Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zajímavý objev

Ještě dnes můžeme dočkat řady překvapení. Můžeme objevit zajímavé dokumenty z dob docela nedávných, ale také z dob dávno minulých. V jedné soukromé sbírce se dnech nachází zápisník bývalého majitele mirošovského velkostatku pana Viléma Richlého. Řada jeho prací je uložena v Museu Vysočiny v Jihlavě a byla publikována a vystavena. Patrně se nepodařilo uchovat celou sbírku pohromadě a část se přece jen rozkutálela do světa. Díky šťastné náhodě se dnes podíváme do nenápadné malé ručně psané knížečky s nadpisem "Všelijaké poznámky týkající se velkostatku Mirošovice - sepsal Vilém Richlý roku 1885".

O čem že autor píše? Zajímá se o všechno kolem. Popisuje místní lesy a jejich složení, popisuje ptáky, lesní zvěř, hady, květenu na loukách. Zapsal veškeré celoroční dění na svém velkostatku. Stránku po stránce se můžeme procházet po okolních vesnicích a seznamovat se s křížovými kameny, s jejich popisem a pověstmi o jejich vzniku. Často jde o pohledy velice romantické a z našeho dnešního pohledu naivní, ale jsou velmi cenné, neboť celá řada křížových kamenů byla zničena a nebo byla časem přenesena na nová stanoviště. Na některých se projevilo působení času a dnes jen stěží můžeme rozeznat staré písmo nebo vyobrazení rozličných předmětů. Byl jedním z těch, kteří nebyli lhostejní ke svému okolí a právě jemu vděčíme za záchranu a popularisaci těchto, do té doby zcela opomíjených, kamenných památek. Konečně, dejme mu slovo, když popisuje dva kameny nalezené přímo v Mirošově či Mirešovicích, jak se tehdy říkávalo této vsi, která leží asi 10 km západně od Jihlavy.
1. MIREŠOVICE velkostatek má plotnu takovou s křížem a na straně pravé s bambitkou, nahoře jest r. 1644, pod ním "Mattej Mew," nyní stojí v zahradě a stál spíše hned za rohem zdi zahradní a jest o něm pověsť, že otec ovčák syna svého, z boje domu se vracejícího, když v době noční oknem do ovčína se ubíral, za zloděje držel a zastřelil. Na návsi ve vsi Mirošov stojí také plotna taková, na ní kříž, v pravo sekyra a v levo dýka. Povídá se, že zde někdo zmrzl! Celý kámen zapadlý jsem r. 1890 nechal vyzdvíhnouti a patřičně postaviti. Uprostřed, podél celého kříže vyrytá kopí.
Následuje soupis devatenácti míst, kde jsou zachyceny křížové kameny nebo plotny, jak je nazval autor této pozoruhodné knížečky. Podařilo se mu popsat celkem 24 exemplářů v okolí až k Jihlavě, a na opačné straně k Pelhřimovu, až po jeden poslední v samotném Jindřichově Hradci.
Byl to jistě pán všestranně nadaný. Jeho sběratelská vášeň naplňovala zámek a jeho komnaty archeologickými nálezy z blízkého okolí, sbíral mince, keramiku a porcelán. Však také na jednom z kamenných ostění vstupních dveří, dnes v soukromé sbírce, bylo jím vyryto: SBÍRKY ZÁMECKÉ 188(0) - (Vilém Richlý).
Další osud zámku byl více než tragický. Historické sídlo starých rodů a jedno z největších venkovských panských sídel v jihlavském okrese vůbec bylo po osvobození v roce 1945 Rudou armádou vyloupeno a od té doby dále upadalo. Všechno se všem nějak hodilo, a tak postupně zmizel i poslední kousek inventáře, podlahy, okna, zábradlí, až nakonec zůstal zcela pustý objekt. V době, kdy byl zámek "spravován" Semenářským státním statkem v Jihlavě došlo k jeho vyjmutí ze seznamu nemovitých kulturních památek a jedinečná, pro obec dominantní zámecká kulisa, byla v roce 1986 zbourána. Zmizela památka číslo 4996. Navždy. Je jakousi ironií osudu, že přehled nemovitých kulturních památek vydaný v loňském roce tuto skutečnost ještě nezaregistroval a tak případný návštěvník už nenajde zámek, ale holou pláň. Také zámecký park byl do tohoto seznamu zapsán pod evid. číslem 4997. Co z něho dodnes zbylo mi není známo. Před léty to býval prales, na jehož okraji byla zakládána políčka na brambory. Inu, výživa národa především!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)