Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Voní, stále voní...

Kaplička sv. Antonína nad Rounkem dnes stojí uprostřed lesa. Podle pověsti byla postavena pekařským tovaryšem, který tudy kráčel po cestě z Pelhřimova do Jihlavy. Znaven chůzí v letním parnu, ulehl na mez do stínu stromu a usnul. Zdál se mu podivný sen, ve kterém ho neznámý hlas upozornil, že až se probudí, nechť odvalí kámen a tam že nalezne poklad. Když se probral a už už chtěl pokračovat v cestě, vzpomněl si na onen hlas. A hle, veliký kámen tady skutečně byl. Po chvilce zápolení se mu jej podařilo odsunout stranou, a pak užasl. Ve džbánu naplněném po okraj se leskly zlaťáky. Patrně je zde uschovali loupežníci. Proto nemeškal, uložil poklad do rance a pospíchal do nejbližší vesnice. Tady vyhledal faru, kde všechno o svém nálezu vypověděl a požádal, aby za nalezené peníze byla na onom místě postavena kaplička a zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Stalo se.

Skutečnost byla o trošku méně romantická. Barokní stavbu financoval a stavební místo sám patrně vybral pelhřimovský pekař Antonín Polesný v roce 1737. V té době tudy vedla hlavní komunikace mezi Jihlavou a Pelhřimovem. On sám tudy jezdil za obchodem a občas zajížděl do rodiště své matky, do Jamného. Není bez zajímavosti, že uvnitř kaple byly objeveny a zčásti restaurovány zajímavé malby. Na vrcholku ilusivního oltáře je dobře patrný erb s pletenou houskou, pocta štědrému pekaři, a nad ním svatá Trojice. Po stranách oltáře můžeme na levé straně spatřit sv. Antonína, avšak obraz světce na pravé straně zničila vzlínající vlhkost. Kovanou mříž pořídil v roce 1908 Gustav Krumm z Jihlavy, otec současného malíře Gustava Krumma, autora historických obrazů z dějin Jihlavy a mnoha publikací pro děti. Na východní straně je umístěn malý zvonek, v pořadí třetí, pořízený a posvěcený po roce 1945. Byl tehdy zhotoven z německých dělových hlavní u jihlavské firmy Polák a Hopp. Kdo prý si zazvoní, tomu se zde splní jeho tajné přání. Občas to někdo udělá, mně se splnila doposud všechna, ještě než jsem stačil pomyslet...
Od kapličky, která je ve výšce 629 m nad mořem, byl v minulosti nádherný rozhled po celém kraji. Na jihozápadě se tyčil Čeřínek, na jižní straně Špičák, sever zakrývaly vrchy u Hlávkova a na východě, za městskými lesy, byla malá osada Rounek. Kolem kaple, kde je dnes stoletý les, byla pole patřící k nedaleké Vyskytné. Nedaleko odtud se nachází opevněný val či šance, které zde vybudoval během c. k. manévrů jihlavský pěší regiment a to v roce 1843. Stranou pak nalezneme staré důlní dílo z poloviny 13. století, kdy se na tomto kopci dolovalo stříbro.
Je neděle, prosinec roku 2000. V lese je klid. Nikde nepotkáš živáčka. Kráčíme ke kapli, abychom tam udělali poslední přípravy před vánočními svátky. Už více jak dvacet let tady naše rodina staví betlém. Papírový, velký, rozkládací. Byl tenkrát k mání v roce 1968. Jeho autorem byl Vojtěch Kubašta. Měl obchodní název "Pražský betlém," vydal jej Orbis v roce 1968 a stál 10,- Kčs. V období normalisace opět zmizel z pultů. Je tedy, přece jen, něčím trochu památeční. Vždyť panorama tvoří zasněžené Hradčany, Malá strana a k Jezulátku kráčí vlajkonoš s českou, červenobílou vlajkou. Tenkrát se s ní vyšlo i proti tankům.
Když byly děti malé, jezdila se sáněmi ke kapli celá rodina. Instalace betléma proběhla den před Štědrým dnem, na Ježíška, odpoledne, jsme tady zapálili svíčku a zavzpomínali. A pak zase hajdy domů, kde bylo nadělování...
Všechno se mi ve vzpomínkách navrací. Stojím a koukám a dělám poslední úpravy. Vzpomínám na babku Roubalovou z Rounku, která mi dala od této kaple klíč. Slíbil jsem jí, že se budu starat. Slib držím. Za každého počasí, za každého režimu. Kdo tudy léty prochází, může to potvrdit. Měl jsem kdysi chuť dát na dveře kapličky malou cedulku - TATO KAPLE JE V SOCIALISTICKÉ PÉČI NÁJEMNÍKŮ - ale byl jsem všemi upozorněn, abych nebláznil. Stejně blázním dál. Je to normální, stavět betlém uprostřed lesa, kam možná letos vůbec nikdo nepřijde, než já a moje žena?... Co ty na to, Ježíšku...
Zavírám krásně kovanou mříž. Z kaple voní čerstvé větvičky borovice a smrku a jedličky. Jako před více jak dvaceti léty. Voní, stále stejně voní...

Ladislav VILÍMEK
, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)