Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Hodinky

Inspiraci mi tentokrát poskytla Česká televise se svým báječným nedělním pořadem Domácí štěstí. Návštěva u sběratele hodinek. Není to krása dívat se a naslouchat tikotu všech možných a nemožných strojů a strojků. Té nepřeberné kráse lidského kumštu a umu.

Hodinky. Měli jsme je doma na poličce. Takový buclatý modrý budík. Dlouho se vrzavě natahoval, aby pak několik hodin tikal jako blázen. Ale čas se kolem něj nějak divně vlekl a nebyl to čas radostný. Období okupace. Pak přece jen svitlo slunce a osvoboditelé přijeli do Jihlavy. České obyvatelstvo radostně mávalo, německé bylo za záclonou za okny. Náš budík změnil majitele, to když sovětští vojáci prohledávali domy a hledali fašisty a občas našli i hodinky. U nás ještě malou baterku se kterou jsme pospíchali do sklepa za houkání sirén. No co, stejně už se potom nehoukalo...
Také náš pán domácí, tůze zvědavý dědoušek, vykračoval si kolem hotelu Zlatá Hvězda, když tu náhle jeden z osvoboditelů požádal o "časy" a už si je raději ponechal, aby se nemusel stále někde doptávat. Pan domácí byl zdrcen, byl to rodinný šperk, celé ze zlata. Už se na ně nikde a nikdy nedoptal. Jako Němec odjel s prvním transportem do Německa.
Odjížděli postupně i ostatní Němci. Najednou bylo všude plno hodin a hodinek. Na obcích i ve městech byly soustřeďovány na Národních výborech a později prodávány. To jen ty obyčejné, niklované, porouchané. Ty zlaté a stříbrné se rozkradly. Je o tom pár archivních dokumentů a figuruje při tom několik jmen. Některá jsem znal...
Hodinky. Hodiny to jsou. Dřevěná vyřezávaná skříň, mosazná závaží, jemný chod a krásný hlas - bim, bam. A na zadní straně inkoustovou tužkou letopočet 1886 a sdělení, že jde o svatební dar. Kdeže je těm novomanželům konec. Sám Pámbu ví, jak se dostaly ze Třeště do Jihlavy, když přece hodiny neumí chodit. Tedy chodit, to jo, ale nohy nemají...
Nebo švýcarské "cibule" značky Omega. Jednoplášťové. Otevřete a můžete číst. Špatně. Je to málo vyryté, něco jako: HORNING A. - Lokomotiv f. - Iglau, 27.3.1900. A nic víc. Snad dárek k nějakému výročí. Snad při odchodu do důchodu. Kdo ví. Věci nás obklopují, ale často tají svůj původ. Záhadně mlčí a nutí nás k následování. Navzájem se prohlížíme a okouzlujeme. Jeden bez druhého nemůžeme být. Pak se člověk nemůže divit, že slušný pan domácí zuří a prostě nadává, když mu někdo sebere hodinky. Byl prý to zlatý člověk, tak alespoň něco z toho zlata mu zůstalo... Bim, bam!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. J.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)