Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.8.: U Markvartic na Třebíčsku se zranilo po nehodě sedm osob, jedna těžce

18.8.: Opilý cyklista v Havlíčkově Brodě vrazil do auta, utrpěl lehké zranění

18.8.: Od půlnoci budou opět jihlavské trolejbusy "B" zajíždět do Starých hor k přejezdu

18.8.: Mezinárodní cvičení AMPLE STRIKE 2019 se uskuteční od 29. srpna do 20. září i nad Vysočinou

18.8.: Mezi obcemi Čenkov a Třešť na Jihlavsku srazilo auto dva chodce, oba zemřeli

18.8.: Kraj Vysočina představuje Chutě Vysočiny; první s podtitulem Brambory

18.8.: Dvaadvacetiletému řidiči ve Žďáře nad Sázavou testy prokázaly amfetamin a kokain

17.8.: Řidič v Havlíčkově Brodě měl pozitivní test na kokain

17.8.: Veselé barely a popelnice z rukou potomků sochaře Františka Němce z Hriště u Přibyslavi

17.8.: O další peníze na hospodaření v lesích se na Vysočině bude moci žádat celé září

17.8.: Nová doba

17.8.: Muž usedl za volant i přes platný zákaz řízení

17.8.: Komentovaná prohlídka výstavy děl Miloše Jiránka v jihlavské galerii v úterý 20. srpna

17.8.: Dálnice D1 ve Velkém Meziříčí bude od půlnoci do neděle šesti hodin ráno úplně uzavřená

16.8.: Řidič ve Starči na Třebíčsku se snažil policistům ujet a nevyšel mu ani pokus o výměnu se spolujedoucí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kaple sv. Karla Boromejského u Vanova

Začněme opět nejstarší publikací o této neveliké kapli, o které píše v roce 1899 Alois Hrdlička, jako o "útulné svatyňce". V knize nazvané Kostel Matky Boží a jiné církevní památky města Telče se věnuje jejímu vzniku a historii a mimo jiné uvádí, že ji postavila hraběnka Františka Slavatová, co by poděkování za syna Karla Joachyma. Vyvázl prý na tomto místě z nebezpečí života, když zde upadl do hluboké vlčí jámy a byl z ní, po učinění slibu, vysvobozen. Pověst dále praví, že opustil světský život a vstoupil do řádu karmelitánů. Zemřel roku 1712 a s ním vymřel i rod Slavatů, kteří vládli nad Telčí od roku 1604. Celá zázračná událost jeho zachránění je vyobrazena na klenbě v této kapli.

