Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zaječí skok

Romantická zákoutí nám na své pouti nabízí řeka Jihlava. Na obou březích najdeme tichá místa pod starými olšemi, vodní tůně v nichž se ještě nedávno promenádila vydra a její stopy v blátě na břehu jen pomalu smýval déšť. Snad právě tady postává čas delší chvíli než kdekoliv jinde. Prostými slovy řečeno, je tady krásně.

Dnes se vydáme z Rantířova po pravém břehu po turistické značce na Zaječí skok. Půjdeme stále lesní cestou a čas od času dohlédneme až na hladinu řeky, která se líně vine travnatým údolím pod námi, aby nás potom po několika kilometrech opustila a zůstala dole, zatím co my vystoupíme na strmá rulová skaliska a budeme stát třicet metrů nad její hladinou. Budeme obklopeni tichem rozeklaných skal a v korunách pokřivených borovic občas zaslechneme pískání vlaku či kání lesních. O víkendových dnech nás překvapí čadící komíny chat a mimoděk nám připomenou, že tady v dávných dobách se čmoudilo daleko víc z velkého počtu milířů a že jedno z výše položených údolí dostalo podle toho pojmenování Pekelské.
Ještě na začátku tohoto století zde bývalo oblíbené výletní středisko Jihlavanů a vůbec milovníků přírody a dobrého moku, který nabízela restaurace pod břízami kousek od skalní vyhlídky. Zde se dokonce prodávaly pohlednice, které jsou dodnes ozdobou sběratelů. Ale vše pominulo, přišla válka, po válce opět jiné starosti a z výletní restaurace najdeme jen rozbořený a zarostlý sklípek.
Zaječí skok. Němci nazývaný Hasensprung. Málo kdo ví, že to je nejstarší přírodní reservace v jihlavském okrese a že byla vyhlášena už v roce 1924 samotným majitelem těchto pozemků, statkářem Leopoldem Kosovským z nedalekého Horního Kosova, jako reservace soukromá. Však byl také důvod proč toto území chránit a proč je chráněno doposud. Z pouhé opatrnosti však nebudeme uvádět žádné další podrobnosti. Dodejme jen, že v roce 1933 se celá plocha o rozloze 2,2 hektarů stala přírodní reservací.
Rozhodneme-li se pokračovat na zpáteční cestě dál podél řeky, narazíme za skalním masivem na bývalé louky, dnes zalesněné, kterým se říkalo Picalka. Ve zdejším okolí pobývaly od 16. století rodiny Pitzalů či Pizalů, jak byly zapisovány do gruntovních knih. Na loukách se pásly ovce a nedaleko byl brod přes řeku, kudy se jezdilo a přecházelo do tehdejší Německé Vyskytné. A právě tady někde došlo k veliké tragédii, při níž v řece utonuly tři děti městského pastýře. Dodnes nám onu smutnou událost připomíná kamenná deska s nápisem a letopočtem 1698. Kámen prý byl původně umístěn na druhém břehu, ale pak se ztratil a někdy ve třicátých letech byl při těžbě písku vyloven a umístěn na opačné straně. Snad aby měly dušičky blíže domů, k Jihlavě.
My se však vrátíme ještě na chvilku zpátky na plošinu nejvyšší skály, kde je mimo celé řady různých vyrytých monogramů, srdíček a tak, vyryt otisk koňského kopyta. O vysvětlení se nám opět postará jedna z mnoha pověstí tohoto kraje, kterou z německého originálu přeložil JUDr. Karel Polák a upravil autor článku.
Na nedalekých Plandrech žil kdysi zlý rytíř, který honil sedláky jako dravou zvěř, neboť právě divoké štvanice a hony byly jeho největší zábavou. Při nahánění nešetřil nikoho, pomáhat museli mladí i staří. A tak není divu, že ode všech lidí v kraji byl nenáviděn a proklínán.
Bylo prý to kdysi za pochmurného podzimního dne, když rytíř, sedě v hodovní síni, zaháněl pitím svoji špatnou náladu. Tu ho znenadání posedla šílená touha vyjet na lov. Dal tedy zatroubit na lesní rohy, svolal čeleď a na koni vyrazil ze zámku. Na konci vsi dostihli starce, který opíraje se o hůl, ulehčoval svým bolavým starým údům. Rytíř však, vida jej, zahnal nebohého starce do houfu naháněčů a ještě mu přidal pár ran bičem. Stařec, přemáhaje bolest, pravil k čeledi: "Bůh tomu chce, že dnes ulovíme to strašné zvíře!" Štvanice začala. Lesy se naplnily mocným hlukem a křikem. Stařec s vypětím posledních sil snažil se držet krok s ostatními honci. Marně. Tu se objevil rytíř a v bezmezném vzteku nebožáka srazil koněm na zem a ten umíraje, vypustil duši k nebi. V tom okamžiku, kde se vzal tu se vzal, vyrazil z houští zajíc. Rytíř hned zarazil koni ostruhy do slabin a jal se zajíce pronásledovat. Ten doběhnuv ke skalnímu srázu, zarazil se a přikrčil k zemi. Rytíř slepě ovládán pronásledováním nemohl již v poslední chvíli koně zadržet a zřítil se s ním do hlubin údolí, kde na břehu řeky oba na místě zahynuli. Skála se od té doby nazývá Zaječí skok a ve skalisku dodnes lze spatřit otisk podkovy rytířova koně.
Končí vyprávění, končí se cesta k domovu. Planderský rytíř se už nikdy nevrátí, neměl by kam, jeho zámek je zbořen. Rozbořen a v troskách je dodnes patrný i Zadní Dvůr, statek, kde byl ustájen dobytek a ovce a který na počátku 19. století patřil rodině Hellerů. Stál v místech, kde končila kaskáda středověkých hornických rybníčků, z nichž se některé nově upravují na sádky. Jak vidno, není místečka v tomto kraji, kde by se historie alespoň na chvíli nezastavila.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)