Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

15.1.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributorku drog, vandal polil auto barvou, opilec nadýchal 3,35 promile

15.1.: U Štoků na silnici I/38 se střetl náklaďák a pět osobních aut, nikdo se nezranil

15.1.: Sdružení Krajina po úpravě pastvisek nabízí přebytečné dřevo

15.1.: Prvním letošním přírůstkem v táborské zoo je jehně ovce kamerunské

15.1.: Policisté pátrají po šestnáctileté Veronice, která se nevrátila z vycházky do zařízení pro mládež v Janštejně

15.1.: Pachatele krádeže policisté v Kamenici nad Lipou dopadli na místě činu

15.1.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě má málo personálu, od pondělí pomohou hasiči

15.1.: Na silnici I/38 u Štoků se srazila tři auta, řidička osobního auta utrpěla lehké zranění

14.1.: Z policejního deníku: krádež peněženky, vloupání do hospody a také do bývalé líhně

14.1.: Vedle atletického stadionu na louce na Heulose v Jihlavě se již lyžuje

14.1.: V Jihlavě se loni narodilo 1371 dětí; vedla jména Terezka a Honzík

14.1.: U Jihlávky se převrátil náklaďák se dřevem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek

Popraviště v Jihlavě


Ano, popraviště. Královské město Jihlava jich mělo od počátku své existence hned několik. První bylo u samého pranýře na horní straně náměstí, což potvrzují písemné prameny. Nejeden zločinec tu byl sťat pro výstrahu.

Středověké výkony trestu sluly mimořádnou vynalézavostí...
Výjimečný je případ jedenáctiletého syna jihlavského sládka Mertha Puklichta, který sloužil u soukeníka Losnizera v Křížové ulici. Soukeníkova žena jej často tvrdě trestala a bila a on utíkal domů. Matka však jeho úděl nesdílela a naopak ho stále nutila vrátit se zpět do služby.
Rozhodl se proto zapálit nenáviděný dům. Požár však byl záhy spatřen a uhašen. Podezřelý hoch byl uvězněn a po třech nedělích, když se přiznal proč tak učinil, byl u tohoto pranýře "s ohledem na své mládí" sťat. Jinak mu hrozil trest pro všechny tehdejší žháře - upálení zaživa na hranici.
Dalším popravištěm bylo místo u kostela sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě na dnešním Jánském kopečku. Dne 9. prosince 1588 zde byl popravčím mečem sťat jistý student, který v Uhrách okradl svého pána a v jedné z jihlavských hospod byl dopaden.
Popraviště u Dlouhého mostu na Špitálském předměstí, dnes tzv. Pražského mostu, bylo předurčeno pro trestání žhářů. Oheň za oheň. Roku 1508 zde byli upáleni pastýř, jeho žena a dcera, poněvadž ohněm způsobili velikou škodu. Podobně zde byla upálena kloboučníkova služka Žofie, která zase položila žhavé uhlí do slámy na půdě u soukeníka Heintze v Křížové ulici. Díky malému děvčátku byl oheň hned zpozorován a uhašen, ale služku trest neminul. Není divu, že za žhářství byl trest tak vysoký. Požár byl největší pohromou pro středověké město. Obvykle mu padlo za oběť hned několik domů a často i velká část města.
Na jižní straně za hradbami na oblém kopci, se nacházelo další jihlavské popraviště. Vrch se nazýval Krkavčí kámen, Rabestein, později Merfortův kopec, podle majitele nedalekého dvora, kterému zdejší území náleželo a který zde nechal na vrcholku v polovině 19. století postavit kříž. Ten byl za minulého režimu odstraněn a teprve v nedávné době byl opět navrácen na původní podstavec. Nutno poznamenat, že starý kříž byl kovový, vysoký, jednoduchého kovářského provedení. Nový je kamenný, použitý ze hřbitova, nepříliš vhodný. Toto popraviště bylo zřízeno v roce 1582 a první poprava zde byla vykonána 18. ledna 1583, kdy zde byl sťat jistý Haidenmacher za probodení jiného člověka. Často zde byly konány hromadné popravy, jako např. v roce 1604, kdy zde kat setnul hlavy třem jízdním lupičům okrádajícím pocestné a totéž se uskutečnilo o rok později jiným třem vrahům, kteří u Stonařova oloupili a zavraždili kremžského obchodníka se železem a jeho kočího.
Krutě byly trestány matky, které se dopustily vraždy svých dětí. V roce 1569 byla utopena matka spolu s bylinkářkou, když po požití nějakého odvaru zemřely její dvě děti. Jiná žena, která usmrtila své dítě a pokusila se tento hrůzný čin utajit, byla 19. října 1613 na popravišti zaživa zakopána.
Dobový plán lokality šibeničního vrchu (dnes v těchto místech psychiatrická léčebna)
Pojďme ale dále na popraviště na Šibeničním vrchu, Galgenberg, dnes v místech někde na Brněnském kopci za psychiatrickou léčebnou u cesty vedoucí do Kosova. Nyní se nám podařilo nalézt jeho vyobrazení na plánu Jihlavy z roku 1647. Bylo čtyřhranné s kamennou podezdívkou, podobné popravištím v Pardubicích či Chebu a opatřené dokola dřevěným plotem. Nápis GALGEN čili šibenice nás už nemůže nechat na pochybách, že se díváme na místo zasloužené odplaty, ale i krutého divadla. Roku 1529 zabila žena s tovaryšem svého muže a mrtvolu ukryli ve sklepě. Z obou trhány řemeny, tovaryš pak vpleten do kola, žena zaživa pohřbena pod šibenicí. Přímo hororový se jeví příběh chromého žebráka, který v roce 1578 zabil dceru jihlavského sládka, rozpáral ji, vyňal srdce a játra a uschoval si je. Byl dopaden a mučen. Přiznal se a uvedl, že mnoho dětí zabil a prsty a ruce jim uřezal, mnoho žen povraždil a rozpáral. Když jej vedli na popraviště, strhl se silný vítr. Před radnicí mu vytrhli z těla levou stranu na prsou, dále pak druhou, v Brtnické ulici mu uštípli všechny prsty a když na popravišti vše odvolal, vedli jej zpět na mučení do města a pak opět na popravišti z něho strhli tři řemeny, vpletli jej do kola, vyřízli mu srdce a dali mu s ním políček. Byl konec divadla. Kat prý se jmenoval Adam.
Katovna se nacházela v bývalé Hrnčířské nyní Čajkovského ulici číslo 11...
Ani to není konec našemu putování. Poslední popraviště se nachází vedle ulice Dlouhá stezka, kde ho připomíná původní gotický sloup umístěný na svahu. Zde si připomeňme, že podle starého práva byla katům předávána těla sebevrahů. Tak v roce 1586 se oběsila na půdě jistá Weissová, kterou pak kat shodil z půdy dolů, zavezl na popraviště a zde spálil. Podobně zahrabal u šibenice podomka, který se v roce 1609 oběsil na půdě domu U zlatého lva.
O popraviště se staral kat se svými pacholky. Jeho příbytek čili katovna se nacházel v bývalé Hrnčířské nyní Čajkovského ulici 11 a jeho původní vzhled je zachycen na staré kresbě. V Museu Vysočiny v Jihlavě pak jsou uložena pouta, palečnice a španělské boty na mučení. O písemné prameny pečuje Státní okresní archiv v Jihlavě. Jde především o městské knihy, knihy výslechů čili smolné knihy a spisy z let 1528 - 1786 a rychtářské knihy z let 1553 - 1693.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)