Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Urtica, čili kopřivové vyprávění

Nevěřil jsem svým očím, když mi soused ukázal výstřižek z novin, kde byl krátký článek nazvaný "Povlečení z kopřiv". Kopřiva, co jedna, celou záplavu jich máme kolem zahrady. Občas tudy někdo projde s košíkem a rukavicí a trhá si je vesele pro housata. Ale, povlečení z kopřiv? Učili jsme se na textilní škole o kopřivových vláknech. Netrvalo dlouho a v praxi jsem se sešel s tímto produktem na vojně. Psal se rok 1959. Kupředu levá, kupředu levá... Jako kdyby pravá noha nebyla! Samozřejmě, že byla, i já jsem byl. Celý pěkně oblečený v zelené uniformě z kopřivových vláken. Snad to muselo být z čerstvých kopřiv, protože nás to všechny bez rozdílu škrábalo a kousalo, tu za krkem, tu na nohách, tu i jinde. Zatracenej mundur. A to nebylo všechno. Večer se ulehalo na slamníky vonící zatuchlem a naftalínem, pak prostěradla, jedno pod a druhé na přikrytí, a přes to všechno deka, v zimě i dvě. Kousající a škrábající. Prý také z kopřiv. Všechno bylo tehdy zelené. Celá ta zatracená vojna. A také tesilové kalhoty fízlů. Zelené byly i mozky...

A teď si představte povlečení z kopřiv! Proto honem rychle do Ottova naučného slovníku. Urtica. Kopřiva. Hned několik druhů a všechny pálivé. A na některých místech ve světě dokonce moc pálivé. Třeba v exotických zemích. Podle Kneippa prý odvar ze suchých listů jest dobrým prostředkem při zašlemování průdušnice a pro čištění krve. Rovněž prý jest dobré přikládati čerstvých listů pro zmírnění bolesti při revmatismu. Tak to je pravda. Můj děda se takhle léčil po návratu z první války. Nahatej si lehl na prostěradlo, nechal se obalit kopřivama, a tak zůstal celou hodinu. Uzdravil se. A my jsme poslouchali tohle vyprávění snad tisíckrát a děda byl pro nás za tento čin největší hrdina, hned po Pavlíku Morozovovi.
Marná sláva, Ottův naučný slovník neví o povlečení nic. Jen v závěru konstatuje: Svazky cévní jsou tuhé a proto lze jich použíti ke spřádání vláken jako u lnu. Nic naplat, musím chtěnechtě ocitovat neznámého autora z druhého konce Vysočiny. Prý, Marie Stuartovna prohlašovala, že povlečení utkané z kopřivových vláken bylo nejměkčí, v jakém kdy spala... Marie, Marie, já se dnes pořádně nevyspím ani ve lnu, ani v bavlně, natož pak v kopřivách. Ale další autorovo povídání je věrohodnější: z kopřivových vláken se pletly rybářské sítě a lana, z listů se získávalo zelené barvivo, připravoval čaj a vařilo pivo, kopřivy prý se v minulosti používaly jako rostlinný všelék. A pokud jde o to pivo, bylo prý vhodné k léčbě žloutenky. Ovšem! Kopřivové listy se musely nasbírat ještě před prvním májem, jinak po tomto datu už prý náleží čertu jako materiál na košile... Jenže před 1. májem byly dříve jiné starosti, zametaly se ulice, věšely girlandy, psala se hesla. A po slávě se zase uklízelo. Kdeže byl čas na kopřivy. A čas není ani teď. Rostou vesele za naší zahradou a soused je trhá jen pro housata. Tak alespoň někdo bude tady na tom světě "zdravej až do smrti". Chudáci housata...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)