Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kostelní Vydří aneb poutě na horu Karmelskou

Začtěme se opět do stránek vybledlé knížečky o poutních místech a milostivých obrazech, kterou v roce 1888 vydal náš dobře známý a věrný průvodce, farář Karel Eichler. Knížečka tehdy stála 1 zlatku a 20 krejcarů. Tentokrát věnoval své povídání místu u Kostelního Vydří, kde se tyčí farní a poutní kostel Panny Marie Karmelské. Řadu důležitých informací čerpal z tamního archivu a z písemných zpráv farářů Jana Smutného a Jana Svobody z let 1856 a 1882.

Hora Karmelská, jak se toto poutní místo mezi lidmi nazývá, se nachází asi půl hodiny cesty severně od Dačic. Mimo kostela s krytou chodbou zde stojí obklopena lípovým stromořadím ještě fara, škola a dva domky.
Koncem 17. století bylo zdejší návrší zalesněné a v jednom místě stál prý od nepaměti sloup se zašlým neznámým obrázkem. U něj pak byla pozorována od roku 1698 zvláštní záře, hlavně o sobotách, v den zasvěcený Panně Marii. Přesvědčil se o tom i místní statkář Bernard Jindřich Butz z Rolsberku a tak po dohodě s telčským hrabětem Janem Karlem Jáchymem Slavatou, knězem a generálem řádu karmelitánského, dal zde vystavět roku 1700 kapličku. Do ní pak nechal umístit Slavatův dar, nový obraz Panny Marie Karmelské. Od té doby prý záře pominula, ale přibývalo zázračných uzdravení.
Narůstající počet věřících si vyžádal výstavbu velké kaple, kterou tentokrát financoval statkářův syn Matěj Jindřich Butz z Rolsberku, jinak kanovník, prelát a později probošt olomoucký. Svatyně byla s velikou slávou dne 14. dubna 1735 okázale vysvěcena. V roce 1752 byla nákladem 17.000 zlatých postavena klášterní budova. Další přístavby na sebe nenechaly dlouho čekat a tak roku 1754 byla ke kapli přistavěna dřevěná chrámová loď a v roce 1778 krytá chodba vně kostela na šestnácti kamenných pilířích. Zděné lodě se toto poutní místo dočkalo v roce 1789, kdy bylo celé obehnáno zdí a přístup na návrší byl usnadněn schodištěm. Zázračný obraz, malovaný na dřevě, dostal stříbrný rám a byl umístěn na hlavním oltáři z černého mramoru.
Farář Karel Eichler potom dále píše, že zdejší farní archiv chová knihu "Seznam milostí pomoci bl. Panny Marie na hoře Karmelské u Kostelního Vydří dosažených". V roce 1888 obsahovala tato zajímavá kniha 116 zápisů. Nejstarší pocházel z roku 1732, kdy zde došlo k uzdravení syna dačického písaře Stöhera, který byl postižen pokřiveností krku. Při těchto zázračných příležitostech byly do kostela zavěšovány tzv. "záslibné obrázky" opatřené čísly, popisy oněch zázračných událostí, a děkovnými řádky. Kolem roku 1788 vyšel zákaz o jejich zavěšování a do knihy bylo zakázáno psát. Přesto zde byla poznamenána dvě dobrodiní z let 1805 a 1814. Co bylo obsahem těchto zápisů? Tak příkladně:
Kateřině Krausové z Dačic se splašili koně a ona se zázrakem zachránila, vzývajíc přitom zdejší Pannu Marii. Podobně se zachránil Ignác Jeniška, správce rybníka v Telči, když se na něj převalil v největším trysku kůň, jindy zase myslivci Františku Jelínkovi z Telče se roztrhla puška a on neutrpěl žádná zranění, a tak bychom mohli pokračovat dál. Snad nejzajímavější je příběh Justiny Loikové, nájemnice telčského sudího Kommerera, který se seběhl v roce 1748 v sobotu, den před svátkem sv. Trojice. Když vkročila do světnice, byla padajícím stropem zasypána. Lidé v hojném počtu shromáždění "domnívali se, že už stala se obětí smrti, avšak vytáhli ji zdravou a neporušenou. Ona pak přítomným hlásala mocnou ochranu Panny Marie v kapli Kostelno - Viderské milostiplné a že jen jejím přispěním od neštěstí byla uchována, ačkoliv byla v požehnaném stavu. Po třech nedělích šťastně porodila zdravé dítko...". Nejvíce poděkování je z Dačic, dále z Telče, Jemnice a okolních, více jak dvaceti obcí.
Hlavní pouť se konala vždy na svátek Panny Marie Karmelské dne 16. července a pokud to nebyla neděle, pak se slavnost uskutečnila první neděli po tomto dni. V tento den prý sem přicházelo až na třicet průvodů od Telče, Moravských Budějovic, Kněžic, Přibyslavic, Brtnice, Třeště a také z Čech. Menší poutě se konaly na všechny další mariánské svátky. V roce 1855 zde bylo napočítáno na 120 průvodů, což představuje kolem 10.000 věřících.
V závěru farář Eichler dodává: "Nelze tvrditi, že by všechny ty případy byly zázračnými, ale že jsou milostmi namnoze neobyčejnými, nikdo nemůže popírati a některé skutečně nesou v sobě všechny známky zázraků".
Zajímavé a poutavé vyprávění o "Vydří kostelní" nám podal Josef Stanislav Menšík, který v roce 1859 vydal nevelkou knihu o hlavních poutních místech Moravy, nazvanou "Kvítečka z Mariánského slávověnce sebraná od vlasteneckých poutníkův".
Posledním, kdo se krátce zmínil o zdejším poutním kostele byl Jan Royt, autor knihy Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Píše, že na Českomoravské vysočině putovali poutníci pravidelně do Kostelního Vydří k milostnému obrazu Panny Marie Karmelské se škapulířem, který kapli věnoval v roce 1709 poslední mužský potomek rodu Slavatů, bosý karmelitán Karel Felix hrabě Slavata. Karmelitáni tehdy prosadili u papežské kurie svátek Panny Marie Karmelské, který papež Benedikt XIII. ustanovil pro celou církev na 16. července.
Píše se rok 2000. Obklopeni moderní technikou putujeme stále do této překrásné tiché oasy. Někdo se přijede jen podívat, jiný přijíždí i odjíždí s velkou nadějí. A to není nikdy tak málo...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)