Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: Z policejního deníku: policisté dopadli muže, který kradl v prodejnách a napáchal vysoké škody

26.9.: Vyhlídková věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou je otevřená do soboty30. září

26.9.: Táborská zoo nabídne návštěvníkům impozantní podzimní show

26.9.: Holky z jihlavského terénu: Co dělat při nálezu pohozeného injekčního materiálu?

26.9.: Dva jerlíny vysazené na jihlavském náměstí napadla houbovitá choroba, stromy musely být vyměněny

26.9.: Chirurg by měl být vzdělaný, zkušený a musí mít šikovné ruce, říká MUDr. Jana Smékalová

25.9.: Z policejního deníku: policisté našli opilého a zraněného muže; opilý řidič boural

25.9.: V zoologické zahradě v Jihlavě se narodila trojčata scinků šalomounských; je to světová rarita

25.9.: V Okříškách odhalí desku válečnému veteránu, který sloužil v britském Královském letectvu (RAF), Josefu Hekrlemu

25.9.: Traktoriáda - přehlídka traktorů a zemědělských strojů tovární i vlastní výroby ve Velké Losenici

25.9.: Letos si pro koláč pro hospic můžete zajít i na Karlovo náměstí v Třebíči

25.9.: Koníci chodí za klienty až do pokoje. V SeneCura SeniorCentru Chotěboř si oblíbili hipoterapii

24.9.: Z policejního deníku: recidivista byl přistižen při krádeži; agresivní opilec skončil na záchytce

24.9.: Vznešenost zavazuje

24.9.: Krojová pouť ve Žďáře nad Sázavou se bude konat o svátku svatého Václava

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Bylo nás (čtyři)

Konec dubna. Sobota ráno. Vyhlížím z okna. Je to báječné, neprší. Bereme něco málo k jídlu a pití a náruč nářadí. Hrábě, pilka, kbelík, rýžák na podlahu, sekerka, motyka. Poláčkovo - Bylo nás pět - nebylo. Ale přece to má cosi společného. Řekněme, slavnostního. Uvidíte...

Pak přijíždí auto, nasedáme a jedeme směr Větrný Jeníkov. Moje žena, můj přítel a kolega z archivu Dvořák, budoucí archivář a dnes ještě student Jelínek, a já. Po půl hodince vystupujeme a obtěžkáni harampádím a krajíci chleba s máslem se vydáváme na polní cestu.
Fouká vítr. Šedobílá mračna spěchají po nebi na opačnou stranu, než se ubírá naše skupinka. Kam jdeme? Prázdnou cestou k židovskému hřbitovu... Poslední smuteční průvod tudy prošel snad v roce 1912. Černý, tichý, docela malý hlouček lidí. Dost možná míjel rybník s bílou labutí, rašící vrby a břízy a kráčel vstříc klepajícímu mlýnu. Tady, před Dolním Mlýnem, stál v ústrety smutku černě oděný mlynář, poslední zdejší hrobník s moučným prachem ve vlasech, aby zavedl truchlící k čerstvě vykopané jámě.
Židovský hřbitov ve Větrném Jeníkově. Zelené paže stromů vzepjaté k nebi, které má už už na krajíčku. Klapot kola přehluší slzy a déšť. Nebe pláče. Třikrát se sype hlína na dřevěnou prostou rakev z nehoblovaných prken. Poslední modlitba za posledního zdejšího zesnulého pronášená hlasem posledního místního rabína Marka Jedlinského se rozlétá zeleným údolím...
Je sobotní ráno roku 2000. Jarní úklid hřbitova. Šedesát hromad listí kupíme mezi stély. Barokní lvi se možná diví, žehnající ruce kohenů jakoby doprovázela slova žalmu: Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou... Stojíme při rozpadající se zdi a zaháníme žízeň vodou. Naše doušky a pohledy patří celému hřbitovu. Krásní před očima. Můžeme být spokojeni. I vítr přidává na síle. Kolem nás se probouzí zahrada z kamenných květů. Tu a tam kdosi ještě přiložil malý kamíneček. Není jich mnoho. Bude jich stále více.
Naše dílo se končí. Hnědá ropucha v koutě si oddychne. Blázni odjedou a budou vzdychat nad bolestmi rukou a zad. Nesu, nesu - šedesát hromad lupení. Smuteční vrby a datlové palmy na stélách se pohnuly. To vítr přidal na síle. Loučíme se. Cesty bláznů už bývají takové. Bylo nás čtyři. Pane Poláček, bude nás pět! Na podzim, až spadne poslední list, přijedeme se opět radovat! To už budeme vyšší, blíž u nebe, neboť jak praví Maharal: ...jako strom člověk může růst pouze vzhůru k nebi ze silných kořenů v zemi...
Můžete dočíst a můžete se také přijet podívat. Židovský hřbitov ve Větrném Jeníkově je asi 1,5 km jihovýchodně od městečka. Založen byl pravděpodobně na samém konci 17. století. Na ploše 960 metrů čtverečních je kolem 250 hrobů. Obvodové zdi jsou pobořeny, bývalá průchozí márnice je zničena. Rostou zde kaštany a javory a tráva. Je to překrásný kousek země. Jeho kouzlo je nepopsatelné.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)