Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.4.: Divadelníci pomáhali domácímu hospici Bárka

20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek

Popraviště v Jihlavě


Ano, popraviště. Královské město Jihlava jich mělo od počátku své existence hned několik. První bylo u samého pranýře na horní straně náměstí, což potvrzují písemné prameny. Nejeden zločinec tu byl sťat pro výstrahu.

Středověké výkony trestu sluly mimořádnou vynalézavostí...
Výjimečný je případ jedenáctiletého syna jihlavského sládka Mertha Puklichta, který sloužil u soukeníka Losnizera v Křížové ulici. Soukeníkova žena jej často tvrdě trestala a bila a on utíkal domů. Matka však jeho úděl nesdílela a naopak ho stále nutila vrátit se zpět do služby.
Rozhodl se proto zapálit nenáviděný dům. Požár však byl záhy spatřen a uhašen. Podezřelý hoch byl uvězněn a po třech nedělích, když se přiznal proč tak učinil, byl u tohoto pranýře "s ohledem na své mládí" sťat. Jinak mu hrozil trest pro všechny tehdejší žháře - upálení zaživa na hranici.
Dalším popravištěm bylo místo u kostela sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě na dnešním Jánském kopečku. Dne 9. prosince 1588 zde byl popravčím mečem sťat jistý student, který v Uhrách okradl svého pána a v jedné z jihlavských hospod byl dopaden.
Popraviště u Dlouhého mostu na Špitálském předměstí, dnes tzv. Pražského mostu, bylo předurčeno pro trestání žhářů. Oheň za oheň. Roku 1508 zde byli upáleni pastýř, jeho žena a dcera, poněvadž ohněm způsobili velikou škodu. Podobně zde byla upálena kloboučníkova služka Žofie, která zase položila žhavé uhlí do slámy na půdě u soukeníka Heintze v Křížové ulici. Díky malému děvčátku byl oheň hned zpozorován a uhašen, ale služku trest neminul. Není divu, že za žhářství byl trest tak vysoký. Požár byl největší pohromou pro středověké město. Obvykle mu padlo za oběť hned několik domů a často i velká část města.
Na jižní straně za hradbami na oblém kopci, se nacházelo další jihlavské popraviště. Vrch se nazýval Krkavčí kámen, Rabestein, později Merfortův kopec, podle majitele nedalekého dvora, kterému zdejší území náleželo a který zde nechal na vrcholku v polovině 19. století postavit kříž. Ten byl za minulého režimu odstraněn a teprve v nedávné době byl opět navrácen na původní podstavec. Nutno poznamenat, že starý kříž byl kovový, vysoký, jednoduchého kovářského provedení. Nový je kamenný, použitý ze hřbitova, nepříliš vhodný. Toto popraviště bylo zřízeno v roce 1582 a první poprava zde byla vykonána 18. ledna 1583, kdy zde byl sťat jistý Haidenmacher za probodení jiného člověka. Často zde byly konány hromadné popravy, jako např. v roce 1604, kdy zde kat setnul hlavy třem jízdním lupičům okrádajícím pocestné a totéž se uskutečnilo o rok později jiným třem vrahům, kteří u Stonařova oloupili a zavraždili kremžského obchodníka se železem a jeho kočího.
Krutě byly trestány matky, které se dopustily vraždy svých dětí. V roce 1569 byla utopena matka spolu s bylinkářkou, když po požití nějakého odvaru zemřely její dvě děti. Jiná žena, která usmrtila své dítě a pokusila se tento hrůzný čin utajit, byla 19. října 1613 na popravišti zaživa zakopána.
Dobový plán lokality šibeničního vrchu (dnes v těchto místech psychiatrická léčebna)
Pojďme ale dále na popraviště na Šibeničním vrchu, Galgenberg, dnes v místech někde na Brněnském kopci za psychiatrickou léčebnou u cesty vedoucí do Kosova. Nyní se nám podařilo nalézt jeho vyobrazení na plánu Jihlavy z roku 1647. Bylo čtyřhranné s kamennou podezdívkou, podobné popravištím v Pardubicích či Chebu a opatřené dokola dřevěným plotem. Nápis GALGEN čili šibenice nás už nemůže nechat na pochybách, že se díváme na místo zasloužené odplaty, ale i krutého divadla. Roku 1529 zabila žena s tovaryšem svého muže a mrtvolu ukryli ve sklepě. Z obou trhány řemeny, tovaryš pak vpleten do kola, žena zaživa pohřbena pod šibenicí. Přímo hororový se jeví příběh chromého žebráka, který v roce 1578 zabil dceru jihlavského sládka, rozpáral ji, vyňal srdce a játra a uschoval si je. Byl dopaden a mučen. Přiznal se a uvedl, že mnoho dětí zabil a prsty a ruce jim uřezal, mnoho žen povraždil a rozpáral. Když jej vedli na popraviště, strhl se silný vítr. Před radnicí mu vytrhli z těla levou stranu na prsou, dále pak druhou, v Brtnické ulici mu uštípli všechny prsty a když na popravišti vše odvolal, vedli jej zpět na mučení do města a pak opět na popravišti z něho strhli tři řemeny, vpletli jej do kola, vyřízli mu srdce a dali mu s ním políček. Byl konec divadla. Kat prý se jmenoval Adam.
Katovna se nacházela v bývalé Hrnčířské nyní Čajkovského ulici číslo 11...
Ani to není konec našemu putování. Poslední popraviště se nachází vedle ulice Dlouhá stezka, kde ho připomíná původní gotický sloup umístěný na svahu. Zde si připomeňme, že podle starého práva byla katům předávána těla sebevrahů. Tak v roce 1586 se oběsila na půdě jistá Weissová, kterou pak kat shodil z půdy dolů, zavezl na popraviště a zde spálil. Podobně zahrabal u šibenice podomka, který se v roce 1609 oběsil na půdě domu U zlatého lva.
O popraviště se staral kat se svými pacholky. Jeho příbytek čili katovna se nacházel v bývalé Hrnčířské nyní Čajkovského ulici 11 a jeho původní vzhled je zachycen na staré kresbě. V Museu Vysočiny v Jihlavě pak jsou uložena pouta, palečnice a španělské boty na mučení. O písemné prameny pečuje Státní okresní archiv v Jihlavě. Jde především o městské knihy, knihy výslechů čili smolné knihy a spisy z let 1528 - 1786 a rychtářské knihy z let 1553 - 1693.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)