Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Putování s procesím do Třeště

Jen velmi krátkou zprávu přináší o těchto průvodech do Třeště autor knihy Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku farář Karel Eichler. V roce 1888 napsal, že procesí chodívala vždy na prvního máje na sv. Filipa a Jakuba a že směřovala do filiálního kostela sv. Kateřiny Senenské. Dále píše, že první zmínka o tomto kostele se činí roku 1606, kdy zdejší nekatolický majitel panství odkázal ve své poslední vůli jistou sumu peněz na opravu kůru. Během 17. století však kostel spustl tak, že neměl ani střechu a z jeho zdí prý rostly stromky. Před rokem 1660 byl proto opraven a měl mimo hlavní oltář ještě dva postranní. Závěrem autor dodává, že příčina poutí není známa.

Další podrobnosti o kostele sv. Kateřiny, zvaného též "Dolní," jsou uvedeny ve Vlastivědě Moravské - Jihlavský okres, vydané v roce 1901. Autor Alois Josef Pátek píše, že byl založen v roce 1526 za majitele třešťského panství Matěje Vencelíka a že jsou v něm doposud zachovány náhrobky "dřívějších pánů". Jan Václav Vencelík pak věnoval tomuto chrámu 500 kop grošů míšeňských na vystavění kůru a stejný obnos místnímu duchovenstvu, aby dále užívalo úroků z toho plynoucích. Při požáru města v roce 1824 však celý kostel vyhořel a po obnově prý zcela ztratil ze svého původního rázu. O poutních slavnostech zde není zmínky.
Ani historik Alois Hrdlička nepřináší o májových procesích žádné zprávy. Prý o původu kostela není nic známo, snad býval kdysi stavbou gotickou, nyní je "moderní". Řady oprav se dočkal začátkem tohoto století. Ve visitační zprávě z roku 1668 se uvádí, že byl opatřen dřevěným stropem, neměl vlastního bohoslužebného náčiní, měl však zděnou věž a na ní obecní hodiny. Kdysi prý býval kolem něho hřbitov. V pozdějších visitačních zprávách je zmíněna kostnice "kamž prý i psi přístup měli" a apeluje se proto na zlepšení jejího stavu. Na věži jsou, podle Pátka, umístěny tři zvony z roku 1885. Jeden z náhrobků v chrámové zdi je zhotoven z červeného mramoru a podle latinského nápisu je zde pohřben rytíř Jan Václav Vencelík z Vrchoviště na Žirovnici a Třešti, který zemřel 9. února 1606.
Kostel rovněž popsala třešťská žákyně Leopolda Boková v jednom svém slohovém cvičení ze třicátých let. Mimo jiné píše, že do věže byly zavěšeny v roce 1930 tři nové velké zvony, neboť staré byly za první světové války násilně odvlečeny pro vojenské účely. Ve věži je umístěn malý umíráček, oznamující všem úmrtí zdejšího obyvatele. Prostor bývalého zrušeného hřbitova je osázen lípami a akáty a tvoří malebné zákoutí. Ani ona nepřipomíná žádné oslavné průvody, patrně v této době už z mysli obyvatel Třeště zcela vymizely.
V nejnovější historii kostela sv. Kateřiny se uvádí jako zakladatel Jan Václav Vencelík z Vrchovišť (1582 - 1606). Kostel prý byl stavěn jako protestantský a v některých pramenech je nazýván "německým kostelem". Renesanční novostavba vykazovala údajně řadu gotických prvků a později byla barokisována. Na portálku bývalé renesanční předsíně, dnešní kaple Panny Marie, se nachází letopočet 1593. V šedesátých letech 18. století došlo ke zřícení presbytáře. Nové svěcení obnovené svatyně proběhlo roku 1777. Dnešní podoba pochází z roku 1824, tedy po požáru, jak již bylo výše popsáno jinými historiky. O poutních procesích se však z žádných novodobých autorů nezmiňuje.
V posledních historických statích se stále objevuje názor, že tento kostel byl postaven protestanty v 16. století. O jeho pozdějším založení však vypovídá nejen orientace objektu, přítomnost hřbitova a umístění na významném místě uprostřed křižovatky dávných obchodních cest, ale také gotická kamenná křtitelnice stojící v sakristii. Poslední slovo by mohl dát, namísto dohadů, důkladný archeologický průzkum.
Obraťme však znovu pozornost k zaniklým procesím ke sv. Kateřině. Podle dostupných pramenů se Vencelíkové a většina třešťského obyvatelstva obrátili v osmdesátých letech 16. století k protestantům. Prvním známým farářem byl v roce 1588 jistý Brantl a posledním Jeremiáš, který byl odtud vypovězen krátce po bitvě na Bílé Hoře. Místní katolíci se v té době obraceli do nedalekého Batelova, kde rovněž křtili své děti. Následná rekatolisace zde proběhla velmi záhy, neboť už v roce 1643 zde byla opět zřízena katolická fara a při cestě do Čenkova byla v roce 1650 postavena Boží Muka.
V té době rodící se mariánský kult vedl nejen k výstavbě chrámů a kaplí, ale také k procesím k milostným obrazům Matky Boží. V případě Třeště, kde byly kostely zasvěceny sv. Kateřině Senenské a sv. Martinovi, bylo patrně využito prvního dne májových bohoslužeb k průvodu, a později procesím, k oltáři sv. Filipa a Jakuba, umístěnému v kostele sv. Kateřiny. Svátek obou apoštolů totiž připadá právě na den 1. května. A co je zajímavé, těmto světcům patřil v oné době rovněž hlavní oltář. Patronka kostela sv. Kateřina byla umístěna na hlavní oltář až po požáru v roce 1824. Podle církevního kalendáře se její svátek slaví 30. dubna, den před 1. květnem. Také její oslava patrně splynula s májovými pobožnostmi. Nedivme se proto, že koncem 19. století "příčina poutí není známa," jak uvádí historik Karel Eichler. Celý měsíc květen je jedním velkým svátkem.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)