Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Stonařovský karner

Zastavme se dnes u pozoruhodné stavby stojící v blízkosti farního kostela sv. Václava ve Stonařově. Nachází se uprostřed malé protáhlé vyvýšeniny, která je ze tří stran obklopena údolím Jihlávky. Její původní zasvěcení dnes neznáme, ale od roku 1662 byla zasvěcena Nejsvětější Sv. Trojici.

Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště...
Stavby tohoto typu se nacházejí poblíž farních kostelů a mají obvykle podzemní prostory pro ukládání kosterních pozůstatků vykopaných na hřbitovech při likvidaci hrobů. Nadzemní prostora slouží jako kaple, kde se konají bohoslužby za zemřelé. Obě prostory mají vlastní vstup. Nejčastěji můžeme tyto stavby spatřit na území Rakouska odkud přecházely postupně do Bavor, Maďarska a Slovenska. Na jižní Moravě je nalezneme v Hrádku u Znojma, Šatově, Starém Městě u Uherského Hradiště, v Podivíně a Moravských Budějovicích a také ve Vranově nad Dyjí. Bítovský karner skončil pod hladinou Vranovské přehrady.
Pronikání karnerů na Moravu souviselo pravděpodobně s příchodem německy hovořících kolonistů na naše území ve 13. století. Většina staveb je ve slohu románském nebo gotickém.
Stonařovský karner se skládá z kruhovité lodi a pětibokého kněžiště. Ke stavbě bylo použito lomového kamene a maltou byly spojovány pouze vnější a vnitřní okraje zdí. Střed tvořil kamenný zásyp s hlínou. Kuželová střecha lodi a střecha nad kněžištěm byly kryty šindelem. V lodi jsou umístěna čtyři střílnovitá okna, tři v kněžišti mají nepravidelná zaoblená ostění. Vedle dnešního vstupního otvoru je na jižní straně patrný původní románský vstup. Strop kněžiště je ve tvaru nepravidelné konchy na kterou navazuje vítězný oblouk. V lodi je strop záklopový. Podlahu tvoří kamenná dlažba a v kněžišti jsou použity různě veliké kameny.
Během restaurátorských prací byly na zdech objeveny v pěti až devíti vrstvách gotické a renesanční malby. Prvotní nalezená románská výzdoba byla prováděna technikou fresco - secco. Jedná se o figurální malbu dvou neznámých světců a nebo ornamentální výzdobu včetně brokátového závěsu. Na vítězném oblouku byl v rámečku objeven letopočet 1641. Podle dalších objevů zazděných oken a dveří lze usuzovat na mnohé přestavby, které údajně souvisely s novým využitím kaple pro konání katolických bohoslužeb v době reformace.
Poslední barokní přestavba znamenala zazdění všech oken v kněžišti i lodi a proražení tří nových okenních otvorů. Vše se podřídilo novému využití stavby jako kaple Božího Hrobu. Důkladné opravy se kaple dočkala na konci 19. století. Díky tomu se tak celý jedinečný stonařovský celek s renesanční farou, farním kostelem, barokní kaplí Kalvárie a karnerem dochoval dodnes. Svými znaky a vlastnostmi představuje doklad zcela výjimečné architektury z hlediska památkového na území celého zdejšího regionu. Není divu, že karner spolu s kostelem sv. Václava a dalšími stavbami jsou na seznamu nemovitých kulturních památek pod evid. čísly 5223 až 5226.
V roce 1995 vydal Obecní úřad ve Stonařově malou publikaci s názvem Hřbitovní kaple ve Stonařově, jejímž autorem byl zdejší učitel Lubomír Peltan a která je případným zájemcům dodnes k disposici při návštěvě těchto krásných míst Českomoravské vysočiny. Autor článku plně využil nabídnutého textu k propagaci tohoto koutku naší země.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)