Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Bylo nás (čtyři)

Konec dubna. Sobota ráno. Vyhlížím z okna. Je to báječné, neprší. Bereme něco málo k jídlu a pití a náruč nářadí. Hrábě, pilka, kbelík, rýžák na podlahu, sekerka, motyka. Poláčkovo - Bylo nás pět - nebylo. Ale přece to má cosi společného. Řekněme, slavnostního. Uvidíte...

Pak přijíždí auto, nasedáme a jedeme směr Větrný Jeníkov. Moje žena, můj přítel a kolega z archivu Dvořák, budoucí archivář a dnes ještě student Jelínek, a já. Po půl hodince vystupujeme a obtěžkáni harampádím a krajíci chleba s máslem se vydáváme na polní cestu.
Fouká vítr. Šedobílá mračna spěchají po nebi na opačnou stranu, než se ubírá naše skupinka. Kam jdeme? Prázdnou cestou k židovskému hřbitovu... Poslední smuteční průvod tudy prošel snad v roce 1912. Černý, tichý, docela malý hlouček lidí. Dost možná míjel rybník s bílou labutí, rašící vrby a břízy a kráčel vstříc klepajícímu mlýnu. Tady, před Dolním Mlýnem, stál v ústrety smutku černě oděný mlynář, poslední zdejší hrobník s moučným prachem ve vlasech, aby zavedl truchlící k čerstvě vykopané jámě.
Židovský hřbitov ve Větrném Jeníkově. Zelené paže stromů vzepjaté k nebi, které má už už na krajíčku. Klapot kola přehluší slzy a déšť. Nebe pláče. Třikrát se sype hlína na dřevěnou prostou rakev z nehoblovaných prken. Poslední modlitba za posledního zdejšího zesnulého pronášená hlasem posledního místního rabína Marka Jedlinského se rozlétá zeleným údolím...
Je sobotní ráno roku 2000. Jarní úklid hřbitova. Šedesát hromad listí kupíme mezi stély. Barokní lvi se možná diví, žehnající ruce kohenů jakoby doprovázela slova žalmu: Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou... Stojíme při rozpadající se zdi a zaháníme žízeň vodou. Naše doušky a pohledy patří celému hřbitovu. Krásní před očima. Můžeme být spokojeni. I vítr přidává na síle. Kolem nás se probouzí zahrada z kamenných květů. Tu a tam kdosi ještě přiložil malý kamíneček. Není jich mnoho. Bude jich stále více.
Naše dílo se končí. Hnědá ropucha v koutě si oddychne. Blázni odjedou a budou vzdychat nad bolestmi rukou a zad. Nesu, nesu - šedesát hromad lupení. Smuteční vrby a datlové palmy na stélách se pohnuly. To vítr přidal na síle. Loučíme se. Cesty bláznů už bývají takové. Bylo nás čtyři. Pane Poláček, bude nás pět! Na podzim, až spadne poslední list, přijedeme se opět radovat! To už budeme vyšší, blíž u nebe, neboť jak praví Maharal: ...jako strom člověk může růst pouze vzhůru k nebi ze silných kořenů v zemi...
Můžete dočíst a můžete se také přijet podívat. Židovský hřbitov ve Větrném Jeníkově je asi 1,5 km jihovýchodně od městečka. Založen byl pravděpodobně na samém konci 17. století. Na ploše 960 metrů čtverečních je kolem 250 hrobů. Obvodové zdi jsou pobořeny, bývalá průchozí márnice je zničena. Rostou zde kaštany a javory a tráva. Je to překrásný kousek země. Jeho kouzlo je nepopsatelné.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)