Přešlo několik století a bylo třeba dál ukládat mrtvé na místa věčného odpočinku. Stávající hřbitovy byly plné. Bylo proto rozhodnuto využít prostoru kousek za hradbami na Špitálském předměstí a to mezi dodnes stojící bránou Matky Boží a Špitálskou bránou.

Starý jihlavský hřbitov u svatého Ducha. Dobová fotografie z likvidace pohřebiště v roce 1890...

Nejprve byla vybudována roku 1559 ohradní zeď kolem celého nového hřbitova a pak v roce 1572 byl postaven uprostřed kostelík sv. Ducha. Renesanční stavba byla rozbořena Švédy při jejich okupaci města v letech 1645 - 1647. Lze předpokládat, že se tak stalo při zesilování městského opevnění hned v létě roku 1645. Tehdy byla zničena všechna předměstí a okolí zpustošeno, aby neposkytovalo úkryt obléhajícím. Dobře je tento stav patrný na dochovaném plánu Jihlavy z roku 1647, kdy byl celý prostor kolem města uzavřen císařskými vojsky a hřbitov je zde zakreslen bez kostelíka, jen s křížky uprostřed zbytků obvodových zdí.
V dalších letech došlo postupně k obnově města, předměstí a v roce 1661 k vybudování nového kostelíka. Barokní podobu si pak zachoval celý areál až do zrušení, neboť v roce 1869 byl zřízen nový hřbitov na Panenském předměstí při silnici k Pelhřimovu. Ze starých dochovaných fotografií z času likvidace ohradních zdí a hrobů si můžeme udělat obrázek o vzhledu tohoto hřbitova, jeho velikosti i kráse některých náhrobků, z nichž byla část přemístěna na nový hřbitov, jeden ze železných křížů postaven při kapli Bolestné Panny Marie u kostela sv. Jakuba a socha sv. Jana Nepomuckého umístěna k mostu přes Jihlávku pod hřbitovem Na Kalvárii.
Celý prostor kolem kostelíka sv. Ducha, který byl ještě několikrát opravován, dostal parkovou úpravu a dodnes patří k nejhezčím místům ve městě. Mimo jiné jsou zde instalovány rokokové sochy čtyř ročních období a socha hudby od sochaře J.V. Prchala, který od roku 1774 působil a tvořil v Jihlavě a okolí.
Dejme však prostor málo známé pověsti o tomto hřbitově. Jednou prý si povídala chasa v nedalekém koňském mlýně o černě oděném muži, který se kolem půlnoci prochází kolem kostelíka na hřbitově. Má prý na hlavě vysokou černou čepici sraženou do čela a ta mu dodává strašidelného vzhledu. Všichni se báli, jen jedna služebná ne. Schovala se před půlnocí na hřbitově při zdi a čekala. Sotva odezněla půlnoc, postava se objevila a tiše přecházela kolem hrobů. Tu pojednou služebná vyskočila a čepici postavě sebrala. Ta zmizela a dívka utíkala ke mlýnu. Všichni pak obdivovali její statečnost, ale ona sama měla od té doby divný pocit, že si neznámý tajemný muž pro čepici přijde. A také se tak stalo. Duch se před půlnocí dívce zjevil a žádal o vrácení čepice na tom místě, kde mu byla odcizena. Pan farář sice dívce poradil, jak to má udělat, ale dívka v roztržitosti vykročila z kruhu, který křídou a svěcenou vodou udělala na zemi na hřbitově a tak druhý den ráno ji lidé našli polomrtvou ležet na hrobech. Vzkřísili ji, odnesli do mlýna, ale za tři dny o půlnoci zemřela.
Smutná událost končí, ve stromech Smetanových sadů zpívají ptáci a nedaleká ulice duní pod koly těžkých nákladních aut. Vůně rozkvetlých lip se mísí s vůní benzínu. Strašidla zmizela a do půlnoční tmy svítí nově opravený kostelík sv. Ducha a blikající odrazky projíždějících taxíků.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky