Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.10.: Z policejního deníku: policisté zjistili 145 vládních porušení, postřelený myslivec či navrtaná lípa

29.10.: V pelhřimovských ulicích již dělníci instalují vánoční výzdobu

29.10.: Na Vysočině za posledních sedm dní hygienici zaznamenali přes čtyři tisíce pozitivních osob

29.10.: Lékaři na Vysočině vyšetřili plíce čtyřiatřiceti lidem, plicní fibrózu neměl nikdo

29.10.: Dobrovolníci mohou pomoci nejen v Jihlavě

28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Paulánský klášter u Nové Bystřice

Řekněme hned na úvod, že - bývalý klášter - s dosud stojícím chrámem Nejsvětější Trojice v malé vesničce Klášter, vzdálené hodinu cesty od Nové Bystřice. V padesátých letech byla podstatná část celého čtyřkřídlého areálu zbořena a zůstala pouze tzv. Červená chodba a k ní přiléhající zmíněný chrám.

V uměleckých památkách Čech se hovoří krátce o historii a v případě kostela autor uvádí, že jde o významnou raně barokní stavbu. Nezbývá, než litovat toho, jak se k zachování celého vzácného komplexu postavila "doba budování socialismu v naší vlasti". O překrásném interiéru kostela nemluvě. Každý návštěvník zde zůstane v úžasu stát, kéž postojí i tento chrám, jako memento připomínající komunistickou zlobu a lhostejnost.
V archivním materiálu bývalého církevního tajemníka v Dačicích byl nalezen drobný tisk z monografie faráře Josefa Mrštíka, nazvaný Bývalý Paulánský klášter nejsvětější Trojice u Nové Bystřice, vydaný nákladem farního úřadu ve Starém Městě a vytištěný Jaroslavem Svobodou v Jindřichově Hradci, patrně kolem roku 1948.
Z poutavého obsáhlého textu se můžeme dočíst, že založení kláštera doprovází pověst, že prý Pauláni byli posláni sv. Františkem do Čech, aby zde nalezli místo, kde budou stát tři lípy a vyvěrat budou tři prameny, a zde aby založili nový klášter. Při třetí výpravě se jim to podařilo. Stalo se tak 24. června 1501 za přispění majitele zdejšího panství Konráda Krajíře z Krajku a za souhlasu pasovského biskupa Vigila. Chrám byl založen ke cti a chvále Nejsvětější Trojice, Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Klášter byl pojmenován "Sana cella," česky Dobrá Voda, neboť právě voda z oněch tří pramenů přivodila v minulosti mnohá zázračná uzdravení. Pauláni nazvali studánku Vaterbrunn, na počest sv. Otce Františka z Pauly. Zázraky byly od roku 1751 postupně zapisovány do knihy Institutio Novitiorum.
V jednom zápise se praví, že jedenkráte do těchto míst zavítal slepý žebrák z Dačic spolu se svým průvodcem. Občerstven vodou, umyl sobě též oči a ku svému radostnému překvapení shledal, že zraku i zdraví nabyl. Pln díků a radosti navrátil se pak do své domoviny. Prameny se doposud nacházejí pod hlavním oltářem a jsou vedeny ve sklepení v kamenných skružích do studánky na východní straně kostela.
Dne 22. července 1533, právě v den oslav posvěcení chrámu, došlo k jeho přepadení. Přes čtyřicet mnichů a mnoho věřících bylo pobitu, ves Klášter a sousední vsi byly vypáleny. Kostel byl sice opatřen novou střechou, ale nadání klášterní bylo zrušeno. Od té doby se zde konaly pouze poutní slavnosti. Další pohromou byla třicetiletá válka, až konečně přišel rok 1626 a spolu s ním hrabě Adam Pavel Slavata, který jako nový majitel panství nechal celý areál opravit a znovu sem dne 29. září 1626 povolal Paulány z Burgundska. Narůstající příliv poutníků znamenal přestavbu kláštera a především nového chrámu. Zasloužil se o to Ferdinand Vilém Slavata v letech 1668 - 1682. Uvádí to rovněž nápis nad vstupem, který připomíná položení základního kamene dne 26. června 1668 a předčasnou smrt zakladatele Viléma Slavaty 2. dubna 1673.
K zajímavostem tohoto poutního místa patří mimo vybavení svatyně také krásná jemná dřevořezba Strom Života nebo také Strom Vykoupení. Datována je na počátek 18. století a podle pověsti prý byla zhotovena jedním z Paulánů, který se čímsi provinil a tak ve svém vězení ji vyřezal obyčejným nožíkem.
V chrámu také došlo k velké tragedii, když při pouti na den sv. Trojice se zřítil kůr a v přeplněném kostele zahynulo pod jeho troskami mnoho poutníků. Všichni jsou pochováni ve zdejší klášterní hrobce, jejíž vstup je zakryt kamennou deskou s nápisem Charitas - Láska. Zde odpočívá i většina Paulánů a také neznámý dobrodinec tohoto kláštera, patrně Ferdinand Mohr z Lichtenecku.
Největší poutě se zde konaly na sv. Řehoře a Nejsvětější Trojici. Hojně věřících přicházelo na svátek sv. Františka z Pauly. Jejich slavnost provázel hlas čtyř zvonů. Naopak smutné časy nastaly za panování císaře Josefa II. K tomu se vztahuje zpráva dr. Kryštůfka, kterou P. Josef Mrštík ve svém drobném tisku cituje doslovně: "Drahocenné rukopisy prodávaly se po librách na sýr. Bibliotheky byly za babku prodávány, zlaté a stříbrné skvosty skupovali židé. Plný vůz knih z klášterních knihoven za jeden neb dva zlaté se prodával. Že i ve zdejším klášteře jinak se nedělo, dá se mysliti. Toliko šťastné náhodě lze děkovati, že alespoň některé důležité knihy tuto se zachovaly a poněvadž kostel stal se farním, že nejpotřebnější věci při kostele zůstaly". - konec citátu.
Klášter však trpěl nepřízní osudu dál a tak si připomeňme závěrečná slova faráře Mrštíka: "Kdo máš mnoho, dej více, kdo máš málo, dej podle možností..." A neplatilo to jen tenkrát, u příležitosti udržení této památky. Platí to i dnes. A snad ještě důrazněji!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)