Autor dále uvádí, že kaple byla původně zasvěcena "Kristu Pánu v úzkostech," neboť zde končila polní křížová cesta, lemovaná kapličkami jednotlivých zastavení, plastikou Božího Hrobu a sousoším Matky Bolestné uprostřed andělů, která byla umístěna do podzemní prostory pod touto kaplí. Teprve později byla zasvěcena sv. Karlu Boromejskému, jehož obraz byl zavěšen na zdejší oltář.
V roce 1784 byla kaple zrušena. Po dvou letech však ji zakoupila Marie Johanna hraběnka Lichtensteinová za 172 zlatých a navrátila ji původnímu účelu. V roce 1892 sem byl z Telče veden velkolepý jubilejní průvod zakončený kázáním a sbírkou na opravu tamního farního kostela. O tři roky později se kaple dočkala od majitele telčského panství Leopolda Podstatzského - Lichtensteina velmi vkusné opravy. V publikaci vydané v roce 1906, a nazvané Topografie diecese brněnské, pak Alois Hrdlička mimo jiné k pověsti dodává, že mladý Slavata prý spadl do jámy při honu.
Podrobněji se k pověsti i stavbě rozepisuje Jan Tiray ve Vlastivědě Moravské - Telecký okres v roce 1913. Kaple je osmiboká stavba s věžičkou. Před vstupem do její svatyně je malá předsíň. Interiér je vyzdoben freskami o založení kaple. O pověsti či příhodě autor píše, že dne 13. října 1662 se vydal mladý, tehdy třiadvacetiletý hrabě, koňmo na lov. Pak spadl do vlčí jámy a prodlel v ní celou noc. Ve smrtelných úzkostech, když se nemohl odtud nijak vyprostit, slíbil, že v případě zachránění vstoupí do kláštera. Po vysvobození, jakýmsi vanovským sedlákem, tak učinil. Kapli pak nechala vystavět jeho matka a to hned v následujícím roce 1663. Sklepní prostora je prý vyzděna ona vlčí jáma. Původně se kaple nazývala Olivetskou. V roce 1672 zde bylo odslouženo 52 mší. O rok později sem jesuité zavedli průvod a to vždy v neděli po sv. Vavřinci, který byl roku 1784 zrušen. Po dalších dvou letech byl objekt uzavřen a za 172 zlatých prodán v dražbě majitelce telčského panství, hraběnce Marii Johaně z Lichtensteinu, která jej odevzdala Matici náboženské. Zvon z kaple pak darovala hraběnka nově založenému filiálnímu kostelíku v Člunku v Čechách. Od té doby zde byla sloužena mše svatá pouze jednou v roce a to v pondělí po sv. Voršile.
Pověst o šťastném zachránění hraběte Karla a výstavbě barokní kaple rozepisuje rovněž Jindřich Mareček v publikaci Pověsti z Telče a okolí. Podle něj byla stavba dokončena až v roce 1664 a zachránce prý od hraběte obdržel nejen obnos 200 zlatých, ale také "bílý klobouk," který ho zbavil roboty.
Také známý vlastivědný pracovník Jan Chalupa z Telče se věnoval této kapli. Podle jeho vyprávění se původně jmenovala Kaple Smrtelné Úzkosti, později Olivetská. Příhoda s pádem do jámy se prý udála 13. října 1662, den po okázalém zasnoubení Karla Slavaty s hraběnkou Klárou Teresií Attemsovou, kdy byl na počest oslavenců uspořádán velkolepý hon. Šťastné vysvobození tehdy přimělo Karla ke slibu, že vstoupí do kláštera, což také, navzdory celému rodu, učinil. Zásnuby zrušil a vstoupil do kláštera karmelitánů v Římě, kde 22. července 1712 zemřel.
Celý jeho životní příběh se stal námětem pro telčského katechetu Josefa Weisse, který ho zdramatisoval veršovanou divadelní hrou "Poslední Slavata". Ta byla často s úspěchem hrána na ochotnických jevištích.

Ze hry uveďme alespoň malou veršovanou ukázku:

Nuž vězte, přátelé a ctění příbuzní,
že navždy zůstanu a slibu nezruším.
Ó rcete těm, kdož vás sem poslali,
co míním já, že svět přec nezhyne,
když Slavatovský rod zde vyhyne,
co lépe bude tak, když v Božím náručí
rod Slavatů svůj život dokončí.
Zcela nový pohled do historie této kaple nám dnes nabízí útlá malá brožura, kterou v roce 1997 vydal Bohumil Pavlů a nazval ji "Svatý Karel ve světle historie". Autor se v ní odvolává na dokument uložený v Moravském zemském archivu v Brně, který vlastnoručně napsal sám hrabě Karel Slavata a který tragický pád do vlčí jámy datuje na 13. října roku 1653, kdy jako třináctiletý hoch do ní upadl a poranil si dáseň a na těle si způsobil drobné odřeniny. Jinak byl zcela zdráv a tak žádný slib neučinil. Kaple Olivetská, jak se nejdříve nazývala, byla postavena hraběnkou Františkou Slavatovou na základě smlouvy se stavitelem Stefanem Perti ze dne 29. května 1664. Objekt měl mít dvě části, podzemní, která využila tzv. vlčí jámu pro zřízení Božího Hrobu, a vlastní nadzemní část čili kapli. (Vlčí jáma bývá obvykle lidové pojmenování místa po starých důlních dílech, po šachtách - pozn. autora). Tvůrcem soch byl podle dochovaných smluv z roku 1735 Ignaz Franz Titz. Autor oltářního obrazu není znám, snad by mohlo jít o akad. malíře Čeňka Neumanna. Kaple také nebyla dlouho bez zvonu. Ten zde byl zavěšen v roce 1852 a pocházel z kostela sv. Jáchyma z Dobré Vody. V roce 1942 byl při rekvisicích odvlečen pro válečné účely.
V současnosti se zde konají poutní mše v listopadu na svátek sv. Karla. K poslední opravě došlo po roce 1991. Nezbývá, než tímto malým historickým výletem podpořit zájem čtenářů o toto opomíjené poutní místo jihozápadní Moravy.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)