Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Hodinky

Inspiraci mi tentokrát poskytla Česká televise se svým báječným nedělním pořadem Domácí štěstí. Návštěva u sběratele hodinek. Není to krása dívat se a naslouchat tikotu všech možných a nemožných strojů a strojků. Té nepřeberné kráse lidského kumštu a umu.

Hodinky. Měli jsme je doma na poličce. Takový buclatý modrý budík. Dlouho se vrzavě natahoval, aby pak několik hodin tikal jako blázen. Ale čas se kolem něj nějak divně vlekl a nebyl to čas radostný. Období okupace. Pak přece jen svitlo slunce a osvoboditelé přijeli do Jihlavy. České obyvatelstvo radostně mávalo, německé bylo za záclonou za okny. Náš budík změnil majitele, to když sovětští vojáci prohledávali domy a hledali fašisty a občas našli i hodinky. U nás ještě malou baterku se kterou jsme pospíchali do sklepa za houkání sirén. No co, stejně už se potom nehoukalo...
Také náš pán domácí, tůze zvědavý dědoušek, vykračoval si kolem hotelu Zlatá Hvězda, když tu náhle jeden z osvoboditelů požádal o "časy" a už si je raději ponechal, aby se nemusel stále někde doptávat. Pan domácí byl zdrcen, byl to rodinný šperk, celé ze zlata. Už se na ně nikde a nikdy nedoptal. Jako Němec odjel s prvním transportem do Německa.
Odjížděli postupně i ostatní Němci. Najednou bylo všude plno hodin a hodinek. Na obcích i ve městech byly soustřeďovány na Národních výborech a později prodávány. To jen ty obyčejné, niklované, porouchané. Ty zlaté a stříbrné se rozkradly. Je o tom pár archivních dokumentů a figuruje při tom několik jmen. Některá jsem znal...
Hodinky. Hodiny to jsou. Dřevěná vyřezávaná skříň, mosazná závaží, jemný chod a krásný hlas - bim, bam. A na zadní straně inkoustovou tužkou letopočet 1886 a sdělení, že jde o svatební dar. Kdeže je těm novomanželům konec. Sám Pámbu ví, jak se dostaly ze Třeště do Jihlavy, když přece hodiny neumí chodit. Tedy chodit, to jo, ale nohy nemají...
Nebo švýcarské "cibule" značky Omega. Jednoplášťové. Otevřete a můžete číst. Špatně. Je to málo vyryté, něco jako: HORNING A. - Lokomotiv f. - Iglau, 27.3.1900. A nic víc. Snad dárek k nějakému výročí. Snad při odchodu do důchodu. Kdo ví. Věci nás obklopují, ale často tají svůj původ. Záhadně mlčí a nutí nás k následování. Navzájem se prohlížíme a okouzlujeme. Jeden bez druhého nemůžeme být. Pak se člověk nemůže divit, že slušný pan domácí zuří a prostě nadává, když mu někdo sebere hodinky. Byl prý to zlatý člověk, tak alespoň něco z toho zlata mu zůstalo... Bim, bam!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. J.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)