Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Dům na pěti linkách

Tak bychom mohli nazvat rodný dům Gustava Mahlera v Kališti u Humpolce, kde se dne 7. července 1860 tento velikán světové hudby narodil. O to smutnější byla zpráva, kterou v roce 1937 přinesl populární vlastivědný sborník Zálesí, že o prázdninách zapálil blesk hostinec paní Kratochvílové a tak rodný domek skladatele, kde strávil nejútlejší mládí, vyhořel.

Jaká vlastně byla cesta Mahlerů do Kaliště? O tom všem dnes vydává svědectví stovky odborných článků a publikací. Vůbec první Mahler se objevuje v soupisu židovských rodin ve Chmelné u Vlašimi. V roce 1793 zde žije Abraham Jakub Mahler se svojí ženou Annou a dětmi Michaelem, Sarou a Bernardem. Jejich dědeček Jakub se prý narodil někdy kolem roku 1690 a usadil se ještě s dalšími čtyřmi židovskými rodinami právě ve Chmelné. Jméno Mahler se zde v dochovaných písemnostech té doby ještě neobjevilo, neboť Židé - muži se tehdy uváděli dvěma jmény a to prvním, které jim bylo uděleno při obřízce a druhým po otci. Teprve roku 1787 vydal Josef II. nařízení o úpravě osobních jmen a příjmení a tak stará židovská jména zanikla a objevila zcela nová. Na cestu světem se tak poprvé vydalo příjmení Mahler. Z matrik víme, že Abraham Jakub se narodil roku 1720 a zemřel ve Chmelné roku 1800.
Nás bude nejvíce zajímat syn Bernard Mojžíš, který se narodil kolem roku 1750 a který po sňatku s Ludmilou, rozenou Lustigovou, měl šest dětí a mezi nimi syna Šimona. Ten však nezůstává s rodiči ve Chmelné a svoji lásku následuje do Lipnice. Nelegálním sňatkem s Marií Bondyovou se tak přiženil do rodiny zdejšího řezníka a po narození prvního syna odjíždějí všichni tři do Kaliště, kde se jim narodilo ještě dalších devět potomků. Tady podnikají na pronajaté panské vinopalně a v roce 1838 ji kupují. Po otcově smrti převzal provoz s roční produkcí více jak 90 hektolitrů 25 stupňové pálenky nejstarší syn Bernard, narozený roku 1827 ještě na Lipnici. Ve věku třiceti let zakládá rodinu a jeho ženou se stává Marie, rozená Hermannová, dcera mydláře z Ledče nad Sázavou.
Dne 7. července 1860 se jim narodil druhý syn, který dostal jméno Gustav. Celá rodina pak z Kaliště ještě téhož roku na podzim odchází do Jihlavy, aby zde zřídila malou výrobnu likérů a výčep lihovin. Budoucí hudební skladatel se tak stěhuje ve svých čtyřech měsících do velkého města, kde bude trávit svých patnáct dětských let. Celá početná rodina obdržela domovské právo a tak v matrikách příslušníků města Jihlavy, uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě, můžeme sledovat na jedné stránce tragický osud všech čtrnácti dětí, z nichž bylo jedenáct chlapců a tři děvčata. Osm Gustavových sourozenců totiž v dětském věku zemřelo a tak není pochyb o tom, že tato rodinná tragedie se později projevila v jeho hudebním díle. Oslavou života, lásky a krásy na prahu smrti, která kráčí neúprosně světem.
V roce 1901 se Gustav Mahler oženil s Almou Marií Schindlerovou, narozenou ve Vídni v roce 1879. Také jeho rodinu zasáhla velká tragedie, která se nám vyjeví při pohledu na jinou stránku objemné matriky příslušníků města Jihlavy, kde je poznamenáno narození, ale i smrt jejich prvorozené dcerky Marie Anny. Není bez zajímavosti, že jihlavské domovské právo Mahlerovy rodiny zaniklo až ze zákona v roce 1948.
Gustav Mahler však zůstal nezlomen a pracoval neúnavně dál. Přehled jeho tvorby je obdivuhodný. Nejenom výčet jednotlivých symfonií, kantát a písní, ale také jeho činnost dirigentská, byl operním ředitelem v Budapešti a pak také ředitelem dvorní opery ve Vídni, připomeňme si, že to byl právě on, kdo ve zdejší opeře uvedl Prodanou nevěstu, Hubičku, Tajemství a Dalibora. V roce 1907 odchází Mahler do New Yorku a jako dirigent nastupuje v Metropolitní opeře, kde uvádí mimo jiné Prodanou nevěstu s Emou Destinovou a později přebírá řízení newyorské filharmonie. Na sklonku roku 1910 vážně onemocní a zcela vyčerpán přijíždí zpět do Evropy. Umírá ve Vídni dne 18. května 1911.
Jeho žena se později znovu provdala za spisovatele Franze Werfela, ale po smrti v roce 1964 v New Yorku byla převezena a pohřbena vedle Gustava Mahlera ve Vídni.
Dodnes je po celém světě rozptýleno několik potomků tohoto slavného rodu. Rodokmen zpracovaný badatelem Jiřím Rychetským z Humpolce ukazuje osud jednoho židovského rodu během tří staletí od prapředka Jakuba, otce již archivně doloženého Abrahama Jakuba Mahlera, až po příslušníky dnešní desáté či, kdo ví, už možná jedenácté generace.
Lidé jsou smrtelní, Mahlerova hudba však bude věčná. V roce 1998 řekl president Václav Havel:
"Pevně věřím, že i vy, naši potomci, budete naslouchat Mahlerově hudbě a že svět bude přeci jen koncem 21. století o něco lepší, než je ten náš!"

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)