Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Horní Kosov

Kdo by dnes hledal vesnici s návsí, rybníky a poli, má smůlu. Splynula s městem Jihlavou a stala se předměstím. Nedávno tu dominoval rozlehlý objekt Semenářského státního statku, velkokapacitní kravín pro 700 dojnic. Továrna na mléko a zápach. Dnes v jižní části panelákové sídliště a na opačné straně výstavba honosných vilek požírajících jedna pole za druhým.

Rekonstrukce kaple v Horním Kosově v roce 1985 - stará kaple byla zbořena a postavena replika... (foto L. Vilímek)
Vraťme se tedy do doby dávno minulé. Listujme ve starých jihlavských městských knihách, listinách a plánech uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Ves byla založena někdy na počátku 13. století a později vždy patřila ke kmenovým vsím královského města Jihlavy. Vůbec první písemná zmínka o ní pochází podle některých historiků z roku 1233, kdy je ještě uváděna jako Bobikozle či Pobikozli. V první jihlavské městské knize se objevuje v roce 1359 - Michael de Obergos a později v roce 1367 - Hensel de Obergas. Německy tedy Obergoss, v překladu Horní ulice, což bylo později od roku 1881 uváděno česky jako Horní Kosov. Dodejme ještě, že již zmíněný Michael byl významnou osobností v tehdejším Horním Kosově a snad i důlním podnikatelem, který udržoval čilé obchodní styky s jihlavskými Židy Scheblinem a Baruchem. Nebylo to nic mimořádného, neboť v celém okolí se pilně od poloviny 13. století dolovalo.
Abychom si mohli lépe připomenout Horní Kosov co by vesnici, podívejme se společně do ručně malovaného plánu zdejšího katastru z roku 1778, který se dochoval v jihlavském archivu. Jednotlivé grunty jsou seřazeny při jedné straně cesty a tvoří tzv. ulicovku, což je tvar vsi, která vznikala při místní cestě a končila zpravidla zástavbou na jejím konci. V našem případě procházela podél cesty ještě řada malých rybníčků souvisejících bezpochyby s dolováním v bezprostřední blízkosti vsi. Ulicovky se datují do starého sídelního území a vznikaly patrně ještě před německou kolonisací. Mohl by to být i náš případ, pokud Pobikozle jsou totožné s Horní uličí čili Horním Kosovem. Jinak Pobikozle můžeme s určitostí datovat na počátek 13. století. Další zajímavostí je, že tento typ vsi se změnil později, v důsledku domovní zástavby na opačné straně cesty, na typ návesní. Část rybníčků byla zasypána a význam samotné návsi byl zdůrazněn výstavbou kaple Nejsvětější Trojice. To vše se událo až koncem 18. století.
Kaplička v Horním Kosově v roce 1920...
Vraťme se však k dolování, které proslavilo Jihlavu a okolí a přineslo vzruch do této části Vysočiny. Právě kolem Horního Kosova probíhalo nejslavnější pásmo jihlavských dolů táhnoucí se od Starých Hor k dnešní nové nemocnici a dále kolem hřbitova, Pístova, Rančířovského lesa, až k chatové oblasti u Okrouhlíku. Největší kutiště, což dokládá výše zmíněný plán, se nazývalo ZECH - GRUND (Těžební Pole) a bylo poseto desítkami šachet a šachtic v prostoru pod bývalou prachárnou, kde se dnes rozkládá část zahrádkářské kolonie a kde pokračuje intensivní výstavba nové nemocnice. Staré důlní mapy se nedochovaly a odborníci se domnívají, že těžba probíhala natolik živelně, že nebyl čas se tím zabývat. Na pozdějších mapách a plánech, rovněž uložených v jihlavském archivu, je mohutnost a rozsah těžby dobře patrný. V 18. století provedl první známé mapování Johann Christoph Urban: Jak bylo řečeno, dolovalo se zde od druhé poloviny 13. století. Písemná zpráva z roku 1413, vztahující se přímo k Zechgrundu, se týká kverků Kunze Messerera a Vörndela Beckera, kteří zde otevřeli novou šachtu. S koncem 18. století přichází i konec dolování. Pozůstatky důlních děl postupně a neúprosně mizejí, šachty jsou zasypávány, potůček v údolí zmizel do potrubí a z rybníků zůstal dnes jediný. Kdysi jich tu bývalo ve dvou kaskádách šestnáct. Dobře se pamatuji na jednu z poválečných vlastivědných vycházek, kde nám byly v místech dnešního sídliště Na Dolině ukazovány v polích mohutné, snad deset metrů hluboké krátery čili pozůstatky šachetních otvorů. Až se zanedlouho údolím protáhne dálniční přivaděč, zmizí poslední kousky původního terénu. Slávu jihlavských dolů pohltí neúprosně asfalt, beton a ruch 21. století.
Co dodat závěrem? Horní Kosov či Obergoss byl v minulosti vždy jen malou vsí. V polovině 15. století zde bylo zaregistrováno jen šest osedlých, později sedm. V roce 1616 osm, 1662 sedm, 1778 devět a v roce 1945 uvádí Anton Altrichter 18 popisných čísel. Alois Josef Pátek ve své Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, vydané v roce 1901 píše, že na počátku 20. století měla ves 11 domů a 165 obyvatel, náležela k Hosovu, přiškolena byla do Jihlavy, rovněž tak farou, poštou a telegrafem. O sto let později se až sem "prostavěla" Jihlava. Pokrok a Jihlavu, jak vidno, nelze ničím zastavit.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)