Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kaplička v Lukách nad Jihlavou

Stojí nedaleko zámku na straně polední v Lukách u Jihlavy, jak praví A.J. Pátek ve Vlastivědě moravské na straně 191. Nechala ji zbudovat v roce 1734 Anna, manželka hraběte Františka Antonína z Gellhornu, který byl tehdy hejtmanem jihlavského kraje. Jednalo se votivní kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné a Čtrnácti Svatým Pomocníkům. Údajně se kolem ní v minulosti pohřbívalo.

Kaplička Panny Marie Pomocné stojí dodnes a je louckou stavební perličkou...
Antonín Urbánek z Luk zaznamenal o jejím vzniku tuto pověst:
Hrabě z Gellhornu, tehdejší držitel panství v Lukách, cestoval jednou se svojí manželkou po Dolních Rakousích. Po nějaké návštěvě se vraceli v noci hornatým krajem, porostlým vinohrady. Tu byli náhle přepadeni loupežníky, kteří je nejen okradli, ale chtěli je připravit i o život. Hraběnka se ve chvilce obrátila o pomoc k Panně Marii Pomocné a slíbila, že v případě vysvobození z tohoto nebezpečí postaví k její cti a slávě v Lukách kapličku. A hle, znenadání přijelo odkudsi více povozů s lidmi, kteří uslyšeli volání a nářek ohrožených a přispěchali jim ku pomoci. Lupiči, vidouce přesilu, rozprchli se do vinohradů a zmizeli v noční tmě.
Poněkud jinou versi uveřejnil Václav Jícha. Podle jeho vyprávění se celá událost odehrála v roce 1732 uprostřed léta, kdy se hrabě z Gellhornu sešel na vídeňském dvoře s panem Janem Kryštofem Říkovským z Dobříšť, dřívějším majitelem louckého panství. Po rozmluvě odjel hrabě z Gellhornu se svojí ženou Annou v kočáře spěšně domů na Moravu a chvátaje do svého úřadu, klel netrpělivostí během jízdy. Při té nejprudší jízdě se náhle ozvalo praskání a zadní kolo se rozsypalo. Nedaleký kovář byl požádán o urychlenou opravu a ihned po ní, byť se již notně stmívalo, rozhodl se hrabě k dalšímu pokračování jízdy domů. Při projíždění temným lesem byli náhle přepadeni lupiči. Hrabě se však nenechal překvapit a začal střílet z bambitky. Při přestřelce se hraběnka v kočáře počala modlit a prosila Boha o pomoc. Ve chvíli největšího nebezpečí se obrátila též k Panně Marii a po dání slibu, že postaví kapli v Lukách, přestřelka rázem utichla a naopak se ozval veselý zpěv. To přijížděla lesem veliká svatba a lupičům nezbylo, než utéct do lesa. Oba pak vystoupili z kočáru a po krátké vroucí modlitbě pokračovali v jízdě až domů.
Hraběnka svému slibu dostála a ještě zřídila uvnitř kaple oltář s obrazem Panny Marie a Čtrnácti Pomocníků.
Loucké panství vlastnila rodina Gellhornů v letech 1721 - 1737. Koupila je za 115.000 zlatých. Hrabě však žil příliš lehkomyslně, nesmírně plýtval penězi a pro dluhy musel celý majetek nakonec odprodat. Další majitel, hrabě Maxmilián Oldřich z Kounic, přikročil v důsledku velmi zanedbaného zámku v letech 1739 - 1747 k jeho důkladné přestavbě. Prý byl stejně už od roku 1711 považován za neobývatelný.
A hrabata z Gellhornu? Těm asi nepomohla ani utržená částka 133.400 zlatých z prodeje louckého panství. Většinu prý pohltily dluhy, neboť po smrti svého manžela žila hraběnka ještě nějaký čas v bídě a nouzi ve Znojmě, kde také zemřela. Kaplička však stojí dodnes a je louckou stavební perličkou. A nejen louckou! Podle dochovaných zpráv zde bývala každoročně v den 15. srpna sloužena velká mše svatá spojená s hojnou účastí lidu a průvodem s hudbou a družičkami. Škoda...
Podle odborníků jde o orientovanou drobnou čtyřbokou stavbu. Snad nejvíce poutá pozornost návštěvníků svými okny ve tvaru srdce. Její barokní vzhled podporují pilastry s korintskými hlavicemi, kamenné profilové ostění se zvonečky kolem vstupních dveří a bohaté plastické šambrány kolem oken.
Čas však plyne neúprosně dál a lidé mnoho starých zvyků zapomněli udržovat. A byla doba, že se leckteré i zakazovaly. A bez řádného povolení tajemníka pro věci církevní to ani nešlo, leda bez povolení a tajně... Tak tedy, zaplať pámbu, paní hraběnko, za tu krásnou barokní kapličku!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)