Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
U studánky Panny Marie

Bývaly kdysi nedělní procházky. Rodina si po snídani připravila chlebník, zabalila do ubrousků krajíce namazané máslem a přidala vajíčka vařená natvrdo a šlo se. Obvykle se vycházelo kolem sedmé hodiny, to podle toho, kam bylo třeba dojít.

Dnes se vydáme jen kousek za Vyskytnou. Po silnici směrem na Ježenou nebo do Jiřína. Půjdeme po dlouhé táhlé rovince, po asfaltové silnici lemované starými bizarními stromy, do nichž se opírá zimní vichřice a rok co rok láme jejich větve do podivných chapadel čnějících výstražně k nebi. Pod námi teče Jiřínský potok. Smutný proud vody uprostřed dlážděného koryta. Dříve tady byl kouzelný kout s meandry, olšinami, vysokou travou či trsy blatouchů. Nánosy písku, staré kořeny a omýlané žulové balvany daly v dávných dobách název právě místu odkud jsme vyšli. Vyskytná. Ves poprvé připomínaná v listinách v roce 1226. V potoce, který ji obtékal se "vyskýtaly" či vyčnívaly kameny, kořeny nebo pařezy uhnilých stromů. Celých 700 let se tady rozlévaly jarní vody po loukách a zase se vracely do koryta, až jednoho dne přišel člověk a začal přetvářet přírodu. Poručil vodě kudy poteče, koryta napřímil, stromy pokácel a na vyvýšeném místě založil stromořadí, které mělo vodu na tom kousku smutné cesty doprovázet.
Zaplať Bůh, že tehdy došel člověk až po nedaleký kamenný most, kde svoji představu ukončil. Dál už je to jako dříve. Můžete to sami posoudit. Voda se kroutí jako had, šumí a bublá a celý potok vzhlíží vesele až ku prameni. A k jednomu z nich směřují i naše kroky. Studánka. Kousek za mostem je na levém okraji lesa pokroucená šipka s tímto nápisem. Nedaleko odtud byla skutečně studánka Panny Marie, ale více byla známa jako Svatováclavská. Před pár lety sem směřovala auto pro zázračnou studenou vodu. Prý zcela čistou, průzračnou a léčící všechny neduhy, podobně jako voda z pramene na Křemešníku. Však také zdejší voda tekla v podobných intervalech. Začala se plnit v neděli po Nanebevzetí Páně a vysychala kolem 28. září na svatého Václava, stejně jako ta křemešnická. Zdejší lid dokonce věřil tomu, že tyto dva prameny jsou spojeny.
A co praví pověst? Kdysi dávno v tomto kraji zuřil mor mezi lidmi a mnohé přivedl až do hrobu. Tak tomu bylo ve Vyskytné a v dalších okolních vsích. Všichni prý zmalomyslněli a byli velice sklíčeni. Pojednou se všude rozneslo, že večer kráčela nějaká žena v mlhavě šedém šatě po louce ke studánce a nesla v ruce džbán. Něco prý si povídala, ale nikdo jejím slovům nerozuměl. Až jednoho dne nabyly tři zdejší hospodyně odvahy, přiblížily se k okraji lesa a za stromy mlčky čekaly na neznámou. Ta přišla tiše a když se zrovna jala nabírat vody do džbánu, jedna z hospodyň vystoupila z úkrytu a slušně pozdravila a otázala se jí: "Odkud přicházíš a kam jdeš? Proč nabíráš vody z tohoto pramene?" Tu promluvila neznámá se džbánem: "Kdo bere vody z této studánky zůstává zdráv na těle i na duši". Potom zmizela stejně rychle, jako se objevila a vícekrát ji už nikdo nespatřil. Od té doby všichni lidé z okolí chodili sem pro vodu, a hle! Kdo byl nemocen se uzdravi, a kdo byl zdráv, zůstal i nadále...
Pověst končí. Došli jsme na místo, kde pod kořeny velkých smrků je udělán dřevěný přístřešek pro studánku. Ale voda už tu není a nebude. Meliorace vyhloubily pár metrů odtud sběrnou jímku a zázračná voda v ní navždy zmizela. Stromy tiše mávají větvemi a člověka ovane lesní chlad. Co všechno nám vzal ten minulý čas. Poesii, kouzlo mokřadů, bublajících potůčků v údolích, nadějí, že právě tahle zázračná voda nás zbaví bolesti na těle a osvěží našeho ducha.
Už nechodíme ke studánkám, vodu vozíme v plastikových lahvích, které pohazujeme po lesích a podél cest. Cesta zpátky je toho dokladem. V louce se povalují desítky lahví, pneumatika, igelitové pytle. Mávnete možná rukou, že u vás taky. Co naplat, žijeme rychle, ale měníme se pomalu.
Povím vám na závěr ještě jednu malou historku o zázračné vodě ze studánky. Nebyla to ta zdejší voda, byla to ta křemešnická. Vezli jsme ji před mnoha lety babičce na bolavé nohy. Bylo teplo a voda se vypila. Co teď, co tomu řekne babička. Tak jsme před domem napustili vodu z vodovodu. Babička netušila nic a byla moc ráda. Za dva týdny však měla po bolestech. Rány se zacelily, noha přestala bolet a pan doktor konstatoval, že je to zázrak. Babička věřila vodě a voda ji uzdravila. Škoda té opravdu zázračné ve studánce Vyskytné. Její léčivé účinky mohly totiž pramenit v nedalekých starých a zaniklých stříbrných dolech. Kutalo se tady už od poloviny 13. století a žije se tu zdravě doposud. Stejné kvality je současná voda dodávána zdejším vodovodem až z pramenišť od Bílého Kamene. Ale o tom až při další procházce.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)