Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zpívání v zeleni stromů

Docela nenápadně se všem zájemcům a přátelům vážné hudby, a především pak ctitelům a stálým návštěvníkům pěveckých vystoupení jihlavského souboru Campanula, nabízí právě vydaná útlá knížečka věnovaná patnácti letům činnosti tohoto pěveckého sdružení. Autoři Pavel Jirák a Petr Bambula zde presentují celé plodné období souboru od roku 1985 až do letošního jubilejního roku 2000.

Hned v úvodu doslova "pěje chválu" na Campanulu jihlavský pan starosta Výborný a zdůrazňuje její důstojnou representaci města doma i v zahraničí. Další slovo hudebního skladatele Petra Ebena se věnuje více sborovému zpěvu a jihlavskou Campanulu hodnotí jako těleso vynikajících kvalit a sbormistra Pavla Jiráka chválí za jeho provedení celé řady skladeb. Předseda Pěveckého sdružení Campanula Petr Bambula pak čtenářům nabízí stránky této knížečky jako dokumentární soubor vzpomínek na aktivní uměleckou tvorbu souboru a děkuje v závěru sponsorům a zvláště Městu Jihlavě za finanční podporu, bez níž by práce sedmdesátičlenného tělesa nebyla v této době jednoduchá.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že součástí Sdružení je rovněž komorní sbor Campanula minor zkoušící odděleně od velkého sboru, který postupně rozšiřuje svůj vlastní repertoár a dále dětský pěvecký sbor Zvoneček, který tvoří šedesát zpěváků ve věku od 11 do 16 let a jehož sbormistrem je Mgr. Jana Jiráková.
A právě v tomto okamžiku by měl následovat celý dlouhý výčet všech koncertů a veřejných vystoupení doma a v cizině a ještě mnohem větší soubor všech pravidelných i mimořádných zkoušek. Ale o tom nechť vás informuje už vlastní publikace. Mně dovolte na závěr jen docela drobnou poznámku ke stati, kde jsou uváděna místa koncertů souborů Campanula v České republice - ROUNEK 1997.
Představte si docela malou barokní kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi stojící uprostřed lesů, necelý kilometr od vesničky Rounek. Tady se pořádá každoročně v polovině měsíce června pouťová bohoslužba. Tehdy vyhověl pan sbormistr PhDr. Pavel Jirák mé žádosti o podporu nově se rodící tradici bývalých zdejších slavných poutí a přijal pozvání k vystoupení při mši. Zpěv tehdy, umocněn prostředím lesa a atmosférou červnového odpoledne, uchvátil všechny přítomné posluchače a překvapil i samotné zpěváky. Ještě dodnes vzpomínají účastníci, věřící i nevěřící zvědavci, kterých se sešlo na tři stovky, na krásný zážitek z nevšední události. Vzpomínám si živě i já na komplikovaný přívod elektřiny k hudebním nástrojům až od čtvrtkilometru vzdálené hájenky i na příjezd jednoho ze zpěváků na kole až z Třeště.
Většina zpěváků tehdy přijela vlakem a došla na místo konání urousána, ale včas. Bylo to nádherné sváteční odpoledne. Všem za to dík!
O rok později se při stejné příležitosti představil dětský pěvecký sbor Zvoneček pod vedením svého sbormistra Mgr. Jany Jirákové. Také toto vystoupení se setkalo s nevšedním zájmem všech přítomných. Dětský zpěv doprovázelo šumění lesa a slzičky v očích dospělých posluchačů. Inu, radost a dojetí mívá stejnou podobu... Nakonec všechny doprovodil ptačí zpěv a kapky deště. byl červen roku 1998.
Ani letos manželé Jirákovi nevynechali svoji účast a pouťovou bohoslužbu podpořili svým zpěvem, byť přijeli tentokrát sami a na kolech, jen tak, pro radost ze svátečního dne a ze zpívání. Tisíckrát pozdravujeme tebe, znělo mocným sborem dvoustovek účastníků. Všem se pouť líbila. A všichni se už těší na shledání za rok.
Je dopsáno. Teď už můžeme odložit i půvabnou publikaci na které se graficky podílela Eva Bystrianská a kterou tiskla Astera G v Jihlavě. Malé dílko tak čeká na své čtenáře.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)