Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
U studánky Panny Marie

Bývaly kdysi nedělní procházky. Rodina si po snídani připravila chlebník, zabalila do ubrousků krajíce namazané máslem a přidala vajíčka vařená natvrdo a šlo se. Obvykle se vycházelo kolem sedmé hodiny, to podle toho, kam bylo třeba dojít.

Dnes se vydáme jen kousek za Vyskytnou. Po silnici směrem na Ježenou nebo do Jiřína. Půjdeme po dlouhé táhlé rovince, po asfaltové silnici lemované starými bizarními stromy, do nichž se opírá zimní vichřice a rok co rok láme jejich větve do podivných chapadel čnějících výstražně k nebi. Pod námi teče Jiřínský potok. Smutný proud vody uprostřed dlážděného koryta. Dříve tady byl kouzelný kout s meandry, olšinami, vysokou travou či trsy blatouchů. Nánosy písku, staré kořeny a omýlané žulové balvany daly v dávných dobách název právě místu odkud jsme vyšli. Vyskytná. Ves poprvé připomínaná v listinách v roce 1226. V potoce, který ji obtékal se "vyskýtaly" či vyčnívaly kameny, kořeny nebo pařezy uhnilých stromů. Celých 700 let se tady rozlévaly jarní vody po loukách a zase se vracely do koryta, až jednoho dne přišel člověk a začal přetvářet přírodu. Poručil vodě kudy poteče, koryta napřímil, stromy pokácel a na vyvýšeném místě založil stromořadí, které mělo vodu na tom kousku smutné cesty doprovázet.
Zaplať Bůh, že tehdy došel člověk až po nedaleký kamenný most, kde svoji představu ukončil. Dál už je to jako dříve. Můžete to sami posoudit. Voda se kroutí jako had, šumí a bublá a celý potok vzhlíží vesele až ku prameni. A k jednomu z nich směřují i naše kroky. Studánka. Kousek za mostem je na levém okraji lesa pokroucená šipka s tímto nápisem. Nedaleko odtud byla skutečně studánka Panny Marie, ale více byla známa jako Svatováclavská. Před pár lety sem směřovala auto pro zázračnou studenou vodu. Prý zcela čistou, průzračnou a léčící všechny neduhy, podobně jako voda z pramene na Křemešníku. Však také zdejší voda tekla v podobných intervalech. Začala se plnit v neděli po Nanebevzetí Páně a vysychala kolem 28. září na svatého Václava, stejně jako ta křemešnická. Zdejší lid dokonce věřil tomu, že tyto dva prameny jsou spojeny.
A co praví pověst? Kdysi dávno v tomto kraji zuřil mor mezi lidmi a mnohé přivedl až do hrobu. Tak tomu bylo ve Vyskytné a v dalších okolních vsích. Všichni prý zmalomyslněli a byli velice sklíčeni. Pojednou se všude rozneslo, že večer kráčela nějaká žena v mlhavě šedém šatě po louce ke studánce a nesla v ruce džbán. Něco prý si povídala, ale nikdo jejím slovům nerozuměl. Až jednoho dne nabyly tři zdejší hospodyně odvahy, přiblížily se k okraji lesa a za stromy mlčky čekaly na neznámou. Ta přišla tiše a když se zrovna jala nabírat vody do džbánu, jedna z hospodyň vystoupila z úkrytu a slušně pozdravila a otázala se jí: "Odkud přicházíš a kam jdeš? Proč nabíráš vody z tohoto pramene?" Tu promluvila neznámá se džbánem: "Kdo bere vody z této studánky zůstává zdráv na těle i na duši". Potom zmizela stejně rychle, jako se objevila a vícekrát ji už nikdo nespatřil. Od té doby všichni lidé z okolí chodili sem pro vodu, a hle! Kdo byl nemocen se uzdravi, a kdo byl zdráv, zůstal i nadále...
Pověst končí. Došli jsme na místo, kde pod kořeny velkých smrků je udělán dřevěný přístřešek pro studánku. Ale voda už tu není a nebude. Meliorace vyhloubily pár metrů odtud sběrnou jímku a zázračná voda v ní navždy zmizela. Stromy tiše mávají větvemi a člověka ovane lesní chlad. Co všechno nám vzal ten minulý čas. Poesii, kouzlo mokřadů, bublajících potůčků v údolích, nadějí, že právě tahle zázračná voda nás zbaví bolesti na těle a osvěží našeho ducha.
Už nechodíme ke studánkám, vodu vozíme v plastikových lahvích, které pohazujeme po lesích a podél cest. Cesta zpátky je toho dokladem. V louce se povalují desítky lahví, pneumatika, igelitové pytle. Mávnete možná rukou, že u vás taky. Co naplat, žijeme rychle, ale měníme se pomalu.
Povím vám na závěr ještě jednu malou historku o zázračné vodě ze studánky. Nebyla to ta zdejší voda, byla to ta křemešnická. Vezli jsme ji před mnoha lety babičce na bolavé nohy. Bylo teplo a voda se vypila. Co teď, co tomu řekne babička. Tak jsme před domem napustili vodu z vodovodu. Babička netušila nic a byla moc ráda. Za dva týdny však měla po bolestech. Rány se zacelily, noha přestala bolet a pan doktor konstatoval, že je to zázrak. Babička věřila vodě a voda ji uzdravila. Škoda té opravdu zázračné ve studánce Vyskytné. Její léčivé účinky mohly totiž pramenit v nedalekých starých a zaniklých stříbrných dolech. Kutalo se tady už od poloviny 13. století a žije se tu zdravě doposud. Stejné kvality je současná voda dodávána zdejším vodovodem až z pramenišť od Bílého Kamene. Ale o tom až při další procházce.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)