Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.9.: Z policejního deníku: bouračka u Žatce; zaplacená kabelka nepřišla; krádež nářadí

27.9.: V Rouchovanech krátce po poledni utonul starší muž

27.9.: Mezi Světnovem a Škrdlovicemi vyroste ovocná alej

26.9.: České domácnosti významně ušetří za energie; ČEZ od října zlevňuje elektřinu i plyn

26.9.: V Pelhřimově zřejmě vznikne Národní basketbalové muzeum

26.9.: Kdy by důchodci neměli používat poštou zaslané roušky?

26.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede v pondělí polský film Corpus Christi

25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
O pouťových zpívánkách nakonec

Málo kdo si dnes připomene staré pouťové procesí. Babičky a dědové ve svátečních oblecích, drůžičky, ministranti v bílých nebo červených komžích, pan farář ve svátečním ornátu, vlajkonoši, křížek na čele průvodu, a co bylo nejhlavnější, starý šedovlasý předzpěvák. Pamatuji se, jak vždycky hlasitě a zřetelně vyhrkl - Tisíckrát pozdravujeme tebe... A celý ten dav to se zpěvem opakoval. Slunce pražilo, kapičky potu kanuly po skráních, procesí však šlo cestou necestou dál a dál...

Řada starých a zapomenutých písňových textů je dodnes uložena někde doma v modlitebních knížkách a nebo v archivech, jako je tomu příkladně v Telči, v tamní pobočce Státního okresního archivu v Jihlavě. Podívejme se na několik, až třista let starých, umudlaných papírků tištěných švabachem a opatřených na titulu dřevorytovými obrázky svatých. Snad jen dvě písně z minulého století jsou vytištěny latinkou. O čem se tehdy pělo?
Pjseň k swaté Anně neyswětěgssi bábě Krysta Gežjsse která se w gegnim chrámu Páně w Telčj na welkým předměsti od roku 1712 ctj a gak skze celý oktaw sw. Anny, tak také každau neděli po ružency od gegj stiteluw se zpjwá.
Tato píseň obsahuje sedm slok na dvou listech malého formátu, vydavatel ani autor nejsou uvedeni. Na titulním listě je mimo krátký úvod také obrázek Svaté Rodiny s Duchem Svatým a textem IESUS MARIANANA. Na závěr je vytištěna váza s květinami. Už už se chce sáhnout po další písni, když tu pojednou si člověk uvědomí, co víme o kostele sv. Anny v Telči? A tak nezbývá, než znovu otevřít knížku Kostel Matky Boží a jiné církevní památky Telče od Aloise Hrdličky z roku 1899. V důsledku rušení hřbitova u kostela sv. Jakuba, rozhodla se Františka hraběnka Slavatová zakoupit za 1.500 zlatých zahradu na telčském předměstí Podolí a zřídit tam nejen nový hřbitov, ale také vyslovila přání, aby zde byl postaven kostel sv. Anny. Tomu vyhověla až roku 1712 Františka hraběnka Lichtensteinová. V kostele, o kterém Hrudička míní, že "nic zvláštního neposkytuje," jsou rozmístěny čtyři vedlejší oltáře a na hlavním se nachází obraz sv. Anny od vídeňského umělce Rondeze. Před tímto oltářem jsou pohřbeni dva místní kněží, kteří zemřeli téměř současně 18. a 19. června 1772 na černé neštovice. Shora uvedená píseň byla jistě zpívána při annenských poutích, kdy sem v minulosti přicházela procesí z farního kostela.
Nábožná pjseň o milostném Gezulátku genž se ctj we farnim kostele swatého Jakuba w městě Telči, od roku 1771.
Píseň má šestnáct slok, je vytištěna na malém dvoulistě a na druhé stránce má v záhlaví květinový ornament. Žádné další podrobnosti zde nejsou uvedeny. V telčském archivu se dochoval ještě další novější exemplář této písně. Jde o doslovný přepis bez obrázků a pouze na druhém listě je v závěru písně uveden krátký řádek s drobným textem: "W Gihlawě, Ripplůw tisk". Také tato píseň je přímo určena telčskému farnímu chrámu sv. Jakuba Většího, který, jak uvádí Alois Hrudička ve výše uvedené knize o telčských památkách, byl postaven snad koncem 13. století. Fara se zde připomíná v roce 1372, roku 1386 prý vyhořel. Píseň o milostném Jezulátku se týká bočního oltáře tohoto chrámu, na který byla soška roku 1771 umístěna, když do té doby byl oltář zasvěcen 10.000 Svatých Rytířů.
K zajímavostem kostela sv. Jakuba patří objev z roku 1892, kdy zde byla v oltáři nalezena veliká pečeť, prý Bohuše ze Zvole, který řídil olomoucké biskupství v letech 1454 - 1457. Stojí za zmínku, že podobná pečeť, a snad i stejná, byla nalezena v roce 1998 v oltáři kostela Matky Boží na Starém Městě a její neodborné datování do 12. století způsobilo tehdy nemalou senzaci. Posléze však byla datována do poloviny 15. století a jako pečetitel byl určn arcijáhen Vilém, pomocný světící biskup brněnský. Pečeť, nalezená v roce 1892, byla nedávno znovunalezena v telčském archivu. Byla uložena ve skleněném pouzdře a patrně už v době nálezu byla ve velmi špatném stavu. Její reliéf je v současnosti zcela propadlý a text nečitelný.
Píseň nowá o welkem djwu, který se stal na Křemessniku o swatý Trogice. -Spjwá se gako: Budiž pozdrawená, Matičko Anno Swatá tč.
Uprostřed titulní stránky je malé vyobrazení Svaté Trojice. Toto drobné čtyřstránkové vydání na tuhém papíru obsahuje oslavnou píseň o sedmnácti slokách. Podle ní byl křemešnický kostel vystavěn na základě snu jakéhosi pána, kterému se po tři noci zdálo o zázračné studánce na Křemešníku, která by ho zbavila vleklé nemoci. A tak dojel do Pelhřimova a odtud na kopec, kde nalezl pramen, napil se z něho a v okamžiku se uzdravil. Závěrečné sloky potom patří zázračné vodě, která lid posilňuje a zbavuje rány morové. Autor ani vydavatel nejsou uvedeni. Zajímavostí je uvedení dosud málo známé pověsti o založení tohoto poutního kostela a opěvování skutečných účinků zdejšího pramene.
Naše procházka starými pouťovými písničkami končí. Odkládáme poslední drobný zažloutlý tisk. Byť zpěv už dávno umlkl a všude kolem je nebývalý klid, něco se někomu přece jen připomene. Ta doba dávno minulá, ta pěší chůze do nekonečných kopců, ta příchuť pošlapané trávy kolem dokola stánků a kiosků, ta vůně děství...
Je večer. Stíny kostelních věží zapadly do lesnatých pahorků a uvnitř poutních chrámů bdí jenom červené plamínky věčného světla. Mnoho šťastných chvil už navždy pohltila naše nepaměť. Je úplně jiná doba. I cesty ke studánkám pokryl leckde asfaltový koberec. Ale lidé... Jsme stále stejní.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)