Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Putování s procesím do Třeště

Jen velmi krátkou zprávu přináší o těchto průvodech do Třeště autor knihy Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku farář Karel Eichler. V roce 1888 napsal, že procesí chodívala vždy na prvního máje na sv. Filipa a Jakuba a že směřovala do filiálního kostela sv. Kateřiny Senenské. Dále píše, že první zmínka o tomto kostele se činí roku 1606, kdy zdejší nekatolický majitel panství odkázal ve své poslední vůli jistou sumu peněz na opravu kůru. Během 17. století však kostel spustl tak, že neměl ani střechu a z jeho zdí prý rostly stromky. Před rokem 1660 byl proto opraven a měl mimo hlavní oltář ještě dva postranní. Závěrem autor dodává, že příčina poutí není známa.

Další podrobnosti o kostele sv. Kateřiny, zvaného též "Dolní," jsou uvedeny ve Vlastivědě Moravské - Jihlavský okres, vydané v roce 1901. Autor Alois Josef Pátek píše, že byl založen v roce 1526 za majitele třešťského panství Matěje Vencelíka a že jsou v něm doposud zachovány náhrobky "dřívějších pánů". Jan Václav Vencelík pak věnoval tomuto chrámu 500 kop grošů míšeňských na vystavění kůru a stejný obnos místnímu duchovenstvu, aby dále užívalo úroků z toho plynoucích. Při požáru města v roce 1824 však celý kostel vyhořel a po obnově prý zcela ztratil ze svého původního rázu. O poutních slavnostech zde není zmínky.
Ani historik Alois Hrdlička nepřináší o májových procesích žádné zprávy. Prý o původu kostela není nic známo, snad býval kdysi stavbou gotickou, nyní je "moderní". Řady oprav se dočkal začátkem tohoto století. Ve visitační zprávě z roku 1668 se uvádí, že byl opatřen dřevěným stropem, neměl vlastního bohoslužebného náčiní, měl však zděnou věž a na ní obecní hodiny. Kdysi prý býval kolem něho hřbitov. V pozdějších visitačních zprávách je zmíněna kostnice "kamž prý i psi přístup měli" a apeluje se proto na zlepšení jejího stavu. Na věži jsou, podle Pátka, umístěny tři zvony z roku 1885. Jeden z náhrobků v chrámové zdi je zhotoven z červeného mramoru a podle latinského nápisu je zde pohřben rytíř Jan Václav Vencelík z Vrchoviště na Žirovnici a Třešti, který zemřel 9. února 1606.
Kostel rovněž popsala třešťská žákyně Leopolda Boková v jednom svém slohovém cvičení ze třicátých let. Mimo jiné píše, že do věže byly zavěšeny v roce 1930 tři nové velké zvony, neboť staré byly za první světové války násilně odvlečeny pro vojenské účely. Ve věži je umístěn malý umíráček, oznamující všem úmrtí zdejšího obyvatele. Prostor bývalého zrušeného hřbitova je osázen lípami a akáty a tvoří malebné zákoutí. Ani ona nepřipomíná žádné oslavné průvody, patrně v této době už z mysli obyvatel Třeště zcela vymizely.
V nejnovější historii kostela sv. Kateřiny se uvádí jako zakladatel Jan Václav Vencelík z Vrchovišť (1582 - 1606). Kostel prý byl stavěn jako protestantský a v některých pramenech je nazýván "německým kostelem". Renesanční novostavba vykazovala údajně řadu gotických prvků a později byla barokisována. Na portálku bývalé renesanční předsíně, dnešní kaple Panny Marie, se nachází letopočet 1593. V šedesátých letech 18. století došlo ke zřícení presbytáře. Nové svěcení obnovené svatyně proběhlo roku 1777. Dnešní podoba pochází z roku 1824, tedy po požáru, jak již bylo výše popsáno jinými historiky. O poutních procesích se však z žádných novodobých autorů nezmiňuje.
V posledních historických statích se stále objevuje názor, že tento kostel byl postaven protestanty v 16. století. O jeho pozdějším založení však vypovídá nejen orientace objektu, přítomnost hřbitova a umístění na významném místě uprostřed křižovatky dávných obchodních cest, ale také gotická kamenná křtitelnice stojící v sakristii. Poslední slovo by mohl dát, namísto dohadů, důkladný archeologický průzkum.
Obraťme však znovu pozornost k zaniklým procesím ke sv. Kateřině. Podle dostupných pramenů se Vencelíkové a většina třešťského obyvatelstva obrátili v osmdesátých letech 16. století k protestantům. Prvním známým farářem byl v roce 1588 jistý Brantl a posledním Jeremiáš, který byl odtud vypovězen krátce po bitvě na Bílé Hoře. Místní katolíci se v té době obraceli do nedalekého Batelova, kde rovněž křtili své děti. Následná rekatolisace zde proběhla velmi záhy, neboť už v roce 1643 zde byla opět zřízena katolická fara a při cestě do Čenkova byla v roce 1650 postavena Boží Muka.
V té době rodící se mariánský kult vedl nejen k výstavbě chrámů a kaplí, ale také k procesím k milostným obrazům Matky Boží. V případě Třeště, kde byly kostely zasvěceny sv. Kateřině Senenské a sv. Martinovi, bylo patrně využito prvního dne májových bohoslužeb k průvodu, a později procesím, k oltáři sv. Filipa a Jakuba, umístěnému v kostele sv. Kateřiny. Svátek obou apoštolů totiž připadá právě na den 1. května. A co je zajímavé, těmto světcům patřil v oné době rovněž hlavní oltář. Patronka kostela sv. Kateřina byla umístěna na hlavní oltář až po požáru v roce 1824. Podle církevního kalendáře se její svátek slaví 30. dubna, den před 1. květnem. Také její oslava patrně splynula s májovými pobožnostmi. Nedivme se proto, že koncem 19. století "příčina poutí není známa," jak uvádí historik Karel Eichler. Celý měsíc květen je jedním velkým svátkem.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)