Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.7.: Retro jízda na všech možných bicyklech od Dolního mlýna v Balinách v sobotu

15.7.: Příroda v obležení: Jak a kam hlásit turistický vandalismus

15.7.: Kamenný most z 18. století mezi Henčovem a Velkým Beranovem byl prohlášen za kulturní památku

15.7.: Devětačtyřicetiletý muž je podezřelý ze čtyř trestných činů, například krádeže či vloupání do domu

14.7.: Nová laparoskopická věž umožní operatérům v třebíčské nemocnici operovat častěji a šetrněji

14.7.: Město Jihlava rekonstruuje pomník na náměstí Svobody

14.7.: Malpa hnědá v táborské zoo je rozený hamoun!

13.7.: V Jihlavě od úterý roušky v MHD, ve službách, v sociálních službách i ve velkých obchodech

13.7.: V Brtnici nadýchal šestnáctiletý chlapec přes dvě promile alkoholu

13.7.: U Ostrova nad Oslavou byly nalezeny dva dělostřelecké granáty a dělostřelecká mina

13.7.: Registrace na Jihlavský půlmaraton je otevřena!

13.7.: Na dálnici D1 na 139. kilometru se srazila tři nákladní auta, dálnice na Prahu je neprůjezdná

13.7.: Letní promoce absolventů Vysoké školy polytechnické Jihlava se ruší

13.7.: Krajské nemocnice na Vysočině jsou připraveny operativně navýšit kapacity odběrových míst

13.7.: Jiří Suchý: Často jsem své texty napsal ve svých snech

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kostelíček sv. Anny u Opatova

Nejprve si řekněme, že jde o obec v okrese Třebíč. Jak ze samotného názvu vyplývá, patřil nejprve dvůr, a později ves, od samého vzniku opatům želivského kláštera, kteří v nedalekých Kněžicích založili proboštství. Vše se odehrálo kolem poloviny 12. století, kdy už bylo celé zdejší území patrně kolonisováno. Nejdříve se v listinách z roku 1222 připomíná jistý Dětřich z Kněžic. Po něm roku 1289 daroval Theodorich z Kněžic patronát opatovského kostela faráři v Kněžicích. Úzké kontakty mezi oběma sídly se v dalším století ještě prohloubily. Objevuje se zde Herka z Opatova nebo Ješek z Opatova, na druhé straně pak Hrut nebo Michek z Kněžic.

Jisté je, že opatovský kostel sv. Bartoloměje byl vybudován už na počátku 13. století a teprve roku 1841, podle historika Dvorského, byl na jeho místě postaven zcela nový barokní chrám. Náklady hradil tehdejší majitel panství, kníže Antonín z Collalto a jeho syn Edvard.
Příslušníci tohoto rodu, sídlící na Brtnici, byli známi zakládáním klášterů, kostelů a kaplí. A tak není vyloučeno, že také díky jejich zbožnosti a šlechetnosti zde byla v roce 1875, při zázračné studánce, vystavěna nová pseudogotická kaple sv. Anny. Stará stavba, jak uvádí prof. dr. František Dvorský ve Vlastivědě Moravské - Třebícký okres, stála původně nedaleko nového objektu a byla pravděpodobně po jeho dokončení zbořena. O jejím vzniku se nedochovaly žádné zprávy či pověsti, pouze se traduje, že v neděli po sv. Anně sem putuje od dávných časů mnoho věřícího lidu, aby oslavilo patronku a napilo se ze zázračného pramene.
Oblibu a vážnost tohoto poutního místa popisuje rovněž Karel Eichler v knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1888. Také on píše, že se zde konají od nepamětných dob poutě z celého okolí a že je v kapli ctěn starý milostivý obraz sv. Anny. Dále se zmiňuje o staré kapli, místo které byl "vystavěn slušný kostelíček". Poutě v něm prý stále trvají, psal se tehdy rok 1888.
Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské z roku 1908 uvádí, že Opatov se připomíná již od roku 1086. Díky brtnickým Collaltům zde byla roku 1666 obnovena duchovní katolická správa. Nový farní kostel sv. Bartoloměje se stavěl v letech 1845 až 1847 a v roce 1898 byl nákladně vymalován, upraven a vysvěcen. Veškeré náklady byly hrazeny z pozůstalosti zdejšího děkana Františka Padalíka a z příspěvků patrona a farníků. O kapli sv. Anny se zmiňuje jen krátce, že jest slušná a ve slohu barokním, což je ovšem chybné slohové určení. Kaple je skutečně pseudogotická stavba na velmi krásném romantickém místě nad pramenem zázračné vody.
Uctívání sv. Anny, matky Panny Marie, úzce souvisí s mariánským kultem a proto také celá řada kostelů a kaplí je jí zasvěcena. Papež Řehoř XIII. ustanovil v roce 1584 její svátek na den 26. července. Celých dvacet let čekala sv. Anna na své první dítě a proto také je patronkou žen ve stavu požehnaném. Pro vytrvalost v modlitbě a důvěře v Boha se rovněž stala patronkou horníků. Zemřela prý ve vysokém věku a tak k její cti vznikla řada poutních míst. Jedním z nich je Opatov.
Podle posledních zpráv se zde poutě po roce 1989 znovu obnovily a opět se zde scházejí věřící z celého okolí. A tak je dobře!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)