Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.11.: Řidička auta, která zemřela na Jihlavsku, jela na letních pneumatikách

13.11.: Zastávky městské hromadné dopravy v Havlíčkově Brodě budou nově na znamení

13.11.: V prostorách Vysoké školy polytechnické v Jihlavě se bude konat veletrh pracovních příležitostí

13.11.: U Henčova na Jihlavsku zemřela po srážce s dodávkou řidička osobního auta

13.11.: Oblastní charita Jihlava ocenila čtyři desítky dobrovolníků roku 2024

12.11.: Zachránil mývala a přivezl ho do táborské zoo, která je jako jediná zoologická zahrada v Česku může chovat

12.11.: Ve Žďáře nad Sázavou bude v neděli zbourána Berlínská zeď

12.11.: V areálu nemocnice v Jihlavě se mění režim parkovného, připlatí si, kdo nejde na ošetření či na návštěvu

12.11.: Třebíčané vysadili v Bažantnici jednaosmdesát lip velkolistých

12.11.: Světový den diabetu. Připomeňme si vážnost nemoci, které se říká cukrovka

12.11.: Návštěvy v nemocnici v Pelhřimově jsou opět povoleny

12.11.: Následná péče Jihlava vstupuje do podzimní sezóny s několika zásadními novinkami

12.11.: Kaplička svatého Jana Křtitele pod Křemešníkem bude po opravě požehnána

11.11.: Zdravá dietní varianta pro pacienty Dieta 3FIT, omezuje tuky, cukry a kuchyňskou sůl

11.11.: Na výstavě ve Žďáře nad Sázavou budou k vidění i živé včelky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kostelíček sv. Anny u Opatova

Nejprve si řekněme, že jde o obec v okrese Třebíč. Jak ze samotného názvu vyplývá, patřil nejprve dvůr, a později ves, od samého vzniku opatům želivského kláštera, kteří v nedalekých Kněžicích založili proboštství. Vše se odehrálo kolem poloviny 12. století, kdy už bylo celé zdejší území patrně kolonisováno. Nejdříve se v listinách z roku 1222 připomíná jistý Dětřich z Kněžic. Po něm roku 1289 daroval Theodorich z Kněžic patronát opatovského kostela faráři v Kněžicích. Úzké kontakty mezi oběma sídly se v dalším století ještě prohloubily. Objevuje se zde Herka z Opatova nebo Ješek z Opatova, na druhé straně pak Hrut nebo Michek z Kněžic.

Jisté je, že opatovský kostel sv. Bartoloměje byl vybudován už na počátku 13. století a teprve roku 1841, podle historika Dvorského, byl na jeho místě postaven zcela nový barokní chrám. Náklady hradil tehdejší majitel panství, kníže Antonín z Collalto a jeho syn Edvard.
Příslušníci tohoto rodu, sídlící na Brtnici, byli známi zakládáním klášterů, kostelů a kaplí. A tak není vyloučeno, že také díky jejich zbožnosti a šlechetnosti zde byla v roce 1875, při zázračné studánce, vystavěna nová pseudogotická kaple sv. Anny. Stará stavba, jak uvádí prof. dr. František Dvorský ve Vlastivědě Moravské - Třebícký okres, stála původně nedaleko nového objektu a byla pravděpodobně po jeho dokončení zbořena. O jejím vzniku se nedochovaly žádné zprávy či pověsti, pouze se traduje, že v neděli po sv. Anně sem putuje od dávných časů mnoho věřícího lidu, aby oslavilo patronku a napilo se ze zázračného pramene.
Oblibu a vážnost tohoto poutního místa popisuje rovněž Karel Eichler v knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1888. Také on píše, že se zde konají od nepamětných dob poutě z celého okolí a že je v kapli ctěn starý milostivý obraz sv. Anny. Dále se zmiňuje o staré kapli, místo které byl "vystavěn slušný kostelíček". Poutě v něm prý stále trvají, psal se tehdy rok 1888.
Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské z roku 1908 uvádí, že Opatov se připomíná již od roku 1086. Díky brtnickým Collaltům zde byla roku 1666 obnovena duchovní katolická správa. Nový farní kostel sv. Bartoloměje se stavěl v letech 1845 až 1847 a v roce 1898 byl nákladně vymalován, upraven a vysvěcen. Veškeré náklady byly hrazeny z pozůstalosti zdejšího děkana Františka Padalíka a z příspěvků patrona a farníků. O kapli sv. Anny se zmiňuje jen krátce, že jest slušná a ve slohu barokním, což je ovšem chybné slohové určení. Kaple je skutečně pseudogotická stavba na velmi krásném romantickém místě nad pramenem zázračné vody.
Uctívání sv. Anny, matky Panny Marie, úzce souvisí s mariánským kultem a proto také celá řada kostelů a kaplí je jí zasvěcena. Papež Řehoř XIII. ustanovil v roce 1584 její svátek na den 26. července. Celých dvacet let čekala sv. Anna na své první dítě a proto také je patronkou žen ve stavu požehnaném. Pro vytrvalost v modlitbě a důvěře v Boha se rovněž stala patronkou horníků. Zemřela prý ve vysokém věku a tak k její cti vznikla řada poutních míst. Jedním z nich je Opatov.
Podle posledních zpráv se zde poutě po roce 1989 znovu obnovily a opět se zde scházejí věřící z celého okolí. A tak je dobře!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)