
To už však přijíždíme do Stříbrného Dvora a hned vystupujeme u prvního objektu. Nízká stavba obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou. Před vstupním otvorem jakási rampa. Vše poničené, krytina samá díra. Vstupujeme do zdevastované místní kapličky provoněné naftou a oleji. Za existence zdejšího Státního statku Jihlava byla přebudována na sklad pohonných hmot. Do výše oltářní menzy byla navezena suť a plocha vybetonována až před prostor kaple, kde byla vytvořena nájezdová rampa pro lepší manipulaci se sudy. Okna byla vybourána a otvory zazděny. Interier zničen nebo rozkraden. Strop je na spadnutí, dřevo napadeno dřevomorkou. Na východní straně je dosud dobře patrný zbytek malovaného ilusivního oltáře s větší nikou. Klasicistní provedení dává pouze tušit na bývalou krásnou výmalbu celého prostoru kaple. Dnešní stav je prostě hrůzná podívaná do doby nedávno minulé. Stavba sama byla realisována pravděpodobně na počátku minulého století. Archivní zprávy nebyly nalezeny. K postupné devastaci musela patrně dojít už po roce 1945. Kdo to mohl udělat?! Čí "uvědomělý" mozek vymyslel "přebudování"...
Dnešní Stříbrný Dvůr, bývalý Silberhof, vlastnila nejdříve rodina Paumbergerova. V okolí se dodnes nachází řada pozůstatků po dolování a odtud také název dvora. Snad byl i postaven na místě bývalé úpravny rud na úpatí kopce Vogelberg, dnes Ptačí Vrch, kousek nad soustavou rybníků. V roce 1784 prodává Johann Nepomuk Paumberger dvůr Mayerhof čís. 6 a Flusshäusel čís. 7 včetně zahrady, polí, lesů a rybníků jihlavskému krajskému fysikovi Dr. Michaelu Edlenovi von Sagar za 8600 fl. V roce 1815 je držitelem Josef Buchwald a od roku 1847 Ignaz Gruber. V tomto roce uvádí se dvůr s názvem "Waldhöfel" a poprvé "Silberhöfel". V roce 1924 je majitelem Johann Smetana, pak nájemcem Karl Skarda a od roku 1945 je ve vlastnictví rodiny Vlasákovy.
Z archivních dokumentů se nepodařilo zjistit o vzniku kaple a jejím zasvěcení zhola nic. Staronový majitel neví po restituci co dřív. A čas neúprosně pracuje a směřuje ke zřícení stavby. Co bylo, bylo. A co uděláme dnes? Pomůžeme všichni? Památkáři, stavební firmy, úřade, lidé - spojme se!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)