Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: U Budíkovic na Třebíčsku se zranili při nehodě čtyři lidé

26.1.: Tradiční Masopust na Veselém kopci již v sobotu 1. února

26.1.: Měšťanský dům ve Svratce čeká rekonstrukce, bude v něm radnice a galerie vysočinských malířů

26.1.: Meteorologové varují před ledovkou nejen na Vysočině

26.1.: Kytarový recitál Od baroka po současnost v podání Libora Janečka v novoměstské Horácké galerii

25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: O víkendu energetici v Dukovanech ukončí práce na čtvrtém bloku a odstaví třetí výrobní blok

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

25.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede německý film Snímek 25 km/h

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Tajemný labyrint pod Jihlavou

O jihlavském podzemí už vyšla řada článků a samostatných publikací. Nebývalý zájem však vzbudila svými záhadnými pořady především televize. Duchové a tajemné světy pod povrchem ulic a domů. Jen málo kdo ví, co jsme prožívali jako kluci v těchto prostorách po válce. První setkání bylo ještě během války. Sirény nás tehdy svým jekotem posílaly do sklepů. Nad námi duněly spojenecké bombardovací svazy, které se vysoko na nebi třpytily jako hvězdičky za bílého dne. "Dívej se, to sou Američani", říkal tehdy otec a držel mě v náručí. Moc jsem nechápal. A když jsme se pak ponořili opět do sklepa a já ulehl do necek vystlaných dekama, matka nám starostlivě vyčinila a nazvala nás blázny. To bylo v Židovské ulici.

Budování chodeb v 16. století (dle Agricoly)
Jednou nás zastihl nálet ve Znojemské. Tam jsme měli kryt přímo na zahradě a vstupovalo se do něj otvorem v hradbách. Dodnes je tento vstup opatřen mříží na křižovatce Znojemské a Brněnské ulice. Tam byly na stěnách i barnou nakreslené svítící šipky. Tady jsem spadl s dřevěné lavice, které byly rozmístěny podél stěny chodby a rozbil si nos. Podobné svítící šipky byly na některých domech. Svítící byl okraj a text uprostřed černého pole. Poslední takovou směrovku si pamatuji na domě pod dnešním Museem G. Mahlera a v Kosmákově ulici. Byla asi 2 m nad zemí a ukazovala směrem k náměstí. Text byl: ADOLF HITLER PLATZ. Další dvoupodlažní sklep jsme měli ve Znojemské ulici č. 20. Dům ustoupil křižovatce a spolu s ním zmizela i záhada pokladu, který v něm údajně uložila poslední německá majitelka před odchodem do internačního tábora. Nikdy se nenašel a nikdy se už nenajde. Nejromantičtější byl sklep v Minoritské ulici č. 1. V prvním podlaží byly sklepy nájemníků, uhlí, brambory a zavařeniny. Každý den jsme tam chodili pro kýbl uhlí. Každý den jsme se báli. Uprostřed byl černý otvor do druhého podlaží, kde tajemně kapala voda do kaluží a kde do sousedního domu byly vrzající železné mříže, které jednou jeden neznámý zloděj otevřel a přepadl nic netušícího pana F. z vedlejšího domu. Úlek však byl pro oba zdrcující a každý utekl jiným směrem. Nic se nestalo, jen ta vidina zloděje plížícího se sklepením nás uchvacovala a mrazení po zádech nás od té doby ve sklepě neopouštělo. Tady jsme měli koncem padesátých let tajnou klubovnu podle vzoru Rychlých Šípů. Četli jsme si při svíčce jejich příběhy, prohlíželi zakázané knihy a časopisy a klepali se strachy, když na nás volal pan Doubek z přízemí, že o nás ví a že ať hned vylezeme, nebo že bude zle a dostaneme holí na zadek. On byl totiž invalida a dolů nemohl a tak jen spílal a hrozil a nadával. Obvykle to po několika minutách vzdal a my se pak po půl hodině plížili opatrně nahoru. Co bych povídal, byla to romantika. A v ostatních sklepích to nebylo jinak. Leckde byly ještě tajemné díry vedoucí neznámo kam, jako třeba v domě poblíž jihlavské brány, ale tam jsme se neodvažovali. Po pár metrech nás zvědavost přešla a my se vleže vlnili rychle zpátky. A co je hlavní. Nikde žádný duch. Snad nad námi neviditelně bděl a držel nám palce. Snad byly dřívější duchové laskavější a hodnější než dnes, kdo ví...
Staly se však příhody tragické. Jednu z nich pamatuje jihlavské podzemí v roce 1529. Tehdy zabila žena s tovaryšem svého muže, platnéře, který bydlel u Panenské brány a ve večerních hodinách, nic netuše, pracoval ve své dílně na brnění. Tělo mrtvého zatáhli pak do sklepa, zakopali a místo přikryli slámou a na ni dali jablka. Ráno spolu utekli, nechaje dům otevřený. To zpozorovali sousedé, ohlásili celou věc městské radě a ta po nařízené prohlídce domu našla zabitého. Hned byli po okolí posláni pěší i jezdci, aby pátrali po pachatelích. Ti byli nakonec zastiženi v Moravských Budějovicích a do Jihlavy dodáni k potrestání. Oba byli posazeni na vůz od hnoje a vezeni po městě až k místu zločinu. Tam je trhali žhavými kleštěmi, načež je vyvezli ven k šibenici. Žena zde byla zaživa zakopána a kůlem probodena a tovaryš vpleten na kolo.
Jihlavské podzemí. Čeho všeho bylo asi svědkem. V dobách přepadení se zde ukrývali lidé staří, nemocní, ženy a děti. Jindy zase sloužilo pro výpady obránců do řad nepřátel nebo k vysílání poslů do noční tmy, aby doručovali tajné zprávy. Některé chodby totiž ústily do hradebních příkopů a snad ještě dál. V dobách míru se zde uskladňovalo ovoce, zelenina, pivo a víno, neboť teplota se zde stále pohybuje kolem 8 - 10 stupňů Celsia. V době docela nedávné zde nocovaly celé skupiny mladých lidí různého zaměření a s různými úmysly. To všechno patří k dějinám jihlavského podzemí, o jehož začátku nevíme zhola nic. Patří však neodmyslitelně k tomuto městu a svoji délkou 25 kilometrů k největším podzemním komplexům v naší republice.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)