Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

15.1.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributorku drog, vandal polil auto barvou, opilec nadýchal 3,35 promile

15.1.: U Štoků na silnici I/38 se střetl náklaďák a pět osobních aut, nikdo se nezranil

15.1.: Sdružení Krajina po úpravě pastvisek nabízí přebytečné dřevo

15.1.: Prvním letošním přírůstkem v táborské zoo je jehně ovce kamerunské

15.1.: Policisté pátrají po šestnáctileté Veronice, která se nevrátila z vycházky do zařízení pro mládež v Janštejně

15.1.: Pachatele krádeže policisté v Kamenici nad Lipou dopadli na místě činu

15.1.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě má málo personálu, od pondělí pomohou hasiči

15.1.: Na silnici I/38 u Štoků se srazila tři auta, řidička osobního auta utrpěla lehké zranění

14.1.: Z policejního deníku: krádež peněženky, vloupání do hospody a také do bývalé líhně

14.1.: Vedle atletického stadionu na louce na Heulose v Jihlavě se již lyžuje

14.1.: V Jihlavě se loni narodilo 1371 dětí; vedla jména Terezka a Honzík

14.1.: U Jihlávky se převrátil náklaďák se dřevem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Znovunalezené klekání

Je podvečer. Konec srpna. Ten letošní je jasný, obloha bez mráčku. Blížíme se k Větrnému Jeníkovu. Auto sjíždí z táhlého kopce, aby se opět vyhouplo vzhůru k městečku. Zastavujeme na liduprázdné návsi kousek od kostela. Můj spolujezdec zde má domluvené krátké setkání s přítelem. Vystupuji i já. Ale co to? Místo ticha zní zvon. Zvoní zvon. Bim, bam, bim... Napadlo mě - klekání. Co jiného, než klekání. Léta jsem neslyšel večerní hlas zvonu, až tady, v srpnovém podvečeru na náměstí ve Větrném Jeníkově. Krásný a jasný hlas se zařezával do houstnoucího šera. A všude zavřená okna a za nimi blikající obrazovky televizorů ...Lidi, tady vám zvoní klekání! Lidi!

Po chvíli se můj spolujezdec vrátil a podal mi obálku. Nahlížím zvědavě dovnitř a stále poslouchám večerní zvonění. V obálce je desítka fotografií. Prý dokumenty ze slavnostního svěcení zvonu. Ano, toho zvonu, který pojednou ztichl a už jen dozníval v našich uších. Je ticho. Převracím spěšně jednu fotku za druhou. Usedáme opět do auta a jedeme k domovu. Po cestě poslouchám vyprávění o celé té slavnostní události, která se zde před jeníkovským kostelem Narození Panny Marie odehrála během jednoho docela všedního dopoledne dne 1. srpna 2000. Někoho možná napadne, proč ještě po měsíci o tom psát. Tak tedy proto, že v případě, že bude jednou někdo psát historii kostela, nemůže pominout zvony. A právě o nich, jak to dokazují, či spíše nedokazují archivní prameny, víme dnes velmi málo. Zápisy se věnují nejčastěji rekvírování, jejich váze, méně již výrobci či pojmenování a už ojediněle dárci. U vesnických kapliček, a že jich je všude více než vesnic, chybí zprávy jak ve farních fondech, tak i v místních kronikách. Více jak padesát let se dbalo na něco zcela jiného.
Ale teď už k našemu zvonu. MARIA. Krásné jméno pro tento krásný zvon. Mistrovské dílo zhotovila, odlila a vykouzlila a na místo dopravila naše věhlasná zvonařská dílna Marie Tomáškové - Dytrychové z Brodku u Přerova. Váha zvonu je 320 kg, průměr 80 cm. Zvonovina obsahuje asi 75% mědi a 25% cínu. Ladění do C 2. Ve střední části je reliéf s vyobrazením Panny Marie, jméno MARIA a letopočet A. D. 2000. V dolní části pak nápis VĚTRNÝ JENÍKOV a znak zvonařské dílny. Částku bezmála 185 tisíc korun věnovaly na jeho pořízení dvě zdejší věřící - paní Božena Vosmíková a její sestra Marie Rokosová. Také další výlohy uhradily místní farníci.
V úterý dne 1. srpna 2000 byl zvon slavnostně vysvěcen za účasti více jak dvouset lidí zástupcem kapitulního vikáře P. Josefem Břicháčkem z Pelhřimova, vikářem P. Ladislavem Michaličkou ze Sezemic u Pardubic, který zde v letech 1958 - 19820 působil a zdejším farářem P. Petrem Bulvou. Přítomni byli dále představitelé obce a další vzácní hosté. Celé té slávě předcházela slavnostní mše doprovázená hudebníky - varhanicí Liběnou Ropkovou, houslovým virtuosem Františkem Bulvou a trumpetistou Josefem Zámečníkem. Svým hlasem je doprovodil operní zpěvák Petr Chytil.
Zvon byl vysvěcen a vyzdvižen na své místo do zvonice. Co ještě dodat závěrem? Snad jen letmý pohled do historie zdejšího kostela, který zde mohl stát již v první polovině 13. století, neboť první písemná zmínka o Jeníkovu je z roku 1226. Počátkem 18. století byl kostel značně zchátralý. Měl příjem pouhých 14 zlatých ročně, úroků 5 zlatých, z almužen do pytlíčku 6 zlatých a 3 zlaté za drobné svíčky. V tuto dobu patřil pod farnost v Úsobí a farářem zde byl Daniel Antonín Dvořák, který ještě spravoval Herálec a Branišov. Z Větrného Jeníkova dostával místo desátku ročně čtyři sudy piva. V roce 1719 už byl kostel v tak špatném stavu, že majitel panství Jan z Minetti jej nechal do základů zbourat a postavit nový. K úplnému dokončení díla došlo v roce 1735. Kostel byl filiální a od roku 1747 patřil pod faru v Branišově. První oprava proběhla již v roce 1792 a další 1813. V roce 1836 byly do zdi kostela zasazeny dva náhrobní kameny s daty 1595 a 1606 nalezené na zrušeném starém hřbitově a patřící patrně dětem zdejších protestantských úředníků. V roce 1851 byl kostel hrabětem Karlem Rumeskirchem znovu přebudován a v roce 1867 opatřen novými zvony. Snad to byly právě ty dva, které byly v roce 1942 odvlečeny a od té doby zůstala zdejší zvonice hluchá. Dne 1. srpna 2000 v 11.30 hodin se tak uskutečnilo první historické zvonění nového zvonu Maria. Kéž provází Větrný Jeníkov nastávajícím novým tisíciletím vždy jen po cestách dobrých.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)