Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.1.: Čtvrtý ročník Ježíškových vnoučat byl výjimečný solidaritou; dárci seniorům věnovali více než 22 milionů korun

28.1.: Z policejního deníku: krádež nafty; zloděj si odnesl potraviny i boty; řidič boural s nepojištěným autem

28.1.: V areálu jihlavské nemocnice začala stavba domu pro seniory, první klienti by se mohli nastěhovat koncem příštího roku

28.1.: Po dobu prázdnin budou do Popic i Vysoké jezdit velké autobusy jihlavské MHD

28.1.: Na dálnici D1 bude omezený provoz a snížena rychlost na 124,6 km a také na 125,9 - 124,6 kilometru, důvodem je poškozený panel

28.1.: Koupaliště v Bystřici nad Pernštejnem bude mít dvacetimetrovou skluzavku

27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Žulová ves

Mrákotín byl založen pravděpodobně na samém konci 12. století. První písemná zmínka v zemských deskách je datována rokem 1385. Tehdy byla "villa Mracotin" zbožím blízkého hradu Šternberka, patřícího pánům z Hradce. Hrad se později změnil ve zříceninu, avšak ves Mrákotín vzkvétala. Na počátku 15. století byla již střediskem okolních vsí. Měla rathaus, krčmu a roku 1536 se už připomíná jako městečko. Z archivních pramenů víme, že zde byla provozována řada řemesel - kovářské, bednářské, kolářské, zámečnické, tkalcovské, ševcovské, krejčovské, mlynářské a mísařské. V blízkém okolí se dolovalo stříbro. Největší slávu však přinesli městečku ve II. polovině 19. století kameníci.

Kameničtí mistři František Foit, Leopold Vyhlídal, František Neužil, Vojtěch Přibyl a Jan Šeda započali s výrobou kolem roku 1863. Nejprve to byly dodávky žulových schodů, pomníků, balkonů, kuželek a oken různých slohů. Žula se začala brousit a leštit. Nejprve byly zpracovávány "bludné kameny", kterých bylo všude plno. Práce přibývalo a dodávky putovaly nejen po celém Rakousku, ale i do Polska a Ruska. Výrobky zdejších kameníků najdeme ve Vídni, Budapešti, Praze, Brně, ve Třebíči i Jihlavě. V roce 1884 se zde dokonce uvažovalo se zřízením kamenické školy pro mistry. Záměr se však pro nedostatek finančních prostředků nerealisoval a tak museli mrákotínští kameníci jezdit do školy v Hořicích. Prvním absolventem byl Ferdinand Foit.
Slavné mrákotínské lomy byly poprvé otevřeny v roce 1898. Žula zde byla barevnější, tvrdší a lepší. Prvním výrobkem bylo 40 dlažebních kostek o hranách 6 cm, které po obroušení byly odzkoušeny na vídeňské technice. Žula byla tehdy hodnocena jako nejlepší a nejzpůsobilejší v celém mocnářství. Však se také na veřejné budovy zdejší žula přímo předepisovala - "Mrakotiner Granit". První velikou zakázkou byly prvky na budovu chudobince ve Vídni.
Není divu, že před první světovou válkou zde pracovalo více jak 300 dělníků. Hned po válce se však z největšího Foitova lomu stala akciová společnost "Mrákotínské kamenolomy a stavební podniky v Mrákotíně" a později ze tří malých lomů rodiny Vyhlídalových další tzv. rodinná společnost "Spojené žulové závody". Posledním velkým kamenickým podnikem byl lom Richarda Dvořáka.
Dostáváme se tak až do roku 1923, kdy byl ve zdejším lomu zhotoven první žulový monolit pro Pražský Hrad. Štěstí však tehdy nestálo při kamenících a došlo k jeho přelomení. Následovalo urychlené zhotovení druhého monolitu v roce 1924. I ten byl původně delší a měřil celých 18 metrů. Při zvedání se však ulomila špička a tak na Hrad putoval roku 1925 monolit dlouhý 15,68 metrů, se spodní základnou 195 x 195 cm a horní 132 x 232 cm. Jeho celková váha činila 1146,5 metrických centů a byl tedy o plných 230 centů těžší, než první nešťastný monolit. Jeho převoz se uskutečnil pod patronací Ministerstva veřejných prací a pod dohledem dvou odborníků ing. Adolfa Janouška a ing. Ladislava Klementa.
Vztyčení obelisku na Hradním Nádvoří bylo myšlenkou stavebního architekta Plečnika a mělo se stát chloubou naší technické vyspělosti v nově se rodící Československé republice.
Cestu monolitu sledoval s napětím celý národ. Architekt W. Weinzettl ubezpečoval tehdy všechny o pečlivém naplánování celého převozu a o vysoké kvalitě monolitu, který prý je bez sebemenších trhlin a je naprosto jednolitý. Měl pravdu. Dobré dílo se podařilo a stojí dodnes. Je pýchou mrákotínských kameníků a symbolem naší státnosti.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná nad Jihlavou


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)