Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

26.1.: Do schránek havlíčkobrodské Charity v někdo vložil obálky s penězi, ta je ale přijmout nemůže

25.1.: Řidič v noci nebezpečnou jízdou ohrožoval ostatní, policistům nezastavil, nakonec havaroval; policisté žádají o pomoc svědky

25.1.: Za krádeže v jihlavské prodejně recidivistovi hrozí až osmiletý trest

25.1.: Z policejního deníku: zloděj vzal šperky a peníze, opilec skončil na záchytce, řidiči a řidičky pod vlivem alkoholu a drog

25.1.: Poctiví nálezci odevzdávají do městských ztrát a nálezů i desítky tisíc korun

25.1.: Kolem skal ve Žďárských vrších pokračuje těžba, dominanty se po létech odhalují

25.1.: Domácnosti navštíví pracovníci statistického úřadu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Území která měla sloužit pro výchovu nových bojovníků do řad SS

Bodenamt für Böhmen und Mähren Gruppe S-Sonderaufgaben - Prag II. To je adresa odesílatele dopisu ze dne 4. prosince 1944 určeného obcím Wiese, Pschedborsch, Swatoslau, Puklitz, Prisneck, Komarowitz, Pirnitz, Strieschow, Primelkau, Herrenried-Kleinhöf a Unter-Bitowschitz.

Po přečtení člověka až zamrazí. O co krásněji zní původní české názvy těchto vesnic: Luka nad Jihlavou, Předboř, Svatoslav, Puklice, Příseka, Komárovice, Brtnice, Střížov, Přímělkov, Panská Lhota - Malé a Dolní Bítovčice. Nic naplat, píše se rok 1944 a protektorát Čechy a Morava je pod ochranou Velkoněmecké říše. Bez ohledu na blížící se frontu je třeba dále vychovávat nové bojovníky do řad SS. V dopise se dále uvádí:
"Velkoněmecká říše, Fiskus Waffen-SS, činí si podle zákona ze dne 29.3.1935 č. 63 Sb. k účelům obrany státu nárok na části výše uvedených kat. obcí". Následuje přesné vymezení tohoto prostoru a na závěr se píše: "Jest úmyslem pachtovati území přikázané do držby (kromě lesních ploch) na dobu jednoho roku po skončení války. Vstup na území jest dovolen pouze se svolením Standortältesten der Waffen-SS v Jihlavě".
Jak měl asi vypadat konec války podle autorů tohoto dopisu? Očekávali zřejmě zázrak či zázračnou zbraň, která by zvrátila dosavadní průběh fronty? Jak jinak si vysvětlit, že Bezirkshörde in Iglau v dopise ze dne 17. února 1945 (!!!) upozorňuje na dodržování nařízení o uzavřeném vojenském prostoru, na používání silničních objížděk a nebezpečí života při nedodržování tohoto nařízení. Co všechno se odehrávalo v tomto prostoru?
Mezitím se zdejší lidé odstěhovali. Každý šel, kam jen mohl. Bylo to přetěžké loučení. Ve vzpomínkách Antonína Pokorného se uvádí, že z celé farnosti zůstalo jen asi 28 osob na původním místě. Také kostelní zařízení bylo převezeno a uskladněno v Panské Lhotě v tamním kostele a v márnici. Stěhoval se i farář Josef Celpek. Po osvobození byl zdevastovaný kostel narychlo upraven a první bohoslužba se konala již 27. května 1945.
Totéž se dá napsat o tamní obecné škole. Kronika mimo jiné uvádí, že dne 7. prosince 1944 odpoledne byl řídící učitel povolán na obecní úřad, kde mu bylo sděleno, že podle výnosu okupačních úřadů bude celá obec vystěhována do konce února 1945. Po čtyrech dnech však přijel důstojník SS a nařídil vyklizení školní budovy do Vánoc. Druhý den, bylo to úterý 12. prosince 1944, byl rozkaz opět změněn a předvoj SS se ohlásil k nástupu do budovy už 14. prosince.
Vyučování bylo ihned zastaveno. Inventář byl odvezen do školy v Panské Lhotě. Co zbylo ve třídách bylo SS zabaveno. Byt řídícího učitele byl předán až 20. prosince. Krátké soužití s Němci znamenalo pro něj rozkradení většiny důležitých životních zásob. Celá vesnice se začala stěhovat po Novém roce. Všude slzy a velký otazník, kde a na jak dlouho zakotvit? Jak píše kronikář: "15. ledna je obec prázdná. Sem tam přeběhne kočka. Přijíždějí další příslušníci SS, kradou, pálí a ničí".
Po osvobození nacházejí navrátilci vytřískaná okna, zutrhané zámky, všechno dřevěné spáleno. Ve škole otlučené a začouzené zdi. Špína a nepořádek všude kolem. Deset dětí s rodiči se již do Střížova nevrátilo a zůastalo jinde. Pravidelné vyučování však bylo přesto dne 21. června 1945 slavnostně zahájeno.
Co všechno se doopravdy odehrávalo v tomto uzavřeném prostoru?
Proslýchalo se tenkrát, že zde byla umístěna skladiště válečného materiálu. Nebo se snad chystal prostor pro instalaci "tajné zbraně", do které Němci vkládali své poslední naděje? Jisté je, že zdejší němečtí vojáci chodili do kina v Brtnici, kde byla nějaký čas umístěna jejich koňská polní nemocnice. V okolních vsích prý žebrali o jídlo. V dubnu vojenský prostor opustili a vzali s sebou i ruské zajatce, z nichž se podařilo několika uprchnout a zúčastnit se v květnu 1945 povstání v Brtnici. Více zpráv se nepodařilo v jihlavském archivu objevit.
Nějakou dobu po válce se našel při budování chaty u Rokštýna hrob neznámého mladého německého vojáka. V okolí Komárovic, a dost možná i jinde, je dalších několik, snad desítek, hrobů. Ti všichni nestačili padnout za vlast na frontě, ale při výcviku, snad... Komu byla podána zpráva o jejich smrti? Proč se o hroby doposud nikdo nestaral? Proč nebyli řádně pohřbeni, ale jen zahrabáni jako padlá zvěř? Kdo si vzpomene na neznámé hroby neznámých...?
(Dle dostupných archivních materiálů ze SOKA Jihlava)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)