Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Procházka zámkem Herálci

První písemná zmínka je na listině papeže Honoria III. z roku 1226, kdy zdejší ves patřila do majetku želivského kláštera. Historik A. Sedláček soudí, že byla založena opatem Erhardem čili Herhartem koncem 12. století.

Partie zámku s parkem... (foto autor)
Jiné prameny uvádějí, že se jednalo o jedno z významných center řádu německých rytířů, kteří zde už ve druhé polovině 12. století postavili tvrz. Ta se dostala později do držení Oldřicha z Říčan a Křivsoudova a po jeho smrti ji král Václav II. daroval Reinerovi z Florencie. Ten ji v roce 1305 prodal opatu Heidenrichovi ze sedleckého kláštera. Pak bylo zdejší panství v krátkém držení Jindřicha z Rožmberka, který v roce 1307 směňuje celé toto zboží s pražským biskupem Janem. Až do husitských válek je tedy majetkem pražského arcibiskupství a pak spolu s okolními statky se dostává do držení rodu Trčků z Lípy. Poslední z tohoto rodu, Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, prodává Herálec v roce 1602 novému majiteli Kryštofu Karlovi z Roupova, který zdejší starou tvrz obnovuje a spravuje odtud i spojené humpolecké panství.
K výrazné přestavbě dochází v roce 1658 - 1661, kdy vzniká trojkřídlá jednopatrová stavba s mohutnými okrouhlými věžemi po stranách v průčelí. Dnešní podobu získal zámek po novogotické přestavbě v roce 1838, kdy už byl v držení rodu Trauttmannsdorfů. Další výrazné změny a úpravy interiérů se dočkal celý objekt v roce 1862 a pak postupně v letech 1890 až 1935. V roce 1945 byl konfiskován a byla zde zřízena politická škola, později pak zvláštní internátní škola, která zde sídlí dodnes.
Nástropní malba od S. Noseckého v zámecké kapli (foto autor)
Nejprve se podíváme do zámecké budovy. Tentokrát v doprovodu ředitele školy a jenom na pár okamžiků. Veřejnost sem nemá přístup. Není bez zajímavosti, že v první den osvobození sem do budovy, po krásném schodišti lemovaném zábradlím a lucernami, vjel ruský voják na koni až do prvního poschodí. Inu, cesty vítězů jsou vždy nezapomenutelné a majestátní... Cesty poražených naopak komplikované, smutné, až bolestné. Loučení se vším, co jsme milovali, se nedá popsat slovy. Ale je to dávno. A v zámku mnoho nezbylo. Jako ostatně i v jiných feudálních sídlech. Pryč s tyrany a vládci všemi - dodnes to lahodí mnohému sluchu. Proto se díváme do zimní zahrady bez zeleně, do jednotlivých komnat a pokojů bez stylového nábytku. Toho zde zůstala snad jen necelá desítka. A studená krásná kachlová kamna. Obdivovat ale můžeme mnohé: dveřní portály s andělíčky a erby, pseudogotické táflování v několika místnostech, zrcadlové štukové stropy, barevná okna na schodišti a v kapli. tam upoutá naši pozornost nástropní malba s námětem Nanebevzetí Panny Marie od S. Noseckého z poloviny 18. století, obklopená osmi svatými. Všude je ticho, divný klid, pečlivě uklizené třídy a světnice zdejších chovanců. Z přízemí se line vůně buchet. Brzo bude večeře. Odcházíme z jakoby pohádkového, ale tajuplného zámku. Až venku nás přepadne ptačí zpěv a křik několika rozdrbaných kluků hrajících nohejbal uprostřed anglického parku. Loučíme se a děkujeme. Kolem nás skoro nehlučně projíždí policejní auto. To prý je zde pravidlem.
A protože se opravdu začíná stmívat, už jen letmo si prohlédneme v parku stojící sochu sv. Agasia a boží muka ze 17. století. Před bránou mineme další sochu sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století a jen okamžik věnujeme velké siluetě zdejší barokní sýpky s vysokými štíty členěnými pilastry, postavené v roce 1726.
Náš výlet je u konce. Vracíme se domů. Někdo však musí zůstat ve zvláštní internátní škole v zámku v Herálci.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)