Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Stonařovský karner

Zastavme se dnes u pozoruhodné stavby stojící v blízkosti farního kostela sv. Václava ve Stonařově. Nachází se uprostřed malé protáhlé vyvýšeniny, která je ze tří stran obklopena údolím Jihlávky. Její původní zasvěcení dnes neznáme, ale od roku 1662 byla zasvěcena Nejsvětější Sv. Trojici.

Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště...
Stavby tohoto typu se nacházejí poblíž farních kostelů a mají obvykle podzemní prostory pro ukládání kosterních pozůstatků vykopaných na hřbitovech při likvidaci hrobů. Nadzemní prostora slouží jako kaple, kde se konají bohoslužby za zemřelé. Obě prostory mají vlastní vstup. Nejčastěji můžeme tyto stavby spatřit na území Rakouska odkud přecházely postupně do Bavor, Maďarska a Slovenska. Na jižní Moravě je nalezneme v Hrádku u Znojma, Šatově, Starém Městě u Uherského Hradiště, v Podivíně a Moravských Budějovicích a také ve Vranově nad Dyjí. Bítovský karner skončil pod hladinou Vranovské přehrady.
Pronikání karnerů na Moravu souviselo pravděpodobně s příchodem německy hovořících kolonistů na naše území ve 13. století. Většina staveb je ve slohu románském nebo gotickém.
Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště. Ke stavbě bylo použito lomového kamene a maltou byly spojovány pouze vnější a vnitřní okraje zdí. Střed tvořil kamenný zásyp s hlínou. Kuželová střecha lodi a střecha nad kněžištěm byly kryty šindelem. V lodi jsou umístěna čtyři střílnovitá okna, tři v kněžišti mají nepravidelná zaoblená ostění. Vedle dnešního vstupního otvoru je na jižní straně patrný původní románský vstup. Strop kněžiště je ve tvaru nepravidelné konchy na kterou navazuje vítězný oblouk. V lodi je strop záklopový. Podlahu tvoří kamenná dlažba a v kněžišti jsou použity různě veliké kameny.
Během restaurátorských prací byly na zdech objeveny v pěti až devíti vrstvách gotické a renesanční malby. Prvotní nalezená románská výzdoba byla prováděna technikou fresco - secco. Jedná se o figurální malbu dvou neznámých světců a nebo ornamentální výzdobu včetně brokátového závěsu. Na vítězném oblouku byl v rámečku objeven letopočet 1641. Podle dalších objevů zazděných oken a dveří lze usuzovat na mnohé přestavby, které údajně souvisely s novým využitím kaple pro konání katolických bohoslužeb v době reformace.
Poslední barokní přestavba znamenala zazdění všech oken v kněžišti i lodi a proražení tří nových okenních otvorů. Vše se podřídilo novému využití stavby jako kaple Božího Hrobu. Důkladné opravy se kaple dočkala na konci 19. století. Díky tomu se tak celý jedinečný stonařovský celek s renesanční farou, farním kostelem, barokní kaplí Kalvárie a karnerem dochoval dodnes. Svými znaky a vlastnostmi představuje doklad zcela výjimečné architektury z hlediska památkového na území celého zdejšího regionu. Není divu, že karner spolu s kostelem sv. Václava a dalšími stavbami jsou na seznamu nemovitých kulturních památek pod evid. čísly 5223 až 5226.
V roce 1995 vydal Obecní úřad ve Stonařově malou publikaci s názvem Hřbitovní kaple ve Stonařově, jejímž autorem byl zdejší učitel Lubomír Peltan a která je případným zájemcům dodnes k disposici při návštěvě těchto krásných míst Českomoravské vysočiny. Autor článku plně využil nabídnutého textu k propagaci tohoto koutku naší země.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)