Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: Po čelním střetu dvou náklaďáků na Třebíčsku jeden řidič zemřel, druhý utrpěl vážná zranění

3.8.: Na dálnici D1 bouralo před polednem osobní auto a náklaďák, nyní už je dálnice průjezdná bez komplikací

3.8.: Makak jávský z táborské zoo by jako nosič jídla rozhodně neuspěl

3.8.: Komentovaná prohlídka výstavy Sochy mluví v jihlavské galerii

2.8.: U Nového Rychnova zemřel při nehodě osmnáctiletý řidič osobního auta

2.8.: Sýčci letos vyvedli rekordních 95 mláďat

2.8.: Odešel Karel Křesadlo, emeritní ředitel okresního archivu v Jihlavě

2.8.: Na jihlavském magistrátě je nově zřízený dětský koutek plný her a omalovánek

2.8.: Dvojčata Radek a Miloš Kolouchovi získali titul rekordmani roku za absolutně největší sbírku seker a hoblíků

2.8.: Chudobínská borovice u Vírské přehrady je zřejmě o 150 let starší, než se předpokládalo

1.8.: V jihlavské nemocnici je nově rouškomat

1.8.: Filmový klub v Jihlavě uvede maďarskou hravou absurdní pohádku pro dospělé Líza, liščí víla

31.7.: Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou se v sobotu 1. srpna otevře veřejnosti, v provozu bude i kladivo

31.7.: Nejvíce netopýrů na Vysočině je ve věži v Heřmani, Biskupicích a u Roštejna

31.7.: Motorkář zemřel v Kameni po nárazu do betonového valu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Docela smutné zastavení

Prázdniny. Brtnice. Vystupujeme z autobusu a míříme rovnou do kopce k zámku. Zavřeno. Jak taky jinak. Všude pusto, nevlídno, zchátralo. Kde že jsou "moravské Hradčany"... Inu, i ten nejpevnější hrad může být dobyt časem, lhostejností, vandaly. Nezávidím panu starostovi jeho upřímnou a neúnavnou snahu o záchranu této jedinečné scenérie, bez které si Brtnici nedovedu vůbec představit. A proto se jde dále, alejí, kolem císařské studny až k zámeckému kostelu. Zavřeno. Koukání klíčovou dírkou vede do průvanu. Vidět není nic. A přece. Právě zde je uložena blahoslavená Juliána z rodu Collalto. Právě jí je zámecký či Horní kostel zasvěcen. Chtěl jsem ji ukázat svému vnukovi, leč, marně. Budeme si o ní jen povídat.

Obraz blahoslavené Juliány z bývalé zámecké kaple v Brtnici... (foto: archiv autora)
Juliána se narodila roku 1186 na zámku Salvatore v Itálii v rodině kapitána Tolberta a Johanny Collalto. Už v útlém věku vstoupila do kláštera a vedla život plný té nejtěžší práce a odříkání. Zemřela ve věku 75 let dne 1. září 1262. Pohřbena byla za obrovské účasti lidu, který ji považoval za světici. Když bylo její tělo později vykopáno, bylo prý neporušené. Roku 1733 bylo uloženo do skvostné schránky a uschováno v Benátkách. Odtud pak putovalo do dalších míst, až konečně roku 1914 daroval hrabě Collalto její ostatky knížeti Emanuelu Collalto na Brtnici. V nově pořízeném stříbrném relikviáři vykládaném drahokamy a emailem byly pak slavnostně uloženy dne 23. května 1915 na zdejším zámeckém kostele. Průvodu se zúčastnilo mnoho kněží a lidu z celého okolí a kázání měl místní děkan P. Ignát Vyškovský. Od té doby jsou vždy 1. září o svátku blahoslavené Juliány uctívány.
A to ještě není vše. Jsou zde uloženy ostatky sv. Fidelia, mučedníka z doby císaře Diokleciána, které v roce 1730 obdržel Antonín Rombald hrabě Collalto za věrné služby od papeže Klementa XII. Z této doby se dochovala zpráva o průběhu této velké slávy, která se v Brtnici odehrála dne 12. srpna 1731. Také tyto ostatky byly uloženy do pozlacené rakve vykládané krystalovým sklem a oděny skvostným šatem z modrého aksamitu zdobeného drahokamy, neboť mrtvola byla neporušená. Světec držel v jedné ruce palmovou ratolest a ve druhé skleněnou nádobku s vlastní krví "která přirozenou barvu svou zachovala". Průvod tvořilo 28 kněží, dále zde kráčeli kapucíni, pavláni, dominikáni, františkáni, jesuité a premonstráti.
Novoříšský prelát a za ním hrabě Collalto s chotí a dětmi, hrabě Herberstein s manželkou ze Třeště, hrabě Ausberg, svobodná paní Říkovská a mnoho jiných šlechtických osob. Zvučely všechny zvony, hřměly moždíře, hudba a zpěv obrovského množství lidu. Kázalo se v řeči české a německé. Kaple byla vyzdobena obrazy ze života světce, které zhotovil malíř Antonio Lazzarini. Slavilo se dlouho a dlouho...
Ticho. Nedaleko nás zahučel po silnici traktor. Vracíme se pomalu a neradi do reality. Radniční zvonek odbíjí tři hodiny odpoledne a je čas jít na autobusovou zastávku. Nashledanou o pouti, Brtnice! A do té doby Tě Anděl Strážce opatruj, je to přece patron Tvojí pouti. Už od roku 1715. To nám to ale pěkně utíká... Letos vyjde průvod v neděli 3. září v 9.30 hodin. Ostatky sv. Fidelia jsou dnes uloženy ve farním chrámu sv. Jakuba. Zámecký kostel, kde odpočívá blahoslavená Juliana Collalto, bude otevřen ve 14 hodin při odpoledním požehnání.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, Vyskytná nad Jihlavou


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)