Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.12.: Úspěšné hnízdění orlů mořských na Vysočině

13.12.: Zpráva k mimořádným dopravním komplikacím na Vysočině

13.12.: Výsledky fotosoutěže Photographia Natura 2018

13.12.: Vánoční náměstí v Třebíči

13.12.: Vánoční jarmark v Jihlavě bude s vratnými kelímky, začne v pátek 14. prosince

13.12.: Vánoce na radnici v Pelhřimově v neděli

13.12.: Vánoce na VŠPJ pro ZASTÁVku v Telči

13.12.: Během svátků budou mít městská centra v Jihlavě omezenou otevírací dobu

12.12.: V Jihlavě starý stadion zbourají, na jeho místo postaví nový

12.12.: Společnost OSC je tradičním partnerem Domácího hospice sv. Zdislavy

12.12.: Kraj Vysočina prodává zámek v Těchobuzi na Pelhřimovsku

12.12.: Koncert Magdy Malé s kapelou Charlie Band se v Třebíči bude konat až 18. února 2019

12.12.: Jihlavské děti rozzářily pacienty s roztroušenou sklerózou

11.12.: Školáci z Vysočiny se učí zpracovávat kalkulace i správně číst smlouvy, které dostanou k podpisu

11.12.: Pacienty v jihlavské nemocnici pomáhají rozpohybovat nové přístroje za miliony

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Procházka zámkem Herálci

První písemná zmínka je na listině papeže Honoria III. z roku 1226, kdy zdejší ves patřila do majetku želivského kláštera. Historik A. Sedláček soudí, že byla založena opatem Erhardem čili Herhartem koncem 12. století.

Partie zámku s parkem... (foto autor)
Jiné prameny uvádějí, že se jednalo o jedno z významných center řádu německých rytířů, kteří zde už ve druhé polovině 12. století postavili tvrz. Ta se dostala později do držení Oldřicha z Říčan a Křivsoudova a po jeho smrti ji král Václav II. daroval Reinerovi z Florencie. Ten ji v roce 1305 prodal opatu Heidenrichovi ze sedleckého kláštera. Pak bylo zdejší panství v krátkém držení Jindřicha z Rožmberka, který v roce 1307 směňuje celé toto zboží s pražským biskupem Janem. Až do husitských válek je tedy majetkem pražského arcibiskupství a pak spolu s okolními statky se dostává do držení rodu Trčků z Lípy. Poslední z tohoto rodu, Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, prodává Herálec v roce 1602 novému majiteli Kryštofu Karlovi z Roupova, který zdejší starou tvrz obnovuje a spravuje odtud i spojené humpolecké panství.
K výrazné přestavbě dochází v roce 1658 - 1661, kdy vzniká trojkřídlá jednopatrová stavba s mohutnými okrouhlými věžemi po stranách v průčelí. Dnešní podobu získal zámek po novogotické přestavbě v roce 1838, kdy už byl v držení rodu Trauttmannsdorfů. Další výrazné změny a úpravy interiérů se dočkal celý objekt v roce 1862 a pak postupně v letech 1890 až 1935. V roce 1945 byl konfiskován a byla zde zřízena politická škola, později pak zvláštní internátní škola, která zde sídlí dodnes.
Nástropní malba od S. Noseckého v zámecké kapli (foto autor)
Nejprve se podíváme do zámecké budovy. Tentokrát v doprovodu ředitele školy a jenom na pár okamžiků. Veřejnost sem nemá přístup. Není bez zajímavosti, že v první den osvobození sem do budovy, po krásném schodišti lemovaném zábradlím a lucernami, vjel ruský voják na koni až do prvního poschodí. Inu, cesty vítězů jsou vždy nezapomenutelné a majestátní... Cesty poražených naopak komplikované, smutné, až bolestné. Loučení se vším, co jsme milovali, se nedá popsat slovy. Ale je to dávno. A v zámku mnoho nezbylo. Jako ostatně i v jiných feudálních sídlech. Pryč s tyrany a vládci všemi - dodnes to lahodí mnohému sluchu. Proto se díváme do zimní zahrady bez zeleně, do jednotlivých komnat a pokojů bez stylového nábytku. Toho zde zůstala snad jen necelá desítka. A studená krásná kachlová kamna. Obdivovat ale můžeme mnohé: dveřní portály s andělíčky a erby, pseudogotické táflování v několika místnostech, zrcadlové štukové stropy, barevná okna na schodišti a v kapli. tam upoutá naši pozornost nástropní malba s námětem Nanebevzetí Panny Marie od S. Noseckého z poloviny 18. století, obklopená osmi svatými. Všude je ticho, divný klid, pečlivě uklizené třídy a světnice zdejších chovanců. Z přízemí se line vůně buchet. Brzo bude večeře. Odcházíme z jakoby pohádkového, ale tajuplného zámku. Až venku nás přepadne ptačí zpěv a křik několika rozdrbaných kluků hrajících nohejbal uprostřed anglického parku. Loučíme se a děkujeme. Kolem nás skoro nehlučně projíždí policejní auto. To prý je zde pravidlem.
A protože se opravdu začíná stmívat, už jen letmo si prohlédneme v parku stojící sochu sv. Agasia a boží muka ze 17. století. Před bránou mineme další sochu sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století a jen okamžik věnujeme velké siluetě zdejší barokní sýpky s vysokými štíty členěnými pilastry, postavené v roce 1726.
Náš výlet je u konce. Vracíme se domů. Někdo však musí zůstat ve zvláštní internátní škole v zámku v Herálci.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)