Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.5.: Z policejního deníku: opilý řidič boural; opilý muž obtěžoval na vlakovém nádraží kolem jdoucí, nadýchal přes tři promile

27.5.: V jihlavské nemocnici se bude konat kurz první pomoci novorozencům, zájemci by se měli přihlásit včas

27.5.: Na Vysočinu přijíždí více turistů domácích i zahraničních

27.5.: Jihlavský magistrát hledá smrk nebo jedli, která roste na soukromém pozemku

27.5.: Dukovany ochrání armáda,vojáci v rámci cvičení budou reagovat na různé varianty simulovaného napadení objektů elektrárny

26.5.: Z policejního deníku: opilý řidič nákladní soupravy boural

26.5.: Vycházka za matečnicí v Jamách a na louku skrývající prstnatec májový vachtu trojlistou či hnědáska rozrazilového

26.5.: Ocenění regionální potravina Vysočiny obdržel smetanový zákys, kmínové sušenky či levandulový sirup s brusinkami

26.5.: Den dětí v jihlavské zoo plný her, soutěží a doplněný o komentované krmení

25.5.: V jihlavském muzeu pokřtí knihu Josef Alois Schumpeter: Ekonom a humanista z moravské Třeště

25.5.: Slováci se propadli mezi barbarské státy. Umožní zabíjet chráněné medvědy, i když nikoho nenapadnou

25.5.: Kolama dolů - učme se přežít! Společná vyjížďka motorkářů společně s policisty z Pelhřimova do Jihlavy

25.5.: Francouzští výtvarníci přijedou do Telče, před zraky zájemců připraví výstavu

25.5.: Druhý výrobní blok v jaderné elektrárně v Dukovanech je odstaven, důvodem je údržba i výměna části paliva

24.5.: Z policejního deníku: vandal poničil vstupní dveře, škoda je padesát tisíc; opilá agresivní žena skončila na záchytce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Zhoř - obec na vypáleném místě...

Někdy kolem poloviny 13. století přicházejí do těchto míst první kolonisté, aby zde uprostřed lesů založili novou ves, rybníky a pole. Začalo velké vypalování celých ploch a odtud také pochází název vsi. Byla zbudována na vypáleném či vyhořelém místě. Na staré katastrální mapě z roku 1835 můžeme ještě dnes dobře rozeznat původní okrouhlou náves s rybníkem, což bylo typické pro zakládání tzv. lesních lánových vsí.

Původním majitelem byl benediktinský klášter v Třebíči, jehož majetek sahal až po zemskou hranici. Není divu, že zde byl následně vybudován i kostel sv. Markéty a zdejší farnost zahrnovala šest okolních vsí. Část původní románské stavby se dochovala dodnes. Zajímavostí je objevená část kamenné románské křtitelnice, o níž se zmiňuje biskupská visitační zpráva z roku 1662, že stávala tehdy na hřbitově, který byl umístěn kolem kostela, jak to bývalo ve středověku obvyklé. Při barokní přestavbě došlo k jejímu zničení a tak zcela náhodně bylo její torso nalezeno až v roce 1976, jak uvádí pečlivě vedená kronika pana Jindřicha Coufala. Odtud můžeme také čerpat další informace o zdejší dřevěné zvonici, původní tvrzi a nebo o zvonech, z nichž dva přestály všechny rekvisice a dodnes vyzvánějí do kraje. Zvon sv. Vavřinec z roku 1515 a nejstarší zvon sv. Markéta s latinským nápisem a letopočtem 1400.
Často se dnes pozastavujeme nad řáděním vandalů a zlodějů v našich kostelích. Nezůstal jich ušetřen ani ten zdejší a tak při jejich poslední "návštěvě" dne 12. dubna 1999 byla ukradena plastika sv. Jana Křtitele a sochy dvou andělů. Zápis ve zdejší kronice však dokazuje, že už 22. ledna 1768 byl zdejší kostel v nočních hodinách vyloupen a zloděj tehdy odnesl zlaté a cínové předměty, všechny svíčky a také textilie z oltářů. Zdá se, že jsme nenapravitelní...
A ještě jeden zajímavý pohled do farní kroniky. V roce 1943 byly okupačními úřady zakázány veškeré církevní průvody s výjimkou pohřebních. V roce 1951 si zdejší pan farář poznamenal, že velitelství SNB nepovoluje žádný průvod. O rok později zaplatil pokutu 10 tisíc korun za výuku náboženství. V dalších zápisech se pak omezil pouze na počasí... V roce 1957 od 2. do 24. dubna byly okresními orgány zakázány bohoslužby v kostelích, prý kvůli slintavce... Následovaly volby s "manifestační" účastí. Pár odvážných si dovolilo jít za plentu!
První písemná zmínka je z roku 1298. Často byla uváděna jako Zhoř Housecí či Černická nebo Malá. Měla rychtu a kolem 14 usedlých. V 15. století byla v držení Mikuláše Žídka a Viléma z Perštýna. Na přelomu 16. a 17. století se ve zdejších panských lesích konaly hony na jeleny a srny. Ve dvoře bylo přes zimu chováno 70 volů. Pěstoval se oves, žito, pšenice, len a konopí. Ryby poskytovalo šest místních rybníků. Dalšími majiteli byli Hanuš Rafael Chroustenský a Pavel Mošovský z Moravčína, kteří se zúčastnili povstání proti císaři Ferdinandovi II. a veškerý majetek jim byl zabaven. Není bez zajímavosti, že Hanuš Chroustenský byl posledním mužským potomkem svého rodu a že zemřel jako generál švédských vojsk v roce 1645 někde na bojištích třicetileté války. Posledním držitelem tohoto panství byl rod Collaltů, kteří sídlili na Brtnici. V této souvislosti je zajímavý údaj z roku 1890, kdy bylo ve Zhoři celkem 386 obyvatel, z toho 382 Čechů, 4 Němci a 6 Židů. V současnosti zde přebývá 380 obyvatel v 90 domech.
V obci jsou registrované tři nemovité kulturní památky, farní kostel sv. Markéty, Vomelkův kříž a sýpka u čp. 22. Po přečtení pečlivě sepsané kroniky pana Jindřicha Coufala Z historie zhořské farnosti mám sto chutí se tam zajet podívat ještě dnes navečer. A tahle pozvánka platí i pro vás!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)