Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.10.: Z policejního deníku: muž v Telči okradl svého známého či muž, který fyzicky napadl ženu

22.10.: Výzva praktických lékařů z Vysočiny: nepodceňujte náhlé změny svého zdraví

22.10.: Víte, že když jde o život přeparkovat nestihnete?

22.10.: V oblasti zabezpečení chat a chalup je stále co zlepšovat; letos policisté na Vysočině řešili 33 případů vloupání

22.10.: V Dukovanech provádí mimořádnou údržbu hlavních cirkulačních čerpadel

22.10.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě v pátek končí

22.10.: Propadlé řidičské průkazy už ministerstva částečně tolerují; nejen jihlavskému odboru dopravy se tak ulevilo; v Jihlavě ve středu dokonce obsloužili všechny klienty

22.10.: Na Staroměstském náměstí probíhal hlavně občanský protest proti vládě

22.10.: Medvědi v táborské zoo marně vyhlíží návštěvníky

22.10.: Do židovské čtvrti v Třebíči budou moci vjet pouze její obyvatelé a podnikatelé

21.10.: Z policejního deníku: rvačka v Jihlavě; krádež čerpadla či hledaný muž skončil ve vězení

21.10.: V Urbanově bouraly dva traktory, jeden řidič byl opilý

21.10.: V Prostředkovicích na silnici I/38 silničáři potrvá do pátku reklamační oprava, dopravu řídí semafory

21.10.: Silnice I/38 mezi lokalitou u Vránů a křižovatkou Svatý Kříž na Havlíčkobrodsku se opravuje, provoz řídí semafory

21.10.: Nevstupujte do nemocnice, pokud nemusíte

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zhoř - obec na vypáleném místě...

Někdy kolem poloviny 13. století přicházejí do těchto míst první kolonisté, aby zde uprostřed lesů založili novou ves, rybníky a pole. Začalo velké vypalování celých ploch a odtud také pochází název vsi. Byla zbudována na vypáleném či vyhořelém místě. Na staré katastrální mapě z roku 1835 můžeme ještě dnes dobře rozeznat původní okrouhlou náves s rybníkem, což bylo typické pro zakládání tzv. lesních lánových vsí.

Původním majitelem byl benediktinský klášter v Třebíči, jehož majetek sahal až po zemskou hranici. Není divu, že zde byl následně vybudován i kostel sv. Markéty a zdejší farnost zahrnovala šest okolních vsí. Část původní románské stavby se dochovala dodnes. Zajímavostí je objevená část kamenné románské křtitelnice, o níž se zmiňuje biskupská visitační zpráva z roku 1662, že stávala tehdy na hřbitově, který byl umístěn kolem kostela, jak to bývalo ve středověku obvyklé. Při barokní přestavbě došlo k jejímu zničení a tak zcela náhodně bylo její torso nalezeno až v roce 1976, jak uvádí pečlivě vedená kronika pana Jindřicha Coufala. Odtud můžeme také čerpat další informace o zdejší dřevěné zvonici, původní tvrzi a nebo o zvonech, z nichž dva přestály všechny rekvisice a dodnes vyzvánějí do kraje. Zvon sv. Vavřinec z roku 1515 a nejstarší zvon sv. Markéta s latinským nápisem a letopočtem 1400.
Často se dnes pozastavujeme nad řáděním vandalů a zlodějů v našich kostelích. Nezůstal jich ušetřen ani ten zdejší a tak při jejich poslední "návštěvě" dne 12. dubna 1999 byla ukradena plastika sv. Jana Křtitele a sochy dvou andělů. Zápis ve zdejší kronice však dokazuje, že už 22. ledna 1768 byl zdejší kostel v nočních hodinách vyloupen a zloděj tehdy odnesl zlaté a cínové předměty, všechny svíčky a také textilie z oltářů. Zdá se, že jsme nenapravitelní...
A ještě jeden zajímavý pohled do farní kroniky. V roce 1943 byly okupačními úřady zakázány veškeré církevní průvody s výjimkou pohřebních. V roce 1951 si zdejší pan farář poznamenal, že velitelství SNB nepovoluje žádný průvod. O rok později zaplatil pokutu 10 tisíc korun za výuku náboženství. V dalších zápisech se pak omezil pouze na počasí... V roce 1957 od 2. do 24. dubna byly okresními orgány zakázány bohoslužby v kostelích, prý kvůli slintavce... Následovaly volby s "manifestační" účastí. Pár odvážných si dovolilo jít za plentu!
První písemná zmínka je z roku 1298. Často byla uváděna jako Zhoř Housecí či Černická nebo Malá. Měla rychtu a kolem 14 usedlých. V 15. století byla v držení Mikuláše Žídka a Viléma z Perštýna. Na přelomu 16. a 17. století se ve zdejších panských lesích konaly hony na jeleny a srny. Ve dvoře bylo přes zimu chováno 70 volů. Pěstoval se oves, žito, pšenice, len a konopí. Ryby poskytovalo šest místních rybníků. Dalšími majiteli byli Hanuš Rafael Chroustenský a Pavel Mošovský z Moravčína, kteří se zúčastnili povstání proti císaři Ferdinandovi II. a veškerý majetek jim byl zabaven. Není bez zajímavosti, že Hanuš Chroustenský byl posledním mužským potomkem svého rodu a že zemřel jako generál švédských vojsk v roce 1645 někde na bojištích třicetileté války. Posledním držitelem tohoto panství byl rod Collaltů, kteří sídlili na Brtnici. V této souvislosti je zajímavý údaj z roku 1890, kdy bylo ve Zhoři celkem 386 obyvatel, z toho 382 Čechů, 4 Němci a 6 Židů. V současnosti zde přebývá 380 obyvatel v 90 domech.
V obci jsou registrované tři nemovité kulturní památky, farní kostel sv. Markéty, Vomelkův kříž a sýpka u čp. 22. Po přečtení pečlivě sepsané kroniky pana Jindřicha Coufala Z historie zhořské farnosti mám sto chutí se tam zajet podívat ještě dnes navečer. A tahle pozvánka platí i pro vás!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)