Vítězný únor...
Jsou to instituce vážené, instituce plné lejster a knih, někdy důkladně přebraných a vytříděných, to aby se v budoucnosti na nic, a nebo naopak na něco, náhodou nepřišlo. Ale od toho jsou právě ony náhody. Přečtěme si těch několik z února 1948. Dříve vítězného Února, svátku všeho pracujícího lidu, tedy i toho, který přešel do všech možných a nemožných úřadů a sekretariátů a už dále nikdy nepracoval. Vzpomínám si při této příležitosti na jednu z povídek Stanislava Mrožka z útlé knížečky Slon, na kterou jsem si v Praze vystál dlouhou frontu a ve které jeden takový "dělnický kádr" tak dlouho jezdil a agitoval po schůzích, až ho konečně jeden opravdový dělník požádal, aby mu ukázal ruce. A hle, byly růžovoučké a měkoučké a rázem bylo po všem soudružském přesvědčování... Všechno bylo jinak.
Ve středu dne 25. února 1948 vyzývá pražský rozhlas k utvoření "akčních výborů," které by převzaly veškerou moc v zemi. Tedy i v naší obci XY. Tamní správce školy už proto dál neposlouchal a hned kvačil do úřadovny SNB a dohodl svolání veřejné schůze do místní hospody. Konání bylo tehdy vybubnováno na návsi a popletený bubeník prý oznamoval, že se večer bude volit "reakční výbor z obrozené Národní fronty," což u místních občanů vzbudilo velkou legraci... Přišla prý jen hrstka komunistů, ale rozhodnuto bylo stejně i bez předsedy MNV. Prohlášení bylo včetně spousty pravopisných chyb vyvěšeno, dnes bychom řekli symbolicky, do zadrátované vývěsní skříňky na stodolu proti hřbitovu. Papír oznamoval, že AČNI VIBOR byl v obci XY řádně ustaven... V neděli dne 29. února 1948 hned ráno navštívil zdejšího pana faráře na faře rovněž zdejší strážmistr SNB a zdvořile ho upozorňoval, že ani v kostele při kázání, ani před dětmi ve škole nesmí kritisovat nově vzniklé politické poměry ve státě. Krátce na to, dne 1. března 1948 oznámil totéž Okresní akční výbor v Jihlavě pod č.j. 40/48 všem farním úřadům a to velmi příkře a varovně. Podepsán byl sám předseda OAV Jihlava Dobrovolný v.r. Vrátíme-li se na okamžik k prvním poválečným svobodným volbám v naší vsi, pak výsledky byly tyto: lidová strana 100 hlasů, národní socialisté 63, komunisté 40 a sociální demokraté 7 hlasů. Po vítězném únoru už se volila pouze "jednotná kandidátka Národní fronty". Na ní bylo 70% procent komunistů a zbytek byl zbytek. Oficiálně dopadly tyto volby podle očekávání. V českých zemích dalo svůj hlas jednotné kandidátce 87% voličů. Výsledky projednalo vedení KSČ dne 4. června 1948, kde Rudolf Slánský doznal, že téměř ve všech krajích došlo k úpravě výsledků. Jednu z těchto "úprav" pamatoval i můj nebožtík tchán. Bylo to v jedné vesničce kousek od Velkého Meziříčí. Projev nad zdárným průběhem potvrdil i ministr vnitra Václav Nosek, když řekl: "Hlavní je výsledek. Po nějaké době se nikdo nebude ptát, zda v některé volební místnosti byla nebo nebyla plenta". Měl pravdu, nikdo se toho nikdy neodvážil. Je zajímavé, jak se lidé báli. Během okupace, po okupaci, po Únoru. Stále se něčeho bojíme... Rok 1949. O Vánocích bylo v místním kostele mnoho lidí. Na účast se telefonicky informoval u místního faráře sám církevní tajemník z ONV v Jihlavě. Rok 1950. Soukromým zemědělcům jsou vyvlastněny traktory, velké mlátičky a samovazy: Štábní strážmistr v civilním obleku pozoruje slavnost vysvěcení zvonu v nedaleké osadě. Slavnost musela být povolena velitelstvím SNB v Jihlavě. Dne 11. června 1950 se koná průvod Božího Těla za veliké účasti farníků z celého širého okolí. Povolení dává opět velitelství SNB. Vše se pečlivě sleduje a zaznamenává. V roce 1951 se nesmí konat žádný průvod. Místní farář dostává peněžní pokutu 10.000 Kčs za výuku náboženství na školách. Od té doby je v kronice zmínka jen o počasí... V roce 1957 probíhají "manifestační volby," až na několik jedinců, kteří se odvážili jít za plentu. V jiných částech okresu je všechno úplně naopak. Někde je pohled do farní kroniky spíše pohledem do bývalého deníku Rudé právo. To když místní pan farář, nebo snad soudruh farář, kdo ví, je zakládajícím členem JZD a jeho kronika přináší politický přehled všech událostí od světové hospodářské krise v letech 1929 - 1933, přes nástup fašismu, až po vítězství KSČ na čele s Klementem Gottwaldem, kterého snímek je pečlivě nalepen, kterak dne 14. června 1948, už jako president, se radostně vítá s veškerým pracujícím lidem. A pak následují dvě smuteční fotografie velikánů J.V. Stalina a K. Gottwalda a usměvavé poprsí A. Zápotockého. Sláva, sláva, na výsostech... Jedna zpráva je zde přesto pozoruhodná, to když na jiném místě kroniky píše o událostech ve farnosti z období protektorátu, až po vítězný únor 1948. Je zde totiž zmínka o prvním poválečném MNV ve Vyskytné nad Jihlavou a tamním prvním předsedovi Václavu Valentovi, který byl zvolen už 7. května 1945 a za pár dnů dne 5. června 1945 nahrazen členem KSČ. V tomtéž roce po volbách byla ve výboru 10 komunistů, 3 národní socialisté a 2 sociální demokraté. A pan farář dodává: "Tímto opatřením bylo realisováno usnesení vlády, že veškerá moc jde z lidu". Dodejme, že od roku 1948 do roku 1967 duchovní správce Alfons Pluta pamětní knihu nepsal. Psal totiž někam úplně jinam... Měl celou řadu záhadných hostů a mnoho večerů věnoval tajemníkovi pro věci církevní. Bože, neodpouštěj mu, neboť dobře věděl co činí! Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl. Zpět nahoru na začátek stránky |
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")