Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Urtica, čili kopřivové vyprávění

Nevěřil jsem svým očím, když mi soused ukázal výstřižek z novin, kde byl krátký článek nazvaný "Povlečení z kopřiv". Kopřiva, co jedna, celou záplavu jich máme kolem zahrady. Občas tudy někdo projde s košíkem a rukavicí a trhá si je vesele pro housata. Ale, povlečení z kopřiv? Učili jsme se na textilní škole o kopřivových vláknech. Netrvalo dlouho a v praxi jsem se sešel s tímto produktem na vojně. Psal se rok 1959. Kupředu levá, kupředu levá... Jako kdyby pravá noha nebyla! Samozřejmě, že byla, i já jsem byl. Celý pěkně oblečený v zelené uniformě z kopřivových vláken. Snad to muselo být z čerstvých kopřiv, protože nás to všechny bez rozdílu škrábalo a kousalo, tu za krkem, tu na nohách, tu i jinde. Zatracenej mundur. A to nebylo všechno. Večer se ulehalo na slamníky vonící zatuchlem a naftalínem, pak prostěradla, jedno pod a druhé na přikrytí, a přes to všechno deka, v zimě i dvě. Kousající a škrábající. Prý také z kopřiv. Všechno bylo tehdy zelené. Celá ta zatracená vojna. A také tesilové kalhoty fízlů. Zelené byly i mozky...

A teď si představte povlečení z kopřiv! Proto honem rychle do Ottova naučného slovníku. Urtica. Kopřiva. Hned několik druhů a všechny pálivé. A na některých místech ve světě dokonce moc pálivé. Třeba v exotických zemích. Podle Kneippa prý odvar ze suchých listů jest dobrým prostředkem při zašlemování průdušnice a pro čištění krve. Rovněž prý jest dobré přikládati čerstvých listů pro zmírnění bolesti při revmatismu. Tak to je pravda. Můj děda se takhle léčil po návratu z první války. Nahatej si lehl na prostěradlo, nechal se obalit kopřivama, a tak zůstal celou hodinu. Uzdravil se. A my jsme poslouchali tohle vyprávění snad tisíckrát a děda byl pro nás za tento čin největší hrdina, hned po Pavlíku Morozovovi.
Marná sláva, Ottův naučný slovník neví o povlečení nic. Jen v závěru konstatuje: Svazky cévní jsou tuhé a proto lze jich použíti ke spřádání vláken jako u lnu. Nic naplat, musím chtěnechtě ocitovat neznámého autora z druhého konce Vysočiny. Prý, Marie Stuartovna prohlašovala, že povlečení utkané z kopřivových vláken bylo nejměkčí, v jakém kdy spala... Marie, Marie, já se dnes pořádně nevyspím ani ve lnu, ani v bavlně, natož pak v kopřivách. Ale další autorovo povídání je věrohodnější: z kopřivových vláken se pletly rybářské sítě a lana, z listů se získávalo zelené barvivo, připravoval čaj a vařilo pivo, kopřivy prý se v minulosti používaly jako rostlinný všelék. A pokud jde o to pivo, bylo prý vhodné k léčbě žloutenky. Ovšem! Kopřivové listy se musely nasbírat ještě před prvním májem, jinak po tomto datu už prý náleží čertu jako materiál na košile... Jenže před 1. májem byly dříve jiné starosti, zametaly se ulice, věšely girlandy, psala se hesla. A po slávě se zase uklízelo. Kdeže byl čas na kopřivy. A čas není ani teď. Rostou vesele za naší zahradou a soused je trhá jen pro housata. Tak alespoň někdo bude tady na tom světě "zdravej až do smrti". Chudáci housata...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)