Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Ze studánky v Hosově u Jihlavy pil i císař Zikmund

Píše se rok 1749. Jeden hosovský láník je postižen požárem domu a vyvázne i s rodinou bez úhony na zdraví. Je rozhodnut poděkovat Boží prozřetelnosti a se souhlasem nadřízených staví na návsi kapli ke cti Nejsvětější Trojice.

Kaple v Jihlavě-Hosově po mnohaleté "údržbě" socialistických budovatelů vesnice v roce 1985 (foto autor)
Na kamenném ostění nad vchodem je dosud patrný nápis: 1 7 MP - NH 4 9, což znamená, že kaple byla postavena právě před dvě stě padesáti lety a že ji postavil Mathes Pistauer Nachbar Hossauer, soused hosovský, jehož jméno je zachyceno v gruntovní knize z let 1650 - 1790, uložené v archivu v Jihlavě.
O kapli píše krátce A.J. Pátek ve Vlastivědě moravské - Jihlavský okres, kde zmiňuje oltářní obraz Útěk do Egypta. Ten se spolu s několika dalšími předměty dodnes dochoval. Kapli se však v nedávné minulosti dostalo jen malé pozornosti. Devastace se dočkal celý objekt, což dokumentuje názorně obrázek z osmdesátých let, z dob úspěšného budování naší socialistické vesnice. Nějaký čas sloužila kaple dokonce jako "neveřejný záchodek". Interier byl zničen, později, při generální přestavbě byly asi omylem otlučeny i ilusivní malby. Ani okolí nebudilo tehdy dojem, že by šlo o sakrální stavbu na vesnické návsi. Zkrátka - hrůza pohledět.
Kaple však stojí dál. Dobré dílo se podařilo. Prý bez dlouhých okolků, i když v hodině už hodně po dvanácté. Doufejme, že se zde časem uskuteční malé vysvěcení a interier bude opět připomínat venkovskou kapličku se zajímavou historií a smutným osudem.
Stav této císařské studánky v Hosově zcela odpovídal stavu nedaleké kaple... (foto autor)
Při této příležitosti by bylo škoda nepřipomenout si nedalekou císařskou studánku. O ní vypráví pověst, kterak císař Zikmund v listopadu roku 1420 svedl s Pražany velkou bitvu pod Vyšehradem, v níž zůstalo mnoho vzácných moravských pánů a císař sám se dal na útěk. Tehdy přišel hlubokými lesy až k Hosovu a napil se pak z jedné studánky. Odtud je tato studánka zvaná Císařská. A když viděl zdálky město a dověděl se, že je to Jihlava, dostal se tam i se svými, kteří s nim prchali a potom odtud odjel do Uher.
Pověst končí a my dodejme, že stav Císařské vypadal před dvaceti lety hrozivě, ani zvíře by zde nepilo, natož pak císař. Stačí se podívat na fotografii. A ani dnes nevypadá lépe. Tak snad opět pozítří. Ale co, radujme se, konce dobrý, všechno dobré...

Hossaw je zmiňován v roce 1359

První písemnou zmínku o Hosově najdeme hned v první jihlavské městské knize z roku 1359, Hossav či Hossaw, později se píšící jako Hosow a nakonec Hossau. Pro nás je to dodnes Hosov. Pojmenování podle zakladatele vsi jistého staročeského Hoše, původně tedy nazývána Hošov.
Její vznik můžeme datovat do druhé poloviny 13. století, kdy při cestě z nedalekého Bradla do města Jihlavy byly postaveny první domky či jeden větší statek nebo dvůr. Napovídá tomu postavení největší usedlosti na mapě z roku 1780 s číslem popisným 1, ke kterému mohlo náležet i stavení čp. 2. Během staletí došlo k oddálení domků při pravé straně vozovky, a tak se nám objevuje dnešní název a na ní stojící kaple.
V jihlavském archivu si můžeme prohlédnout i několik listin, které se svým obsahem týkají Hosova. Nejstarší je z roku 1465 a podle ní patří Hosov do majetku Vacka a Oldřicha Bavorčíků, jihlavských měšťanů. Mnohem důležitější je pak list ze 4. dubna 1498, kdy Dorota, dcera nebožtíka Jana Schemelczara, prodává Hosov s Vílancem a Beranovcem městu Jihlavě za 700 kop grošů míšeňských. Zajímavý je papírový lístek z roku 1525, ve kterém žádá Schimko Rothensell purkmistra a městskou radu v Jihlavě o poshovění v záležitosti dočasného bezúspěšného dolování v okolí Jihlavy a mimo jiné u Hosova. Tragické období třicetileté války postihuje rovněž tuto ves. Zničené usedlosti včetně zanedbaných polností. Zakrátko však dochází k obnově a ve vsi opět hospodaří 13 osedlých.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)