Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Hodinky

Inspiraci mi tentokrát poskytla Česká televise se svým báječným nedělním pořadem Domácí štěstí. Návštěva u sběratele hodinek. Není to krása dívat se a naslouchat tikotu všech možných a nemožných strojů a strojků. Té nepřeberné kráse lidského kumštu a umu.

Hodinky. Měli jsme je doma na poličce. Takový buclatý modrý budík. Dlouho se vrzavě natahoval, aby pak několik hodin tikal jako blázen. Ale čas se kolem něj nějak divně vlekl a nebyl to čas radostný. Období okupace. Pak přece jen svitlo slunce a osvoboditelé přijeli do Jihlavy. České obyvatelstvo radostně mávalo, německé bylo za záclonou za okny. Náš budík změnil majitele, to když sovětští vojáci prohledávali domy a hledali fašisty a občas našli i hodinky. U nás ještě malou baterku se kterou jsme pospíchali do sklepa za houkání sirén. No co, stejně už se potom nehoukalo...
Také náš pán domácí, tůze zvědavý dědoušek, vykračoval si kolem hotelu Zlatá Hvězda, když tu náhle jeden z osvoboditelů požádal o "časy" a už si je raději ponechal, aby se nemusel stále někde doptávat. Pan domácí byl zdrcen, byl to rodinný šperk, celé ze zlata. Už se na ně nikde a nikdy nedoptal. Jako Němec odjel s prvním transportem do Německa.
Odjížděli postupně i ostatní Němci. Najednou bylo všude plno hodin a hodinek. Na obcích i ve městech byly soustřeďovány na Národních výborech a později prodávány. To jen ty obyčejné, niklované, porouchané. Ty zlaté a stříbrné se rozkradly. Je o tom pár archivních dokumentů a figuruje při tom několik jmen. Některá jsem znal...
Hodinky. Hodiny to jsou. Dřevěná vyřezávaná skříň, mosazná závaží, jemný chod a krásný hlas - bim, bam. A na zadní straně inkoustovou tužkou letopočet 1886 a sdělení, že jde o svatební dar. Kdeže je těm novomanželům konec. Sám Pámbu ví, jak se dostaly ze Třeště do Jihlavy, když přece hodiny neumí chodit. Tedy chodit, to jo, ale nohy nemají...
Nebo švýcarské "cibule" značky Omega. Jednoplášťové. Otevřete a můžete číst. Špatně. Je to málo vyryté, něco jako: HORNING A. - Lokomotiv f. - Iglau, 27.3.1900. A nic víc. Snad dárek k nějakému výročí. Snad při odchodu do důchodu. Kdo ví. Věci nás obklopují, ale často tají svůj původ. Záhadně mlčí a nutí nás k následování. Navzájem se prohlížíme a okouzlujeme. Jeden bez druhého nemůžeme být. Pak se člověk nemůže divit, že slušný pan domácí zuří a prostě nadává, když mu někdo sebere hodinky. Byl prý to zlatý člověk, tak alespoň něco z toho zlata mu zůstalo... Bim, bam!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. J.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)