Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

3.10.: Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Území která měla sloužit pro výchovu nových bojovníků do řad SS

Bodenamt für Böhmen und Mähren Gruppe S-Sonderaufgaben - Prag II. To je adresa odesílatele dopisu ze dne 4. prosince 1944 určeného obcím Wiese, Pschedborsch, Swatoslau, Puklitz, Prisneck, Komarowitz, Pirnitz, Strieschow, Primelkau, Herrenried-Kleinhöf a Unter-Bitowschitz.

Po přečtení člověka až zamrazí. O co krásněji zní původní české názvy těchto vesnic: Luka nad Jihlavou, Předboř, Svatoslav, Puklice, Příseka, Komárovice, Brtnice, Střížov, Přímělkov, Panská Lhota - Malé a Dolní Bítovčice. Nic naplat, píše se rok 1944 a protektorát Čechy a Morava je pod ochranou Velkoněmecké říše. Bez ohledu na blížící se frontu je třeba dále vychovávat nové bojovníky do řad SS. V dopise se dále uvádí:
"Velkoněmecká říše, Fiskus Waffen-SS, činí si podle zákona ze dne 29.3.1935 č. 63 Sb. k účelům obrany státu nárok na části výše uvedených kat. obcí". Následuje přesné vymezení tohoto prostoru a na závěr se píše: "Jest úmyslem pachtovati území přikázané do držby (kromě lesních ploch) na dobu jednoho roku po skončení války. Vstup na území jest dovolen pouze se svolením Standortältesten der Waffen-SS v Jihlavě".
Jak měl asi vypadat konec války podle autorů tohoto dopisu? Očekávali zřejmě zázrak či zázračnou zbraň, která by zvrátila dosavadní průběh fronty? Jak jinak si vysvětlit, že Bezirkshörde in Iglau v dopise ze dne 17. února 1945 (!!!) upozorňuje na dodržování nařízení o uzavřeném vojenském prostoru, na používání silničních objížděk a nebezpečí života při nedodržování tohoto nařízení. Co všechno se odehrávalo v tomto prostoru?
Mezitím se zdejší lidé odstěhovali. Každý šel, kam jen mohl. Bylo to přetěžké loučení. Ve vzpomínkách Antonína Pokorného se uvádí, že z celé farnosti zůstalo jen asi 28 osob na původním místě. Také kostelní zařízení bylo převezeno a uskladněno v Panské Lhotě v tamním kostele a v márnici. Stěhoval se i farář Josef Celpek. Po osvobození byl zdevastovaný kostel narychlo upraven a první bohoslužba se konala již 27. května 1945.
Totéž se dá napsat o tamní obecné škole. Kronika mimo jiné uvádí, že dne 7. prosince 1944 odpoledne byl řídící učitel povolán na obecní úřad, kde mu bylo sděleno, že podle výnosu okupačních úřadů bude celá obec vystěhována do konce února 1945. Po čtyrech dnech však přijel důstojník SS a nařídil vyklizení školní budovy do Vánoc. Druhý den, bylo to úterý 12. prosince 1944, byl rozkaz opět změněn a předvoj SS se ohlásil k nástupu do budovy už 14. prosince.
Vyučování bylo ihned zastaveno. Inventář byl odvezen do školy v Panské Lhotě. Co zbylo ve třídách bylo SS zabaveno. Byt řídícího učitele byl předán až 20. prosince. Krátké soužití s Němci znamenalo pro něj rozkradení většiny důležitých životních zásob. Celá vesnice se začala stěhovat po Novém roce. Všude slzy a velký otazník, kde a na jak dlouho zakotvit? Jak píše kronikář: "15. ledna je obec prázdná. Sem tam přeběhne kočka. Přijíždějí další příslušníci SS, kradou, pálí a ničí".
Po osvobození nacházejí navrátilci vytřískaná okna, zutrhané zámky, všechno dřevěné spáleno. Ve škole otlučené a začouzené zdi. Špína a nepořádek všude kolem. Deset dětí s rodiči se již do Střížova nevrátilo a zůastalo jinde. Pravidelné vyučování však bylo přesto dne 21. června 1945 slavnostně zahájeno.
Co všechno se doopravdy odehrávalo v tomto uzavřeném prostoru?
Proslýchalo se tenkrát, že zde byla umístěna skladiště válečného materiálu. Nebo se snad chystal prostor pro instalaci "tajné zbraně", do které Němci vkládali své poslední naděje? Jisté je, že zdejší němečtí vojáci chodili do kina v Brtnici, kde byla nějaký čas umístěna jejich koňská polní nemocnice. V okolních vsích prý žebrali o jídlo. V dubnu vojenský prostor opustili a vzali s sebou i ruské zajatce, z nichž se podařilo několika uprchnout a zúčastnit se v květnu 1945 povstání v Brtnici. Více zpráv se nepodařilo v jihlavském archivu objevit.
Nějakou dobu po válce se našel při budování chaty u Rokštýna hrob neznámého mladého německého vojáka. V okolí Komárovic, a dost možná i jinde, je dalších několik, snad desítek, hrobů. Ti všichni nestačili padnout za vlast na frontě, ale při výcviku, snad... Komu byla podána zpráva o jejich smrti? Proč se o hroby doposud nikdo nestaral? Proč nebyli řádně pohřbeni, ale jen zahrabáni jako padlá zvěř? Kdo si vzpomene na neznámé hroby neznámých...?
(Dle dostupných archivních materiálů ze SOKA Jihlava)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)