Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Procházka zámkem Herálci

První písemná zmínka je na listině papeže Honoria III. z roku 1226, kdy zdejší ves patřila do majetku želivského kláštera. Historik A. Sedláček soudí, že byla založena opatem Erhardem čili Herhartem koncem 12. století.

Partie zámku s parkem... (foto autor)
Jiné prameny uvádějí, že se jednalo o jedno z významných center řádu německých rytířů, kteří zde už ve druhé polovině 12. století postavili tvrz. Ta se dostala později do držení Oldřicha z Říčan a Křivsoudova a po jeho smrti ji král Václav II. daroval Reinerovi z Florencie. Ten ji v roce 1305 prodal opatu Heidenrichovi ze sedleckého kláštera. Pak bylo zdejší panství v krátkém držení Jindřicha z Rožmberka, který v roce 1307 směňuje celé toto zboží s pražským biskupem Janem. Až do husitských válek je tedy majetkem pražského arcibiskupství a pak spolu s okolními statky se dostává do držení rodu Trčků z Lípy. Poslední z tohoto rodu, Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, prodává Herálec v roce 1602 novému majiteli Kryštofu Karlovi z Roupova, který zdejší starou tvrz obnovuje a spravuje odtud i spojené humpolecké panství.
K výrazné přestavbě dochází v roce 1658 - 1661, kdy vzniká trojkřídlá jednopatrová stavba s mohutnými okrouhlými věžemi po stranách v průčelí. Dnešní podobu získal zámek po novogotické přestavbě v roce 1838, kdy už byl v držení rodu Trauttmannsdorfů. Další výrazné změny a úpravy interiérů se dočkal celý objekt v roce 1862 a pak postupně v letech 1890 až 1935. V roce 1945 byl konfiskován a byla zde zřízena politická škola, později pak zvláštní internátní škola, která zde sídlí dodnes.
Nástropní malba od S. Noseckého v zámecké kapli (foto autor)
Nejprve se podíváme do zámecké budovy. Tentokrát v doprovodu ředitele školy a jenom na pár okamžiků. Veřejnost sem nemá přístup. Není bez zajímavosti, že v první den osvobození sem do budovy, po krásném schodišti lemovaném zábradlím a lucernami, vjel ruský voják na koni až do prvního poschodí. Inu, cesty vítězů jsou vždy nezapomenutelné a majestátní... Cesty poražených naopak komplikované, smutné, až bolestné. Loučení se vším, co jsme milovali, se nedá popsat slovy. Ale je to dávno. A v zámku mnoho nezbylo. Jako ostatně i v jiných feudálních sídlech. Pryč s tyrany a vládci všemi - dodnes to lahodí mnohému sluchu. Proto se díváme do zimní zahrady bez zeleně, do jednotlivých komnat a pokojů bez stylového nábytku. Toho zde zůstala snad jen necelá desítka. A studená krásná kachlová kamna. Obdivovat ale můžeme mnohé: dveřní portály s andělíčky a erby, pseudogotické táflování v několika místnostech, zrcadlové štukové stropy, barevná okna na schodišti a v kapli. tam upoutá naši pozornost nástropní malba s námětem Nanebevzetí Panny Marie od S. Noseckého z poloviny 18. století, obklopená osmi svatými. Všude je ticho, divný klid, pečlivě uklizené třídy a světnice zdejších chovanců. Z přízemí se line vůně buchet. Brzo bude večeře. Odcházíme z jakoby pohádkového, ale tajuplného zámku. Až venku nás přepadne ptačí zpěv a křik několika rozdrbaných kluků hrajících nohejbal uprostřed anglického parku. Loučíme se a děkujeme. Kolem nás skoro nehlučně projíždí policejní auto. To prý je zde pravidlem.
A protože se opravdu začíná stmívat, už jen letmo si prohlédneme v parku stojící sochu sv. Agasia a boží muka ze 17. století. Před bránou mineme další sochu sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století a jen okamžik věnujeme velké siluetě zdejší barokní sýpky s vysokými štíty členěnými pilastry, postavené v roce 1726.
Náš výlet je u konce. Vracíme se domů. Někdo však musí zůstat ve zvláštní internátní škole v zámku v Herálci.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)