Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.10.: Z policejního deníku: muž v Telči okradl svého známého či muž, který fyzicky napadl ženu

22.10.: Výzva praktických lékařů z Vysočiny: nepodceňujte náhlé změny svého zdraví

22.10.: Víte, že když jde o život přeparkovat nestihnete?

22.10.: V oblasti zabezpečení chat a chalup je stále co zlepšovat; letos policisté na Vysočině řešili 33 případů vloupání

22.10.: V Dukovanech provádí mimořádnou údržbu hlavních cirkulačních čerpadel

22.10.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v pátek končí

22.10.: Propadlé řidičské průkazy už ministerstva částečně tolerují; nejen jihlavskému odboru dopravy se tak ulevilo; v Jihlavě ve středu dokonce obsloužili všechny klienty

22.10.: Na Staroměstském náměstí probíhal hlavně občanský protest proti vládě

22.10.: Medvědi v táborské zoo marně vyhlíží návštěvníky

22.10.: Do židovské čtvrti v Třebíči budou moci vjet pouze její obyvatelé a podnikatelé

21.10.: Z policejního deníku: rvačka v Jihlavě; krádež čerpadla či hledaný muž skončil ve vězení

21.10.: V Urbanově bouraly dva traktory, jeden řidič byl opilý

21.10.: V Prostředkovicích na silnici I/38 silničáři potrvá do pátku reklamační oprava, dopravu řídí semafory

21.10.: Silnice I/38 mezi lokalitou u Vránů a křižovatkou Svatý Kříž na Havlíčkobrodsku se opravuje, provoz řídí semafory

21.10.: Nevstupujte do nemocnice, pokud nemusíte

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Stonařovský karner

Zastavme se dnes u pozoruhodné stavby stojící v blízkosti farního kostela sv. Václava ve Stonařově. Nachází se uprostřed malé protáhlé vyvýšeniny, která je ze tří stran obklopena údolím Jihlávky. Její původní zasvěcení dnes neznáme, ale od roku 1662 byla zasvěcena Nejsvětější Sv. Trojici.

Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště...
Stavby tohoto typu se nacházejí poblíž farních kostelů a mají obvykle podzemní prostory pro ukládání kosterních pozůstatků vykopaných na hřbitovech při likvidaci hrobů. Nadzemní prostora slouží jako kaple, kde se konají bohoslužby za zemřelé. Obě prostory mají vlastní vstup. Nejčastěji můžeme tyto stavby spatřit na území Rakouska odkud přecházely postupně do Bavor, Maďarska a Slovenska. Na jižní Moravě je nalezneme v Hrádku u Znojma, Šatově, Starém Městě u Uherského Hradiště, v Podivíně a Moravských Budějovicích a také ve Vranově nad Dyjí. Bítovský karner skončil pod hladinou Vranovské přehrady.
Pronikání karnerů na Moravu souviselo pravděpodobně s příchodem německy hovořících kolonistů na naše území ve 13. století. Většina staveb je ve slohu románském nebo gotickém.
Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště. Ke stavbě bylo použito lomového kamene a maltou byly spojovány pouze vnější a vnitřní okraje zdí. Střed tvořil kamenný zásyp s hlínou. Kuželová střecha lodi a střecha nad kněžištěm byly kryty šindelem. V lodi jsou umístěna čtyři střílnovitá okna, tři v kněžišti mají nepravidelná zaoblená ostění. Vedle dnešního vstupního otvoru je na jižní straně patrný původní románský vstup. Strop kněžiště je ve tvaru nepravidelné konchy na kterou navazuje vítězný oblouk. V lodi je strop záklopový. Podlahu tvoří kamenná dlažba a v kněžišti jsou použity různě veliké kameny.
Během restaurátorských prací byly na zdech objeveny v pěti až devíti vrstvách gotické a renesanční malby. Prvotní nalezená románská výzdoba byla prováděna technikou fresco - secco. Jedná se o figurální malbu dvou neznámých světců a nebo ornamentální výzdobu včetně brokátového závěsu. Na vítězném oblouku byl v rámečku objeven letopočet 1641. Podle dalších objevů zazděných oken a dveří lze usuzovat na mnohé přestavby, které údajně souvisely s novým využitím kaple pro konání katolických bohoslužeb v době reformace.
Poslední barokní přestavba znamenala zazdění všech oken v kněžišti i lodi a proražení tří nových okenních otvorů. Vše se podřídilo novému využití stavby jako kaple Božího Hrobu. Důkladné opravy se kaple dočkala na konci 19. století. Díky tomu se tak celý jedinečný stonařovský celek s renesanční farou, farním kostelem, barokní kaplí Kalvárie a karnerem dochoval dodnes. Svými znaky a vlastnostmi představuje doklad zcela výjimečné architektury z hlediska památkového na území celého zdejšího regionu. Není divu, že karner spolu s kostelem sv. Václava a dalšími stavbami jsou na seznamu nemovitých kulturních památek pod evid. čísly 5223 až 5226.
V roce 1995 vydal Obecní úřad ve Stonařově malou publikaci s názvem Hřbitovní kaple ve Stonařově, jejímž autorem byl zdejší učitel Lubomír Peltan a která je případným zájemcům dodnes k disposici při návštěvě těchto krásných míst Českomoravské vysočiny. Autor článku plně využil nabídnutého textu k propagaci tohoto koutku naší země.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)