Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Voní, stále voní...

Kaplička sv. Antonína nad Rounkem dnes stojí uprostřed lesa. Podle pověsti byla postavena pekařským tovaryšem, který tudy kráčel po cestě z Pelhřimova do Jihlavy. Znaven chůzí v letním parnu, ulehl na mez do stínu stromu a usnul. Zdál se mu podivný sen, ve kterém ho neznámý hlas upozornil, že až se probudí, nechť odvalí kámen a tam že nalezne poklad. Když se probral a už už chtěl pokračovat v cestě, vzpomněl si na onen hlas. A hle, veliký kámen tady skutečně byl. Po chvilce zápolení se mu jej podařilo odsunout stranou, a pak užasl. Ve džbánu naplněném po okraj se leskly zlaťáky. Patrně je zde uschovali loupežníci. Proto nemeškal, uložil poklad do rance a pospíchal do nejbližší vesnice. Tady vyhledal faru, kde všechno o svém nálezu vypověděl a požádal, aby za nalezené peníze byla na onom místě postavena kaplička a zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Stalo se.

Skutečnost byla o trošku méně romantická. Barokní stavbu financoval a stavební místo sám patrně vybral pelhřimovský pekař Antonín Polesný v roce 1737. V té době tudy vedla hlavní komunikace mezi Jihlavou a Pelhřimovem. On sám tudy jezdil za obchodem a občas zajížděl do rodiště své matky, do Jamného. Není bez zajímavosti, že uvnitř kaple byly objeveny a zčásti restaurovány zajímavé malby. Na vrcholku ilusivního oltáře je dobře patrný erb s pletenou houskou, pocta štědrému pekaři, a nad ním svatá Trojice. Po stranách oltáře můžeme na levé straně spatřit sv. Antonína, avšak obraz světce na pravé straně zničila vzlínající vlhkost. Kovanou mříž pořídil v roce 1908 Gustav Krumm z Jihlavy, otec současného malíře Gustava Krumma, autora historických obrazů z dějin Jihlavy a mnoha publikací pro děti. Na východní straně je umístěn malý zvonek, v pořadí třetí, pořízený a posvěcený po roce 1945. Byl tehdy zhotoven z německých dělových hlavní u jihlavské firmy Polák a Hopp. Kdo prý si zazvoní, tomu se zde splní jeho tajné přání. Občas to někdo udělá, mně se splnila doposud všechna, ještě než jsem stačil pomyslet...
Od kapličky, která je ve výšce 629 m nad mořem, byl v minulosti nádherný rozhled po celém kraji. Na jihozápadě se tyčil Čeřínek, na jižní straně Špičák, sever zakrývaly vrchy u Hlávkova a na východě, za městskými lesy, byla malá osada Rounek. Kolem kaple, kde je dnes stoletý les, byla pole patřící k nedaleké Vyskytné. Nedaleko odtud se nachází opevněný val či šance, které zde vybudoval během c. k. manévrů jihlavský pěší regiment a to v roce 1843. Stranou pak nalezneme staré důlní dílo z poloviny 13. století, kdy se na tomto kopci dolovalo stříbro.
Je neděle, prosinec roku 2000. V lese je klid. Nikde nepotkáš živáčka. Kráčíme ke kapli, abychom tam udělali poslední přípravy před vánočními svátky. Už více jak dvacet let tady naše rodina staví betlém. Papírový, velký, rozkládací. Byl tenkrát k mání v roce 1968. Jeho autorem byl Vojtěch Kubašta. Měl obchodní název "Pražský betlém," vydal jej Orbis v roce 1968 a stál 10,- Kčs. V období normalisace opět zmizel z pultů. Je tedy, přece jen, něčím trochu památeční. Vždyť panorama tvoří zasněžené Hradčany, Malá strana a k Jezulátku kráčí vlajkonoš s českou, červenobílou vlajkou. Tenkrát se s ní vyšlo i proti tankům.
Když byly děti malé, jezdila se sáněmi ke kapli celá rodina. Instalace betléma proběhla den před Štědrým dnem, na Ježíška, odpoledne, jsme tady zapálili svíčku a zavzpomínali. A pak zase hajdy domů, kde bylo nadělování...
Všechno se mi ve vzpomínkách navrací. Stojím a koukám a dělám poslední úpravy. Vzpomínám na babku Roubalovou z Rounku, která mi dala od této kaple klíč. Slíbil jsem jí, že se budu starat. Slib držím. Za každého počasí, za každého režimu. Kdo tudy léty prochází, může to potvrdit. Měl jsem kdysi chuť dát na dveře kapličky malou cedulku - TATO KAPLE JE V SOCIALISTICKÉ PÉČI NÁJEMNÍKŮ - ale byl jsem všemi upozorněn, abych nebláznil. Stejně blázním dál. Je to normální, stavět betlém uprostřed lesa, kam možná letos vůbec nikdo nepřijde, než já a moje žena?... Co ty na to, Ježíšku...
Zavírám krásně kovanou mříž. Z kaple voní čerstvé větvičky borovice a smrku a jedličky. Jako před více jak dvaceti léty. Voní, stále stejně voní...

Ladislav VILÍMEK
, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)