Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
O přepadení města Jihlavy

Slavná vítězná bitva se odehrála v roce 1402 na jihlavských hradbách poblíž minoritského kláštera . Neméně slavné je i vyobrazení této bitvy na pravé straně presbytáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě. Dnes můžeme tuto velkolepou fresku z počátku 15. století opět vidět v plné kráse. Ještě do roku 1933 však byla zakryta omítkou, neboť podle nařízení biskupské konsistoře z roku 1785 musela být odstraněna, aby nerušila věřící při bohoslužbách. Nebylo náhodou, že před tímto aktem zachytil obraz roku 1790 jihlavský mědirytec a historik Johann Heinrich Marzy a jeho kresba je dodnes uchována v Museu Vysočiny. Při porovnání obou vyobrazení vidíme celou řadu Marzyho nepřesností, ale i tak si všimneme, že nejen na levé horní straně náměstí byl vedle nádrže na vodu umístěn pranýř, kterému dal autor podobu zavřeného deštníku, ale i na pravé dolní části náměstí, kde se konaly všechny výroční trhy, byla umístěna klec pro ty řemeslníky, kteří šidili a okrádali spolubližní a nebo zde byly, podobně jako v Pardubicích, zavírány povětrné ženy.

Přepadení Jihlavy v roce 1402 - kresba J. H. Marzyho podle fresky v minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie ...
A nyní k bitvě, která se odehrála před svítáním dne 19. února 1402. Jihlavští tehdy uvěznili v městské věži rytíře Heřmana z Bukové, poněvadž se dopustil ve městě nějakých zpupností a propustili jej až po pěti týdnech. Odvetou za tento potupný čin mělo být město potrestáno a tak došlo k jeho přepadení, kterého se mimo jiné zúčastnili také další Zikmundovi příbuzní a přátelé, Zikmund z Rokštýna, Jan, Arnošt a Mikuláš z Leskovce, Jan Dvořecký, Jan Sokol z Lamberka, Smil z Dírné a další čtyři rytíři z okolí. U minoritského kláštera pak v největší tichosti přistavěli k hradbám žebříky a počali vnikat do kláštera. Tehdy je ale zpozorovala jakási žena hledající venku zatoulanou krávu a hned spustila křik. Hluk pak uslyšel mnich jdoucí budit své spolubratry k časné ranní modlitbě a ani ten nemeškal, vyskočil oknem do ulice a začal volat o pomoc. Prozrazení útočníci se dali na ústup před ozbrojenou městskou stráží a měšťany. V tuhém boji padlo sedm útočníků a dalších dvanáct bylo zajato. Jihlavští ztratili jen čtyři muže. Na výroční den šťastného zachránění města se pak konal slavnostní průvod. Po něm byli jeho účastníci pohoštěni a každý prý dostal sedm grošů a kapra. Tak vznikla oslava "kapřího dne", která až po roce 1526 zcela zanikla. Událost měla navždy připomínat nejen malba, ale i nápis na desce. V překladu zní: "Po narození Kristově tisícčtyřistadvěléta na neděli reminiscere o půl noci přišli nepřátelé sem do města velmi lstivě s velkou mocí a zmocnili se obou zdí a také tohoto kláštera. Tu pomohl nám Bůh a naše milá Matka Boží, že jsme nepřátele přemohli, že padali přes zdi, lámali si vaz a mnoho jich bylo zabito a zajato. Z našich čtyři padli: Hirt Hamermeister, Ulman Rudel, Chunz Wagner a Walk Pinter, Bůh buď jim milostiv a nám s nimi. Amen".
Válkám a bitvám však nebyl konec, jejich obrazy by se do všech jihlavských kostelů jistě nevešly, ale ty už zůstaly jen v kronikách. Třeba v Hájkově, Pešinově, Vavřince z Březové a v kronice Leupoldově. Tak třeba jeho zápis, že roku 1423 přitáhl Žižka k Jihlavě, aby si ji podrobil. Jihlavští mu však náhlým výpadem způsobili nemalou škodu a tak nakonec došlo k úmluvě, že jeden druhému škodit nebude a Žižka půjde dále na Moravu. Podobně se nedařilo ani dalším husitským hejtmanům, kteří se pokoušeli dobýt jihlavské hradby, jako příkladně Zikmund Korybut nebo Jan Roháč z Dubé. Pohroma však přicházela nejen v podobě válek, ale i zhoubných požárů a morových ran. Největší zkázu však přinesla třicetiletá válka a švédská okupace Jihlavy v letech 1645 - 1647. Ale to už bude další vyprávění.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)