Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

21.6.: Muž a žena z Třeště vyráběli a prodávali pervitin, skončili s pouty na rukou

21.6.: DOKem letos proplulo 306 třídních lodí

20.6.: Z policejního deníku: vandal posprejoval lokomotivu; zloděj v obchodě byl dopaden; žena nadýchala téměř 3,5 promile

20.6.: Výměnu řidičských průkazů urychlí bankovní identita, jen na Vysočině si je musí do konce roku vyměnit patnáct tisíc lidí

20.6.: Vzpomínka na betlémáře, malíře a kapelníka Josefa Lišku v jeho rodné Třešti

20.6.: Svatojánská noc na Michalově statku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Starý jihlavský hřbitov u svatého Ducha

První jihlavské hřbitovy byly umístěny uvnitř hradebního opevnění. Ten nejstarší při východní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie v prostoru dnešního parčíku v Minoritské ulici a další pak kolem kostela sv. Jakuba na místě dnešního vydlážděného Jakubského náměstí.

Přešlo několik století a bylo třeba dál ukládat mrtvé na místa věčného odpočinku. Stávající hřbitovy byly plné. Bylo proto rozhodnuto využít prostoru kousek za hradbami na Špitálském předměstí a to mezi dodnes stojící bránou Matky Boží a Špitálskou bránou.
Starý jihlavský hřbitov u svatého Ducha. Dobová fotografie z likvidace pohřebiště v roce 1890...
Nejprve byla vybudována roku 1559 ohradní zeď kolem celého nového hřbitova a pak v roce 1572 byl postaven uprostřed kostelík sv. Ducha. Renesanční stavba byla rozbořena Švédy při jejich okupaci města v letech 1645 - 1647. Lze předpokládat, že se tak stalo při zesilování městského opevnění hned v létě roku 1645. Tehdy byla zničena všechna předměstí a okolí zpustošeno, aby neposkytovalo úkryt obléhajícím. Dobře je tento stav patrný na dochovaném plánu Jihlavy z roku 1647, kdy byl celý prostor kolem města uzavřen císařskými vojsky a hřbitov je zde zakreslen bez kostelíka, jen s křížky uprostřed zbytků obvodových zdí.
V dalších letech došlo postupně k obnově města, předměstí a v roce 1661 k vybudování nového kostelíka. Barokní podobu si pak zachoval celý areál až do zrušení, neboť v roce 1869 byl zřízen nový hřbitov na Panenském předměstí při silnici k Pelhřimovu. Ze starých dochovaných fotografií z času likvidace ohradních zdí a hrobů si můžeme udělat obrázek o vzhledu tohoto hřbitova, jeho velikosti i kráse některých náhrobků, z nichž byla část přemístěna na nový hřbitov, jeden ze železných křížů postaven při kapli Bolestné Panny Marie u kostela sv. Jakuba a socha sv. Jana Nepomuckého umístěna k mostu přes Jihlávku pod hřbitovem Na Kalvárii.
Celý prostor kolem kostelíka sv. Ducha, který byl ještě několikrát opravován, dostal parkovou úpravu a dodnes patří k nejhezčím místům ve městě. Mimo jiné jsou zde instalovány rokokové sochy čtyř ročních období a socha hudby od sochaře J.V. Prchala, který od roku 1774 působil a tvořil v Jihlavě a okolí.
Dejme však prostor málo známé pověsti o tomto hřbitově. Jednou prý si povídala chasa v nedalekém koňském mlýně o černě oděném muži, který se kolem půlnoci prochází kolem kostelíka na hřbitově. Má prý na hlavě vysokou černou čepici sraženou do čela a ta mu dodává strašidelného vzhledu. Všichni se báli, jen jedna služebná ne. Schovala se před půlnocí na hřbitově při zdi a čekala. Sotva odezněla půlnoc, postava se objevila a tiše přecházela kolem hrobů. Tu pojednou služebná vyskočila a čepici postavě sebrala. Ta zmizela a dívka utíkala ke mlýnu. Všichni pak obdivovali její statečnost, ale ona sama měla od té doby divný pocit, že si neznámý tajemný muž pro čepici přijde. A také se tak stalo. Duch se před půlnocí dívce zjevil a žádal o vrácení čepice na tom místě, kde mu byla odcizena. Pan farář sice dívce poradil, jak to má udělat, ale dívka v roztržitosti vykročila z kruhu, který křídou a svěcenou vodou udělala na zemi na hřbitově a tak druhý den ráno ji lidé našli polomrtvou ležet na hrobech. Vzkřísili ji, odnesli do mlýna, ale za tři dny o půlnoci zemřela.
Smutná událost končí, ve stromech Smetanových sadů zpívají ptáci a nedaleká ulice duní pod koly těžkých nákladních aut. Vůně rozkvetlých lip se mísí s vůní benzínu. Strašidla zmizela a do půlnoční tmy svítí nově opravený kostelík sv. Ducha a blikající odrazky projíždějících taxíků.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)