Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.5.: Studie revitalizace jihlavského náměstí posbírala přes 80 podnětů

30.5.: Na Vysočině na Žďársku přibyl jeden nový případ nemoci covid-19

30.5.: Filmový klub v Jihlavě uvede finský snímek Neznámý voják

29.5.: V pondělí začínají maturity, na Vysočině bude skládat zkoušku z dospělosti 3801 studentů

29.5.: Unikátní kufry doktora Stingla jsou novými exponáty Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově

29.5.: Patronka hospice v Třebíči svatá Zdislava slaví 800 let od narození a 25 let od svatořečení

29.5.: Opilý řidič ve Žďáře nad Sázavou boural

29.5.: Magdalena Křenková představí ve Staré Říši svou sbírku básní

29.5.: Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy slaví jubileum, lidé mohou jít na vycházku

28.5.: Rušení nočního klidu v Pelhřimově skončilo napadením policisty

28.5.: Přetížený náklad museli přeložit; přísné pokuty pro řidiče a sankce ve správním řízení čeká také dopravce

28.5.: Nemocnice v Třebíči bude mít opravené operační sály

28.5.: Kompenzace pro OSVČ připraví Jihlavu o dalších asi 50 milionů korun

28.5.: Kino ve Velkém Meziříčí bude po koronavirové pauze promítat na novém plátně

28.5.: Jihlavští zdravotníci pomáhají ve školách, rozvážejí dezinfekce a ukazují správné mytí rukou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Stonařovský karner

Zastavme se dnes u pozoruhodné stavby stojící v blízkosti farního kostela sv. Václava ve Stonařově. Nachází se uprostřed malé protáhlé vyvýšeniny, která je ze tří stran obklopena údolím Jihlávky. Její původní zasvěcení dnes neznáme, ale od roku 1662 byla zasvěcena Nejsvětější Sv. Trojici.

Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště...
Stavby tohoto typu se nacházejí poblíž farních kostelů a mají obvykle podzemní prostory pro ukládání kosterních pozůstatků vykopaných na hřbitovech při likvidaci hrobů. Nadzemní prostora slouží jako kaple, kde se konají bohoslužby za zemřelé. Obě prostory mají vlastní vstup. Nejčastěji můžeme tyto stavby spatřit na území Rakouska odkud přecházely postupně do Bavor, Maďarska a Slovenska. Na jižní Moravě je nalezneme v Hrádku u Znojma, Šatově, Starém Městě u Uherského Hradiště, v Podivíně a Moravských Budějovicích a také ve Vranově nad Dyjí. Bítovský karner skončil pod hladinou Vranovské přehrady.
Pronikání karnerů na Moravu souviselo pravděpodobně s příchodem německy hovořících kolonistů na naše území ve 13. století. Většina staveb je ve slohu románském nebo gotickém.
Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště. Ke stavbě bylo použito lomového kamene a maltou byly spojovány pouze vnější a vnitřní okraje zdí. Střed tvořil kamenný zásyp s hlínou. Kuželová střecha lodi a střecha nad kněžištěm byly kryty šindelem. V lodi jsou umístěna čtyři střílnovitá okna, tři v kněžišti mají nepravidelná zaoblená ostění. Vedle dnešního vstupního otvoru je na jižní straně patrný původní románský vstup. Strop kněžiště je ve tvaru nepravidelné konchy na kterou navazuje vítězný oblouk. V lodi je strop záklopový. Podlahu tvoří kamenná dlažba a v kněžišti jsou použity různě veliké kameny.
Během restaurátorských prací byly na zdech objeveny v pěti až devíti vrstvách gotické a renesanční malby. Prvotní nalezená románská výzdoba byla prováděna technikou fresco - secco. Jedná se o figurální malbu dvou neznámých světců a nebo ornamentální výzdobu včetně brokátového závěsu. Na vítězném oblouku byl v rámečku objeven letopočet 1641. Podle dalších objevů zazděných oken a dveří lze usuzovat na mnohé přestavby, které údajně souvisely s novým využitím kaple pro konání katolických bohoslužeb v době reformace.
Poslední barokní přestavba znamenala zazdění všech oken v kněžišti i lodi a proražení tří nových okenních otvorů. Vše se podřídilo novému využití stavby jako kaple Božího Hrobu. Důkladné opravy se kaple dočkala na konci 19. století. Díky tomu se tak celý jedinečný stonařovský celek s renesanční farou, farním kostelem, barokní kaplí Kalvárie a karnerem dochoval dodnes. Svými znaky a vlastnostmi představuje doklad zcela výjimečné architektury z hlediska památkového na území celého zdejšího regionu. Není divu, že karner spolu s kostelem sv. Václava a dalšími stavbami jsou na seznamu nemovitých kulturních památek pod evid. čísly 5223 až 5226.
V roce 1995 vydal Obecní úřad ve Stonařově malou publikaci s názvem Hřbitovní kaple ve Stonařově, jejímž autorem byl zdejší učitel Lubomír Peltan a která je případným zájemcům dodnes k disposici při návštěvě těchto krásných míst Českomoravské vysočiny. Autor článku plně využil nabídnutého textu k propagaci tohoto koutku naší země.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)